Uzbekistán se chce otevřít západním investorům. A jako první krok vzal obří kusy svých státních firem, zabalil je do investičního fondu a jeho akcie umístil na londýnskou burzu. Asistovala u toho i česká investiční skupina Wood & Company.
Vystupovala jako takzvaný joint bookrunner v rámci syndikátu nadnárodních investičních bank. Jejím úkolem bylo získat část investorů, kteří si koupí kus uzbecké ekonomiky. Konkrétně soubor podílů ve třinácti uzbeckých státních firmách z různých oborů.
„Naše role byla hlavně edukativní,“ říká Zuzana Mora, šéfka akciového oddělení Wood & Company, která celou operaci zastřešovala. V rámci upisovacích procesů firma musela dopodrobna vysvětlovat fungování třinácti relativně nesourodých společností ze vzdálené asijské země s autoritářským prezidentským režimem.
„Za mých dvacet let ve Woodu to byla jedna z nejnáročnějších edukací, jakou jsem zažila,“ dodává Mora. Jednak proto, že ponořit se do detailu fungování tolika firem napříč obory vyžadovalo schůzky trvající mnoho hodin. A také proto, že meetingy probíhaly v době, kdy zrovna začaly padat rakety na Írán.
Válka vyvolala obavy o dostupnost leteckého paliva, což je pro uzbecký státní fond zásadní téma. Největším „kusem“ fondu z hlediska hodnoty aktiv – za více než 400 milionů dolarů (k 31. 12. 2025) – je totiž čtvrtinový podíl v aerolinkách Uzbekistan Airways.
Vedle toho však bylo podle Zuzany Mora potřebné komunikovat i s prodávajícím – globální investiční společností Franklin Templeton, která fond řídí z pozice manažera.
„Prodávající se samozřejmě snaží dosáhnout nejlepší ceny, asi to původně nechtěl prodávat s diskontem dvacet procent. V tomhle případe jsme argumentovali i geopolitickým rizikem, abychom dosáhli správné rovnováhy mezi očekáváním investorů a manažera fondu,“ líčí Mora.
Dvacetiprocentní „sleva“ je rozdílem mezi čistou hodnotou aktiv fondu, kterou posvětili auditoři z takzvané velké čtyřky (poradenské společnosti Deloitte, EY, KPMG a PwC – pozn. red.), a upisovací cenou akcií.
Díky „oboustrannému“ vzdělávání Wood & Company pro úpis sehnala část investorů z USA a středoevropského regionu, v němž primárně působí.
I díky ní tak primární úpis akcií dopadl úspěšně. Po dvou týdnech obchodování se kurz cenných papírů uzbeckého fondu pohybuje necelých dvacet procent nad upisovací cenou.
Fond UzNIF má být prvním krokem k otevření uzbeckého hospodářství zahraničním investorům. „Je to takový lakmusový papírek. Je vidět, že tamním politickým špičkám na tom záleží, chtějí zvýšit transparentnost a také zlepšit správu těch firem, které historicky řídil stát. Nyní je k tomu tlačí to, že jsou pod drobnohledem veřejných trhů,“ popisuje Mora.
Argumentem pro investici do uzbeckých firem je podle ní výkon tamní ekonomiky, která poslední dvě dekády roste mimořádně rychlým tempem kolem sedmi procent ročně. „A jejich populace každým rokem vyroste o zhruba dvě procenta, což je něco, co ve středoevropském regionu neznáme,“ doplňuje Mora.
Nicméně je zde i celá řada zásadních rizik, zejména těch geopolitických. Uzbekistánu vládne tvrdý autoritářský režim. Na to, že zde budou za všech okolností platit vlastnická práva, nejde zdaleka spoléhat tak jako v demokratických zemích. Navíc mocenské nároky si v tomto regionu dělá jak Rusko, tak Čína.
Foto poskytla Wood & Company
Chybí zde důkladná regulace veřejných služeb, což značně komplikuje odhadování dalšího vývoje byznysu uzbeckých vodáren, plynáren či provozovatelů elektrických sítí, které jsou součástí fondu.
Investoři měli podle Zuzany Mora výhrady i k firmě spravující tamní železniční síť, u níž není jasné, v jakém rozsahu bude v budoucnu participovat na dalším budování kolejové infrastruktury.
O nejlukrativnější uzbecké firmy se navíc stát „nedělí“ a drží si v nich stoprocentní podíl. Příkladem je těžařský gigant NMMC (Navoi Mining & Metallurgy Company), největší producent zlata v zemi.
„Investor do fondu si kupuje opci na to, že Uzbekistán politicky celý příběh dotáhne a skutečně otevře svou ekonomiku. Náznaků, že to tamní režim myslí vážně, je celá řada. Naslouchají západním investorům a nechávají si radit, jaké legislativní reformy provést, aby se jednalo o úspěšnou story. Jestli se to podaří, tak je zde potenciál mnohem většího růstu, než mají všechny ostatní ekonomiky v regionu,“ soudí Zuzana Mora.
