skip to main content
Komentář

Skryté tažení polovodičového sektoru. Proč Nvidia kupuje Arm?

Nvidia je společnost známá především hráčům počítačových her, jelikož její grafické karty jim již několik dekád umožňují věnovat se jejich oblíbené kratochvíli.

V posledních letech se však tato společnost víc a víc profiluje i v B2B segmentu, jelikož její produkty nacházejí uplatnění v rychle rostoucím odvětví budování cloudových datacenter, ve strojovém učení a v autonomních vozidlech. A i když hráči pořád obstarávají Nvidii většinu tržeb, z jejích akvizičních aktivit je jasně vidět, že svou budoucnost vidí spíše právě v B2B. 

Začalo to převzetím izraelsko-amerického startupu Mellanox, který vyrábí a prodává síťové prvky speciálně pro datacentra a cloud. Nvidii přišla akvizice v roce 2019 na necelých sedm miliard dolarů za společnost s tržbami kolem 1,3 miliardy dolarů a provozním ziskem více než 200 milionů dolarů.

Reklama

Druhé jasné vykročení do této sféry přišlo v loňském roce, kdy Nvidia oznámila záměr odkoupit britskou čipovou společnost Arm od jejího aktuálního vlastníka, japonské investiční banky Softbank a jejího šéfa a zakladatele Masajošiho Sona. Ten potřebuje uklidit rozvahu své banky po obřím investičním fiasku zvaném WeWork, a tak se ochotně zbavuje Armu za ohromných čtyřicet miliard dolarů.

Proč ohromných? Protože Arm vygeneroval v roce 2020 tržby sotva dvě miliardy dolarů, takže Nvidia je za něj ochotná dát až dvacetinásobek tohoto čísla (známý valuační ukazatel P/S). V případě Mellanoxu byl tento poměr jen 5,4x, a to byl Mellanox dokonce na rozdíl od Armu ziskový.

Dle výkazů Softbank skončil Arm loni ve ztrátě 300 milionů dolarů. Masajoši Son koupil původně Arm v roce 2016 za 32 miliard dolarů, takže nyní si může spokojeně mnout ruce. Proč ale Nvidia platí takto vysokou částku za takto malou společnost?

Prvním důvodem je struktura samotné transakce. V hotovosti bude Nvidia platit jen dvanáct miliard dolarů, zbylých 28 miliard vyplatí formou akcií. Využívá tedy jejich vysokou cenu, kterou jim přisuzují investoři a trhy.

Zatímco v době oznámení by 28 miliard dolarů vycházelo na necelých 55 milionů kusů akcií, nyní je to již jen 36 milionů. Nvidia tak v podstatě využívá pro transakci peníze, které jí zdarma dali investoři.

Reklama

Druhým důvodem je to, že Arm je sice pro běžného spotřebitele neviditelná společnost, avšak čipy založené na jejím designu jsou skutečně všudypřítomné.

Ve formě procesorů totiž pohánějí většinu dnešních chytrých telefonů, u nichž je prioritou především nízká spotřeba energie. Do budoucna se s nimi ze stejného důvodu počítá i v zařízeních internetu věcí. Zatímco Nvidia prodala v roce 2019 kolem sto milionů svých čipů, čipů založených na designu Arm se prodalo ohromujících 22 miliard.

Čipy Arm a jejich stejnojmenná architektura se v poslední době snaží víc a víc proniknout i do segmentu již zmiňovaných datacenter. Zde kvůli lepšímu výkonu vládne složitější architektura x86, tedy čipy od AMD a Intelu.

Důkazem tohoto průniku je v březnu oznámená nová verze architektury Arm s názvem Armv9, která by měla řešit i neduhy nedostatečného zabezpečení x86. Průnik do segmentu osobních počítačů zase přišel s MacBooky od Applu vybavenými procesorem M1 (designu Arm).

Akvizicí Armu by se tak skládačka Nvidie doplnila o chybějící dílek a pro budovatele datacenter by poskytovala komplexní řešení: vlastní grafické karty sloužící jako akcelerátory pro zpracování dat, procesory Arm řídící datacentra a jejich propojení prostřednictvím síťových prvků od Mellanoxu.

Nvidia v dubnu představila svůj první procesor s názvem Grace, který bude postaven na architektuře Arm a určen bude speciálně pro datacentra a HPC (high-performance computing neboli superpočítače). To vše může navíc klientům doručit přes existující prodejní kanály Armu, které fungují na principu prodeje licencí a vybírání odpovídajících poplatků.

Čtyřicet miliard dolarů je nicméně pořád velká sázka na takto nejistou budoucnost. Celá transakce navíc pořád stojí a padá na schválení od dotčených regulátorů, jmenovitě USA, EU, Velké Británie a Číny. O existujících geopolitických zájmech jednotlivých hráčů se asi nemusíme rozepisovat.

S klidným svědomím však můžeme říct, že pokud bude akvizice v příštím roce skutečně uzavřena, svět polovodičů již nebude jako dřív.

Reklama
Reklama