skip to main content

Sexuální násilí v kulisách Londýna. Seznamte se s kandidátem na nejlepší seriál roku

4 minuty čtení

Čas od času se objeví seriál, který dokáže neokázale vyhmátnout ducha doby, během níž je uveden. Loni šlo třeba o seriál Roky a roky, který rozpracovával současné globální strachy směrem do blízké budoucnosti, nebo třeba o Euforii, drsný, přesto výmluvný seriál o dospívání mezi lajky, drogami a sexem.

Podobně „on point“ byly i dvě série Potvory, která řešila tragikomické vztahy v současném Londýně. A právě Potvoru alespoň ze začátku připomíná i novinka Můžu tě zničit.

Hrdinkou dvanáctidílné série, již právě kompletně uvádí HBO GO, je rovněž single třicetiletá žena, která žije v britském velkoměstě, kde se snaží prosadit a do toho manévrovat komplikovanými vztahy. Arabella (Michaela Coel) je twitterová celebrita, jejíž život definuje to, že ji poznávají prodavači v sámošce, kde ji ale kvůli nedostatku hotovosti zamítnou kartu.

Právě dostala novou smlouvu na druhou knihu a měla by psát. Jenže inspirace nepřichází (a googlování „Jak psát rychle“ nepomáhá), a tak se vydává pít do víru velkoměsta. Ráno se však probudí a postupně zjišťuje, že jí někdo hodil cosi do pití. A že byla znásilněna.

Zločin se vydává nahlásit na policii, poradit s traumatem i vtíravými flashbacky osudné noci si ale musí sama, maximálně s kamarádkou Terry a kamarádem Kwamem, s nimiž svůj život takřka pořád sdílí.

Můžu tě zničit, v němž Michaela Coel vychází ze své vlastní zkušenosti se sexuálním násilím, se však nepropadá do didaktické studie jednoho traumatu. Coel naopak neustále nahlíží na sex a formy jeho nátlakového vynucování z mnoha stran, aniž by výsledek suploval rozpohybovaný osvětový článek či nevyžádané instagramové kázání.

Seriál se totiž nevzdává humoru, který téma nedegraduje, naopak ho umisťuje do současné živé reality mileniálů ve velkoměstech. Na rozdíl od Potvory se ale nepohybujeme na škrobených večírcích vyšší londýnské třídy s jedovatými macechami, nýbrž mezi mladými černé barvy pleti, jejichž život ovládá hlavně nejistota.

Jsou to ale i jednotlivé epizody, které operují v dráždivé nejistotě sexuálních, partnerských i přátelských vztahů. Arabella, Terry a Kwame se poflakují městem a vtipkují o Britney Spears nebo seznamovací aplikaci Grindr, nejsou ale vždycky jen dokonalými spojenci. Jejich přátelství se testuje. A právě to z jejich vztahu dělá hybnou sílu celého projektu.

Není v něm totiž vždycky jasně rozdělené, kdo je oběť a kdo viník. Arabella se například stane ještě jednou obětí sexuálního deliktu (tajné sundání kondomu během sexu je v Británii považováno za znásilnění), sama ale nevědomky podrazí Kwameho, kterého uvrhne do nekomfortní situace s jiným mužem v zamčeném pokoji.

Reklama

Kwame se zase jako gay vyspí na zkoušku se ženou, a neřekne jí o své orientaci, o Terry se zase dozvíme, že měla prsty v tom, že Arabella zůstala v baru, kde ji znásilnili, sama a bezbranná. Do seriálu dokonce vstoupí v jedné z epizod žena, která jako teenagerka lživě obvinila černého spolužáka ze znásilnění, nyní však Arabelle pomáhá s překonáváním traumatu.

