skip to main content
Daily Cover

Souboj o gigafactory. Bude stát miliardy, ale jen těžko se obejdeme bez ní

Nejde to zastavit. Loni se v Evropě vyrobilo mírně přes milion elektromobilů, na konci desetiletí už jich ale bude dvacetkrát víc. A všechna tato auta budou potřebovat elektrobaterie.

Část z nich by mohla vznikat v Česku – v ideálním případě by tu továrny na jejich výrobu, takzvané gigafactory, mohly být dokonce dvě. Jedna na Ústecku v areálu bývalé elektrárny Prunéřov, druhá pak v Karlovarském kraji, a to na výsypce Silvestr, nebo v lokalitě Staré Sedlo.

Alespoň jedna by přitom mohla začít fungovat už v roce 2025. Pokud se to skutečně stane, podle studie společnosti Deloitte zpracované pro Svaz moderní energetiky by i jediná taková továrna už ve fázi výstavby zajistila vznik až šesti tisíc pracovních míst.

Podstatně víc, až 33 tisíc, by vzniklo po jejím spuštění. „Toto číslo zahrnuje jak zaměstnance přímo v gigafactory, tak i celý dodavatelský řetězec,“ vysvětlil hlavní ekonom Deloitte Jan Marek.

Reklama

Továrna s roční produkční kapacitou čtyřicet gigawatthodin by se podle Marka významně podílela i na české ekonomice. Tuzemský HDP by narostl o 185,9 miliardy korun, což představuje 3,6 procenta HDP Česka v roce 2020. Studie přitom bere do úvahy období od roku 2023 do roku 2031.

Debata o tom, jestli má Česko naskočit na vlnu elektromobility, už v této chvíli údajně nedává velký smysl. Podle odborníků zabývajících se automobilovým průmyslem, který u nás přímo zaměstnává 180 tisíc lidí a nepřímo půl milionu, je potřeba brát konec spalovacích motorů jako fakt.

„Bez ohledu na to, co si kdo myslí, jsou limity nastavené. Evropská komise navrhla zákaz prodeje spalovacích vozidel od roku 2035. Vývoji automobilového průmyslu směrem k elektromobilitě se musíme přizpůsobit prakticky za všech okolností,“ konstatuje šéf české pobočky Deloitte Josef Kotrba, který ve společnosti vede poradenský tým pro energetiku.

Vliv na přijetí těchto argumentů má i skutečnost, že rozvoj elektromobility je v Evropě podporován nejen Evropskou komisí a většinou zemí, ale i všemi významnějšími automobilkami. Radek Špicar, viceprezident pro hospodářskou politiku a export Svazu průmyslu a dopravy ČR, pak přidává další argumenty.

Není to evropské zelené šílení, ale světový megatrend.

„Kdyby to byl jen tlak Evropské unie, bylo by to ještě snesitelné. Ale je tu i tlak bankovního sektoru a neevropských zemí, které automobilky ke změnám nutí,“ říká Špicar, podle něhož se stačí podívat například na hodnotu automobilky Tesla, která je větší než hodnota šesti největších automobilek dohromady.

„V kontextu toho, kolik toho Tesla vyrobí a jakou má ziskovost, je to sice neuvěřitelné, ale ukazuje to, čemu investoři a finanční trhy věří a kde si myslí, že je automobilová budoucnost. Není to evropské zelené šílení, je to světový megatrend, který musíme využít,“ uvažuje Špicar. A jedna či dvě gigafactory mají být tím hlavním nástrojem.

Region Německa a zemí visegrádské čtyřky je na počet míst, kde se vyrábí elektrobaterie pro automobilový průmysl, zoufale chudý. Kapacita sice stačí současné výrobě elektromobilů, ale když neporoste stejným tempem jako předpokládaný růst počtu vyrobených elektroaut, po krizi způsobené čipy by Evropu stihla krize bateriová.

