skip to main content

Rozjeli první český glamping. Teď u Dobčických rybníčků staví hospodu a zvířecí park

Na hladině rybníka se odráží měkké podzimní slunce a rybář u chatičky zrovna zápasí s pořádným kaprem šupináčem. Scenerie babího léta se odehrává uprostřed malebné jihočeské přírody na jednom z Dobčických rybníčků.

Místo, které bylo prvním glampingem v Česku, vzniklo v roce 2009, kdy tenhle pojem označující spojení luxusu a kempování ještě nikdo neznal. A i po více než deseti letech je mezi českými glampingy stále jedním z nejprodávanějších a obsazeno má na rok dopředu.

Šest objektů, v podobě chatiček, stromového domku a teepee, stojí na břehu tří rybníků a dvou tůní s mokřadem.

„Celý projekt začal můj táta, architekt Jiří Střítecký, který hledal nedotčené místo, kam by mohl on, jeho rodina a přátelé utéct před každodenním shonem civilizace. Když zemřel, rozhodl jsem se v jeho snu pokračovat,“ vypráví Jiří Střítecký mladší.

Reklama

V té době žil v Praze, kde podnikal v oblasti retailu s módou a pohostinství a jeho žena Alice pracovala v advokátní kanceláři Havel, Holásek a Partners (dnes Havel & Partners). Užívali si pohodlný městský život a ani jednoho z nich tehdy nenapadlo, že za pár let bude všechno jinak.

„Když tchán stavěl první chatičku, tak říkal, že to dělá pro svá vnoučata, aby nezapomněla na přírodu. Pamatuji si, že jsem tady v kostýmku a podpatkách zapadla do bahna, tchán se smál a říkal: ‚Jen počkej, já vaše děti naučím překousávat žížaly na háček.‘ A byť se toho nedožil, tak jeho přání, aby naše děti vyrůstaly v souladu s přírodou, se mu splnilo,“ líčí Alice Střítecká.

Jiří Střítecký starší postavil první dvě chatičky, které pojmenoval Verunka a Madlenka po svých dcerách. Trávil v nich sám čas s rodinou a ke konci je pronajímal známým. Žádný byznysový plán v nich ale neviděl. S tím přišel až jeho syn před osmi lety.

„Říkal jsem si, že je škoda, aby to tady po smrti táty zarostlo a zpustlo. A tak jsem začal nabízet ubytování na webu, který jsem vytvořil, a zároveň v různých online katalozích chat a chalup k pronájmu. Rozjelo se to ale až ve chvíli, kdy jsme vyzkoušeli Slevomat a Booking.com. Najednou jsme měli vyprodáno na rok dopředu, byť za směšnou cenu,“ popisuje Jiří Střítecký.

Jeho žena tehdy odcházela na mateřskou, což jim ulehčilo přesun do Dobčic na jih Čech. Původně si mysleli, že tady budou trávit čas jen od května do října a zbytek roku v Praze. Ale hosté je začali přemlouvat, že by rádi přijeli i v zimě, a ze sezonního projektu se najednou stal celoroční.

Postupně přistavovali nové chatičky a budovali další rybník a tůně. „Všechno jsem si sám navrhoval a stavěl svépomocí. Najal jsem si ale firmu na tesařské práce a konzultoval to s architekty z ateliéru, kde pracoval táta. Ze začátku to bylo náročné, ale poslední objekt už jsme s kamarády tesaři vymysleli a postavili úplně sami,“ líčí Střítecký, zatímco nám ukazuje svůj první výtvor – stromový domek Amálka, který pojmenoval po své dceři.

Stejně jako v dalších chatkách tady není elektřina, jen pár solárních světel, vodu si ohřejete zatopením v kamnech a na záchod si dojdete do zdejší kadibudky. Ptáte se, kde je ten slíbený ´luxus´?

