„Máme už přes půl druhého milionu korun v technickém sněhu, které jsme zatím rozhodně neutržili zpátky,“ posteskne si Jaroslav Krejčí, provozovatel skiareálu Monínec, při pohledu na svah zakrytý bílou peřinou. Prázdnou sjezdovku střeží cedule se zákazem vstupu a neukázněné sáňkaře napomíná policie, která se tu otočí několikrát za den.
Letošní násilné přerušení mrzí Krejčího o to víc, že příznivé jsou i přírodní podmínky a lyžařská sezona, která se v malém rodinném středisku na dojezd od Prahy koncentruje do prosince a ledna, mohla být výjimečně úspěšná. Místo toho provozovatel sčítá ztráty, které se od podzimu vyšplhaly na 15 milionů.
Částečně to kompenzuje silná letní sezona, kdy mělo středisko téměř stoprocentní obsazenost. Další peníze by mohl Monínec čerpat ze státních kompenzací. Obecně dostanou provozovatelé vleků a lanovek za nucenou čtyřtýdenní odstávku svého byznysu od státu kompenzaci od 210 do 530 korun za den a místo na lanovce. Částka se bude lišit podle typu přepravních zařízení.
„Nejvyšší možná denní podpora je limitována 50 procenty běžného průměrného denního nákladu provozu střediska za uplynulé tři sezony. Příjemci pak za den náleží nižší z takto vypočtených částek,“ uvedl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Celkově je v rozpočtu na kompenzace skiareálům vyčleněna jedna miliarda korun.
„Na Monínci to ustojíme,“ trvá na svém stanovisku z první půlky prosince většinový vlastník areálu Marcel Soural – s vědomím, že se může opřít o silné kapitálové zázemí ve svém hlavním byznysu.
Soural vlastní skupinu Trigema, z níž za uplynulé čtvrtstoletí vybudoval jednoho z největších rezidenčních developerů na trhu. A jelikož poptávka po nedostatkových bytech zůstává v hlavním městě stabilní, Souralovy plány s Moníncem neztrácejí ani v krizi ambiciózní rozmach.
Před letní sezonou proinvestoval 30 milionů korun do dětského hřiště, bazénu či venkovních pobytových ploch. A v nejbližších dvou třech letech hodlá napumpovat 250 milionů do vylepšení servisu: ubytovací kapacita v hotelu Monínec se rozšíří o polovinu té stávající, přibude wellness centrum a kongresový sál.
„Letní a zimní sezonu chceme cílit na rodiny s dětmi, jaro a podzim pak na firemní klientelu,“ líčí záměry podnikatel, který loni přikoupil pozemky u dolní stanice lanovky a s vlastníky dalších jedná. V plánu je rozšíření sjezdovek i výstavba léčebných a relaxačních zařízení celkem za dalších 300 milionů.
Moníncem však Souralovy aktivity v horském byznysu nekončí – letos získal stavební povolení na stavbu areálu Samoty u Železné Rudy. Ospalé středisko s jednou staromódní kotvou by chtěl během následujících dvou let proměnit v příměstský lyžařský areál s pěti až šesti kilometry sjezdovek, moderní šestisedačkou a několika menšími vleky.
„Čekáme na klíčovou směnu pozemků a následně za rok bychom rádi začali stavět,“ konkretizuje další třísetmilionovou investici Soural. Připouští, že podobně jako před čtyřmi lety u Monínce se budou snažit přijít s unikátním konceptem, nabízejícím konkurenční výhodu. Konkrétnější zatím být nechce.
Podnikatel je přesvědčený, že další vývoj na českých horách půjde cestou slučování menších středisek a české hory ovládne několik silných skupin. „Je to byznys náročný na průběžné investice a v Česku, na rozdíl třeba od Alp, skoro chybí veřejné dotace,“ popisuje zdejší realitu.
Obsáhlejší materiál o tom, komu patří největší česká horská střediska a jaké mají jejich majitelé plány, si můžete přečíst v lednovém vydání Forbesu.
