Procházím parkem Brooklyn Bridge, kochám se velkolepou manhattanskou siluetou, vyrůstající zpoza East River, a na pohled je tu obvykle rušno. Na pohled druhý už si ale všimnete, že scházejí nejenom turisté a jejich ševel cizích jazyků, ale taky fotografové nebo náctiletí skejťáci.
Procházím parkem a míjím osamělé běžce, rodiče v teplácích a s kočárky nebo dětmi na odrážedlech. Na píscích podél řeky nikdo nehraje volejbal, v oblasti vyhrazené grilování nikdo nepořádá piknik. Ti, kdo tu jsou, si drží uctivý, ale přátelský odstup a jen některé tváře jsou ukryty pod maskami.
Nevypadá to tu jako město, jehož starosta vyhlásil karanténu. Dojmem se ale nenechte mýlit. Všech pět samosprávných newyorských čtvrtí – Brooklyn, Queens, Manhattan, Staten Island a Bronx – zasáhla prudce se šířící vlna nového koronaviru.
V přetížených nemocnicích k dnešku zemřelo 776 lidí a přes 30 tisíc Newyorčanů už se virem nakazilo. Město na Hudsonu se stalo epicentrem pandemie a zdravotní systém situaci nezvládá. Mluvila jsem se čtyřmi lékaři a všichni mi potvrdili, co tušíme ze zpráv.
Nemocnice postrádají ochranné pomůcky, jednorázové masky se používají opakovaně a scházejí lůžka i ventilátory. Intubace pacientů probíhají nepřetržitě a vznikají provizorní stany, ve kterých probíhá tzv. triáž: třídění pacientů podle šance na jejich záchranu. Další stany pak slouží i jako márnice…
Liknavá vládní reakce a Trumpovy politické kroky (rozpuštění pandemického týmu v roce 2018, pozn. redakce) i prvotní popírání a následné zlehčování problému vedou k ohromným ztrátám na životech.
Na obyvatelích města, které je už 17 let mým domovem, je pozoruhodná jejich houževnatost, s jakou se dokážou semknout a vzájemně podpořit, jako to ukázali po teroristických útocích 11. září 2001 nebo ničivém hurikánu Sandy před osmi lety.
V den Trumpova zvolení prezidentem v roce 2016 se převážně liberální město pohroužilo do smutku. Newyorčané se obávali o budoucnost země a dnes, kdy se jejich obavy v lecčems naplnily, se snaží udržet komunitu v chodu.
Školy, restaurace a obchody mimo těch s potravinami a drogerií byly zavřeny, ale lidé otevřeli svá srdce: pomáhají si navzájem s nákupy nebo třeba s úklidem společných prostor, v samoobsluhách se vzorně řadí do front s dvoumetrovými odstupy, a zatímco psychologové nabízejí své služby zdarma, dveřníci vám při vstupu do budov kápnou dezinfekci přímo do dlaní.
Vedle solidarity ale ve vzduchu visí samozřejmě i úzkost. Zaměstnanci ve službách se ocitají na dlažbě – jen během prvního dne vyskočila podle úřadů nezaměstnanost o tisíc procent a 1,7 milionu lidí zažádalo o podporu.
Strava více než milionu lidí z chudých rodin závisela na školních obědech, které jsou nově vydávány v improvizovaných jídelnách. Koronavirus odkryl a dále odkrývá ekonomickou nerovnost, která i ve zdánlivě bohatém státě dosahuje obřích rozměrů.
Foto Todd Quackenbush
Redakce amerického Forbesu sídlí v New Jersey a od prvního březnového týdne zeje prázdnotou. Veškerých 400 zaměstnanců se přesunulo do virtuální kanceláře, kde spolu kromě denních porad a videohovorů pořádáme také týmová setkání a neformální potlachy, abychom si vzájemně zvedli náladu.
Tu nám příliš nezvedla radnice, jejíž reakce na šířící se nákazu přišla také pozdě: v době, kdy už o pandemii nebylo pochyb, zdejším metrem stále proudilo osm milionů Newyorčanů a dále se pak potkávali v restaurantech, barech, ale také v přecpaných letištních halách.
Hlavní podíl odpovědnosti ale leží na prezidentovi. „Máme vše zcela pod kontrolou,“ tvrdil Donald Trump v lednu, kdy už docházelo k šíření nákazy. „Byl to jeden cestující z Číny, podchytili jsme to,“ kasal se. Jak tohle podchycení vypadá, to nám nejlépe vypoví mapa nákazy.
Americká nákaza koronavirem k 30. březnu | Zdroj Johns Hopkins University & Medicine
Newyorský starosta Bill de Blasio i guvernér Andrew Cuomo dohánějí, co se dá, a město zvažuje zavřít parky i další veřejná místa. Dojde možná i na zákaz město opustit.
Kdo je však soudný, zůstává doma už teď. Zachraňuje tím životy.