„Odpojit se od světa je luxus dnešní doby. Za pár dní se vám tady vybije mobil, takže konečně vypnete. Na chvíli se zastavíte, slyšíte jen vodu, zpěv ptáků a bučení krav. Uděláte si táborák, chytíte si vlastní rybu a nic neřešíte,“ popisuje Alice Střítecká.

Reklama

Každou chatku zároveň doplňuje wellness v podobě tradiční nebo solné sauny a případně horkého bazénu. Objednat si můžete také bio snídani z místních zdrojů, kterou dostanete v piknikovém koši až před dveře chatičky.

„Po rodinných příslušnících se jmenují i další chatičky – Alička po manželce, teepee Jiřík po našem synovi a plovoucí chata Sofinka po našem psovi. Největší investice jsou přitom do rybníků. Postavit ten nejnovější nás stálo 3,5 milionu korun, zatímco chata na něm 1,5 milionu korun,“ říká Jiří Střítecký.

Stavbu rybníků a tůní vnímá jako krajinotvorbu a bere ji jako svůj příspěvek pro budoucí generace. A zatímco ze začátku lákaly Dobčické rybníčky hlavně rybáře, s rozvojem glampingu sem jezdí stále pestřejší škála lidí – od rodin s dětmi přes páry až po milovníky saunování.

„Zájem je natolik velký, že jsme museli odejít z webu Booking.com. Objednávky si tak řešíme výhradně napřímo. Zůstali jsme jen na platformě Amazing Places. Když ji Petr Kotík rozjížděl, tak za námi přijel a domluvili jsme se, že budeme první ubytování, které tam bude nabízet. Dodnes říká, že právě díky nám se mu to podařilo tak skvěle odstartovat,“ popisuje Alice Střítecká.

U českých glampingů ceny často dosahují částek podobných luxusním hotelům a Dobčické rybníčky se s průměrnou cenou 4500 korun za víkend řadí spíše mezi ty levnější.

„Obraty máme podobné jako investice, tedy v řádech jednotek milionů korun. Mohli bychom to dělat ve velkém jako developeři, nasekat dvacet chatek, vybudovat velký wellness park, ale to by ztratilo původní kouzlo našich projektů. A na uživení nás a našich pár zaměstnanců nám tenhle přístup bohatě stačí,“ říká Jiří Střítecký.

Volné termíny otvírají třináct měsíců dopředu a pravidelní zákazníci si je obvykle vzápětí rezervují. Vyprodáno na rok dopředu tak mívají v podstatě pořád. Jediné období, kdy byly chatky prázdné, byla pandemie.

„Byť je máme dimenzované pro dva až čtyři lidi, museli jsme mít zavřeno stejně jako velké hotely. Zvládli jsme to ustát díky tomu, že jsme pobyty přesouvali na další rok a měli jsme tak k dispozici zálohy od zákazníků,“ popisuje Alice Střítecká.

Pandemie přitom podnikavé manžele neodradila ani od jejich plánu otevřít si v Dobčicích hospodu s grilem a velkou pecí. „O stavění rybníků mi všichni říkali, že to dělají jen nadšenci a blázni. A když jsem se během pandemie rozhodl začít budovat hospodu, tak jsem slyšel to samé,“ směje se Jiří Střítecký.

Otevřít ji nakonec plánuje na jaře příštího roku. Vařit tam chce z lokálních surovin od místních farmářů z okruhu několika kilometrů. A jídlo spolu s čepovaným pivem hodlá dovážet i hostům svého glampingu. „Je to služba, která tady chyběla nejen pro naše hosty, ale i pro místní obyvatele, protože v Dobčicích žádná restaurace není,“ říká Střítecký.

Do budoucna chce také poblíž teepee Jiřík postavit přírodní park se zvířaty, který plánoval vytvořit už jeho otec. Hodlá tam chovat mimo jiné prasata či ovce a vybudovat vydří výběh. „Myslím, že kdyby tohle všechno viděl táta, měl by určitě radost, že jeho sen žije dál. A to nás pohání pořád dopředu,“ uzavírá mladý podnikatel.

Reklama
Reklama