Denně do nich po celém světě usedaly možná i miliony lidí. Už rok jsou ale ikonické židle z ohýbaného dřeva na spoustě míst prázdné. I tak jich v Bystřici pod Hostýnem loni vyrobili víc než dvě stě padesát tisíc.
Abychom ale byli féroví. Toho čtvrt milionu vyrobených židlí nepředstavují jen ty, které tam vznikají už od vlády císaře Františka Josefa – typicky třeba kavárenská ikona jednoduše označovaná číslovkou 14, které se expedovalo na desítky milionů kusů.
„Klasika tvoří asi pětatřicet procent prodejů, patnáct procent spadá na ohýbaný meziválečný design a polovinu produkce dělá mix moderního nábytku, i když i v této skupině některé židle využívají prvek ručního ohýbání,“ říká majitel a ředitel TON Milan Dostalík.
Kdysi slavnou předválečnou značku od nového milénia vrací na výsluní. A je potřeba uznat, že úspěšně.
Tržby TON se pravidelně pohybují kolem tři čtvrtě miliardy korun a podnik s necelými sedmi stovkami zaměstnanců svým akcionářům, z nichž Dostalík je tím majoritním, aktuálně generuje zisk.
Značka skončí rok 2020 jen s devítiprocentním poklesem tržeb, což znamená nějakých 755 milionů korun. Propad zisku je pak o něco vyšší, zhruba čtvrtinový. „Dostaneme se k dvaceti milionům,“ odhaduje Dostalík výsledek dosud neuzavřeného finančního roku.
Loni touhle dobou to ale vypadalo mnohem hůř. Na dlouhé týdny spadly objednávky na polovinu a vyrobený nábytek se hromadil ve skladech. „Hrůzostrašná čísla jsme začali umazávat teprve od konce léta,“ vzpomíná šéf TON. Firmě pomohlo i to, že se za ni postavili vlastní lidé.
Velmi rychle, otevřeně a bez příkras totiž od vedení dostali informace o tom, jaká je momentální situace. Především v tom smyslu, že většina byznysu TON stojí na dodávkách pro hotely, bary, kavárny a restaurace – tedy na segmentu, který se zhroutil. Došlo tak na dohodu o zkrácených úvazcích a pracovní týden se smrsknul na čtyři dny.
„Firma se semkla a naši lidé byli ochotni za značku TON dýchat v těžkých dobách, kdy výhled nevypadal dobře. Toho si moc vážím,“ říká Milan Dostalík, který i díky tomu nemusel masivně propouštět. Větší úbytek zaměstnanců představovaly hlavně odchody do důchodu.
Nakonec se navíc ukázalo, že ve zkráceném režimu bylo potřeba fungovat jen během srpna a září. Pak počet objednávek začal znovu stoupat. Lockdown totiž přispěl k tomu, že lidé začali s obměnou nábytku u sebe doma.
Firemní e-shop, rostoucí v řádu tisíců procent, se tak na nějakou dobu stal hlavním prodejním kanálem, který ve výsledku zajistil deset až patnáct procent ročních prodejů. Zatímco před pandemií prodával TON až dvě třetiny výrobků do restaurací a hotelů, nově je to jen polovina. Druhá půlka míří právě do bytů a domů.
Firma zároveň nezanevřela na představování novinek, i když i tady nastaly obtíže. Nábytkářský svět se musel začít naučit fungovat bez výstav a veletrhů.
Zásadně chyběl hlavně ten vůbec největší – milánský Salone Internazionale del Mobile. Právě na něm česká firma plánovala uvést i moderní ohýbanou židli řady Again navrženou Italem Alexanderem Guflerem. Ten je také autorem dlouhodobě nejprodávanější kolekce židlí a křesel Merano, a navíc se loni stal i art directorem značky.
V souvislosti s novinkami zůstalo hlavně u prezentace na internetu, což je něco, s čím se svět nábytku postavený na fyzickém i vizuálním kontaktu s výrobkem těžko smiřuje.
Nicméně i tak běží vývoj novinek dál. Už jen proto, že je naplánovaný na dva až tři roky dopředu.
TON aktuálně světu představil novou kolekci, kde hlavní roli nezvykle nehraje židle, nýbrž stůl. I ten je ale postavený na ohýbání dřeva, konkrétně tří překližkových plátů.
„I když máme stoly v nabídce, je to segment, ve kterém jsme cítili, že máme rezervy,“ připouští Milan Dostalík. Změnit to dostalo za úkol německé duo designérů říkajících si kaschkasch.
TON má i díky nim nově v nabídce produkt pojmenovaný zkratkou p.o.v. (point of view, česky úhel pohledu), který chce zájem zákazníků přitáhnout i tím, že dokáže díky technologii výroby nabídnout až sedmdesát variant.
Nábytkářská firma ze Zlínska hodlá razantněji změnit i další věc: přístup k už vyrobeným a třeba desítky let prodaným výrobkům. Pravidelně se totiž ozývají majitelé starých židlí, kteří je chtějí nechat opravit.
TON jim zatím vycházel vstříc, pouze pokud šlo o výměnu výpletu v sedáku či opěrce. Značka ale tiše chystá i nabídku kompletních oprav celých židlí.
„Do loňského roku jsme to neřešili, protože renovace židle do původní podoby znamená, že ji musíme rozebrat, celou obrousit, znovu složit a znovu povrchově upravit. Všechno je to ruční práce, což je hodně drahé. A říkali jsme si, že vysoká cena bude zásadní překážkou,“ vysvětluje Dostalík.
Teď už ale vnímá, že se ochota lidí zaplatit za záchranu židle, na kterou si sedaly třeba i generace jejich předků, mění. Nevadí jim přitom ani to, že na výsledek renovace musí kvůli její náročnosti čekat i několik měsíců. Podle Dostalíka se navíc nemění jen vnímání úzké skupiny zákazníků, ale celého trhu.
Pracuje tak na tom, aby ve firmě nastavil nový, celkově udržitelnější přístup. TON například začal vyrábět designový věšák z odřezků kulatiny použité při výrobě židlí, který se navíc balí do krabic vytvořených z už jednou použitých kartonů.
Že to funguje, dokazují tisíce kusů věšáku, které se během loňska podařilo prodat. „Koncepty zero waste a upcycling jsou pro nás téma a mělo by se týkat všech,“ soudí Dostalík.
„Přijde mi, že v Česku je normální smát se Gretě Thunberg, podporovat betonovou a jadernou lobby a tlačit na neustálý růst. Růst nad rozumnou míru je ale přece zbytečné. V designu i výrobě může platit, že míň je víc. To je uvědomění a vnitřní přesvědčení TON. A nepustíme se toho,“ slibuje.
