„Byl to jeden z nejunikátnějších projektů, na kterých jsme pracovali,“ říká Kristina Hejduková, producentka Sirena Film. Česká společnost se podílela na natáčení projektů, jako je Na západní frontě klid, Margrete, Milada, Personal Shopper nebo Serena.
Hollywoodští herci, zlatými soškami ověnčení režiséři nebo velké nároky nejsou pro Hejdukovou a její kolegy a kolegyně ničím novým. Film Jeden život s Anthonym Hopkinsem v hlavní roli měl ale pro zúčastněné ještě jinou míru důležitosti.
„Praha zde hrála sebe samu. Často musíme předstírat, že pražské lokality jsou pařížské, vídeňské, berlínské. Tentokrát ale bylo naše hlavní město pevnou součástí příběhu,“ vzpomíná Hejduková a pochvaluje si, že režisér snímku James Hawes, který měl za sebou spíše televizní projekty, přistupoval ke svým českým kolegům a kolegyním jako k partnerům.
Podle Hejdukové to přitom vůbec není samozřejmostí. „Společně jsme vymýšleli, plánovali, spolupracovali. Možná i proto, že Jeden život byl projektem nezávislejším, s menším rozpočtem okolo 100 milionů korun,“ přiznává Hejduková.
Její kolega Adam Porkert vypráví, jakou výzvou bylo natáčet na lokaci představující legendární předválečný grandhotel Šroubek na Václavském náměstí. Právě odsud Nicholas Winton společně s dalšími lidmi operoval, aby zachránil 669 českých židovských dětí před spáry nacistů.
Skutečná budova secesního hotelu se momentálně rekonstruuje a už na podzim otevře pod novou značkou, sítí hotelů W. Interiéry jednoho z nejluxusnějších hotelů ve střední Evropě tak ve filmu Jeden život zastupuje zámek na Slapech.
„Postavili jsme zde malý filmový plac, kde jsme natočili hned několik lokací: nejen grandhotel, ale také idylický byt Nicholase Wintona z roku 1939. Díky tomu, že jsme se nepřemisťovali, jsme ušetřili spousta času,“ odhaduje Porkert.
Zásadní byly také scény na hlavním nádraží, odkud před osmdesáti lety odjel vlak zorganizovaný mužem s pozdějším přízviskem „skromný hrdina“. „Na nádraží jsme točili jen dva dny, některé scény vznikly na nádraží v Liberci. Museli jsme pracovat jen o víkendu, protože ve scénách hrály školou povinné děti,“ vysvětluje producentka Hejduková.
Filmařům byla k dispozici jedna kolej, kde stál historický vlak, který jim ale připravil nejednu složitou situaci. „Bylo nákladné ho nejen přemístit, ale také připravit. Trvá opravdu dlouho, než se roztopí. Je k tomu potřeba uhlí, ale dnes už ho není tak jednoduché sehnat,“ směje se Porkert.
Nad snímkem dohlíželi nejen konzultanti v oblasti historie, ale také někteří z Wintonem zachráněných dětí, kteří se účastnili komparzu při natáčení legendárního pořadu BBC.
V osmdesátých letech byl neznámý londýnský makléř pozván do televizního studia relace That’s Life! Netušil, že dospělí lidé, kteří okolo něj sedí, bývali dětmi z Československa, které by bez jeho pomoci pravděpodobně nepřežily.
„Je tu někdo, kdo mu vděčí za svůj život?“ zeptá se moderátorka. Vzápětí se postaví téměř všichni hosté ve studiu. Diváci slzeli nejen před více než pětatřiceti lety, ale také během pražské premiéry minulý měsíc.
„Režisér James Hawes je velmi talentovaný profesionál. Látku chránil, přistupoval k ní neuvěřitelně citlivě,“ říká Kristina Hejduková. A když si vzpomene na první obhlídky lokalit k filmu, dojímá se také.
„Přijeli jsme tehdy na hlavní nádraží, bylo to přesně před dvěma lety. Mrazilo nás, když jsme zde na peróně viděli ukrajinské děti a vnímali, že historie se opakuje,“ svěřuje se.
Projekt Jeden život se měl chystat už od roku 2019, ale plány filmařů posléze zhatila pandemie covidu. Hlavní protagonista Anthony Hopkins také nechtěl cestovat, takže bylo třeba čekat o dva roky déle, než se předpokládalo.
„Doufáme, že si diváci ze snímku odnesou laskavost, kterou jsme pociťovali nejen díky příběhu sira Wintona, ale také na natáčení. Když zachráníte jeden život, zachráníte mnoho dalších,“ uzavírá Kristina Hejduková.