Tyto šedé zóny jsou ale paradoxně tím, co dodává výsledku hutnou barvu, kterou Coel prokresluje i flashbacky do hluboké či nedávné minulosti, v níž Arabella zažívá v Itálii románek s pohledným drogovým dealerem. V jiném díle se pak protagonistka dokonce promění v militantní instagramovou influencerku, která nemluví o ničem jiném než o sexuálním násilí, což je role, z níž si utahují Kwame i Terry a které se Arabella musí vzdát, pokud chce svému duševnímu zdraví ulevit. „Znásilnění – paráda!“ vykřikne v jeden moment její publisherka, když se před ní uvažuje, že by se Arabellina zkušenost dala přetavit do knihy.

Jako by tak Coel tematizovala a zároveň podrývala umělecké vyjádření jako terapii, což je způsob přemýšlení, který vyvrcholí v rafinovaně sestavěné poslední epizodě, která zacementuje status díla jako jedné z událostí televizní sezony. Autorka se totiž nespokojí jen s tím, že ukáže na nějakou nespravedlnost a očekává účastný potlesk.

Naopak se od skutečného děsivého zločinu dokáže odpíchnout ke komplexnímu, mrazivému i vtipnému filmovému tvaru, který chce víc než jen „otevírat diskusi“, což je cenné v době, kdy se témata sociální spravedlnosti často zplošťují jen do prázdných hashtagů o tom, jak jsme v tom (v čemkoli) všichni společně.

Michaela Coel (která novinku napsala i spolurežírovala) je navíc ohromným hereckým talentem a ve svém neotřelém projevu zvednutých obočí a zamrzlých úsměvů zcela uhrane. Na Můžu tě zničit jí tolik záleželo, že odmítla Netflix a raději natáčela pod produkčními křídly BBC. Streamovací gigant jí sice nabízel milion dolarů, zároveň by ji ale připravil o autorská práva. Coel ale není jedinou tvůrkyní, která rozpracovává aktuální zájem o sexuální násilí do filmových a seriálových narativů.

Právě na Netflixu loni bodovala třeba krimisérie Neuvěřitelná, která pracovala s tím, jak musí někdy oběti znásilnění bojovat o to, aby bylo jejich svědectví relevantní v očích zákona. Na Apple TV+ se zase o MeToo opřela vynikající minisérie The Morning Show s Reese Witherspoon a Jennifer Aniston, kde se rozplétalo zneužívání moci v úspěšném ranním pořadu. Predátorem v něm byl oblíbený a okouzlující moderátor s tváří Stevea Carella, od jehož mechanismů uvažování i zneužívání seriál neuhýbal – a právě proto byl dramaticky funkční. To se úplně nepovedlo novince Bombshell, která je aktuálně k dispozici na českém Netflixu.

Ta se věnuje aféře sexuálního obtěžování v americké stanici Fox News, kvůli které rezignoval její šéf Roger Ailes. Bohužel ale moc neumí pracovat s postavami redaktorek, které se proti němu ozvou a které hrají Charlize Theron, Nicole Kidman a Margot Robbie. Ty jsou sice výkvětem maskérských schopností, zejména ve druhé polovině se ale z příběhu vytrácí a zas se v něm objevují tak nahodile, že se na ně vůbec nejde napojit.

Scénář totiž není moc nuancovaný a spěchá pořád kupředu, aniž by si uvědomil, že nejzajímavější na celé story je právě nitro ochotných posluhovaček nenávistné rétoriky Fox News, které najednou vystupují proti kultuře, jejíž jsou součástí a která jim v lecčems konvenuje. To však snímek neprozkoumává.

K dusivému thrilleru potom ještě nakročuje novinka The Assistant, která se odehrává přímo v newyorské kanceláři Harveyho Weinsteina. Padlý producent však nikdy nevstoupí do záběru, maximálně je slyšet jeho hlas nebo vidět jeho stín. O to je však jeho přítomnost destruktivnější. Snímek totiž následuje malé kancelářské úkony producentovy mladičké asistentky, v nichž se neustále zrcadlí různé způsoby zneužívání moci a následné vynucování mlčenlivosti. Věta „Můžu tě zničit“ tak visí ve vzduchu mnohem častěji, než by se zdálo.

Reklama
Reklama