Reklama

Celosvětová poptávka po automotive bateriích v dalších letech podle všeho dramaticky poroste. V roce 2030 se očekává zhruba 2 až 2,5 terawatthodiny, z toho Evropa by podle Petra Knapa z poradenské společnosti EY měla tvořit zhruba čtvrtinu. V roce 2040 pak společnost Deloitte evropskou spotřebu odhaduje na 1 až 1,4 terawatthodiny.

Současná poptávka se přitom pohybuje v desítkách gigawatthodin a víceméně ji tak stačí pokrývat výroba ve dvou továrnách na severu Maďarska a jedné v Polsku. Boom gigafactory ale přichází – musí, protože při průměrné kapacitě jedné gigafactory ve výši čtyřicet gigawatthodin si jen Evropa vyžádá existenci kolem třiceti továren.

V rámci regionu Německa a zemí V4 je v různých fázích povolování a schvalování třináct továren, a to včetně zmiňovaných dvou v Česku. Co do kapacity bude největší jednoznačně gigafactory Tesly rostoucí poblíž Berlína. Ta by měla ročně dokázat vyrobit články s kapacitou v první fázi nejprve 100 a při plném provozu až 250 gigawatthodin.

U českých továren se počítá s kapacitou kolem třiceti gigawatthodin, což podle technologie výroby článku a velikosti baterie konkrétního automobilu vystačí pro 400 až 800 tisíc osobních vozů ročně.

Škoda Auto nedávno uvedla, že za deset let bude v Evropě prodávat padesát až sedmdesát procent svých aut na elektřinu. Loni v Evropě prodala přes 650 tisíc vozů, což by znamenalo, že při zachování objemu produkce bude na začátku příští dekády ročně vyrábět 300 tisíc až 450 tisíc čistě elektrických vozů.

Předplatné Forbesu

Vliv na to, jestli jedna či dvě gigafactory vzniknou i u nás, bude mít také zájem státu. Ten už svůj kladný postoj vyjádřil, když ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš na konci července podepsali memorandum o podpoře plánovaného projektu.

Zapojit by se do něj měl ještě jeden velký zahraniční investor. Nejblíž k dohodě má stát pravděpodobně s koncernem Volkswagen, ve hře je ale také korejská společnost LG. Premiér Andrej Babiš zkraje září uvedl, že se kvůli tomu má prvního října sejít s šéfem Volkswagenu Herbertem Diessem.

Právě Volkswagen, respektive Škoda Auto, by pak velkou část produkce odebíral a nejspíš by se podílel i na financování výstavby. Odhady nákladů na vznik jedné gigafactory se totiž pohybují kolem padesáti miliard korun.

Debata se ale určitě povede i o státních pobídkách. Bez nich totiž gigafactory nevznikají nikde ve světě. Nijak překvapivě je nejvyšší podpora v Německu, kde plánuje tamní vláda do výstavby gigafactory investovat až jednu miliardu eur.

„Dalších 500 milionů pak chtějí dát na podporu výzkumu nové generace baterií. V Polsku a Maďarsku se podpora pohybuje ve výši kolem sta milionů eur. Předpokládám, že ta naše připravenost je přibližně v podobném řádu,“ domnívá se Josef Kotrba z Deloitte.

Česká republika má ale v souboji s okolními zeměmi trumf, který ostatní nemají. Tím největším je lithium, jehož zásoby na Cínovci představují zhruba tři procenta známých světových zásob. Aktuální plány počítají se zahájením těžby v roce 2025, tedy ve stejnou dobu, kdy by měla začít fungovat první česká gigafactory.

I kdyby se ale plán spojený s těžbou nepovedlo dodržet, Kotrba to jako problém nevnímá. „Kromě Německa nemá zásoby lithia žádná z okolních zemí a gigafactory chtějí. U nás bychom měli uvažovat stejně,“ uzavírá šéf poradenské firmy.

Reklama
Reklama