skip to main content
Pop matematika

Špačky paní Špačkové. Kolik cigaret si ještě může dát? Zkuste naši hádanku

Tereza Bártlová z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy se věnuje popularizaci matematiky. Člen bankovní rady ČNB Aleš Michl se zase snaží rozvíjet finanční gramotnost národa. Pro Forbes proto vymysleli seriál kvízů s příklady z běžného života, kterým chtějí ukázat, že matematika a finanční gramotnost nemusí být nuda.

Dnes pro vás máme hádanku od jednoho z nejvýznamnějších popularizátorů matematiky, Martina Gardnera. Doufáme, že dokážete rozpoznat, že tato krutá hádanka je vymyšlena s nadsázkou.

Paní Špačková je po mnoho let silná kuřačka. Konečně se rozhodla, že s tím skoncuje. Zavázala se, že dokouří dvacet sedm cigaret a pak skončí nadobro.

Reklama
Ilustrace Freepik

Jak to u kuřáků – i nekuřáků – bývá, každý má svůj zvyk. Vlastně zlozvyk. Ten paní Špačkové byl, že si vždy dala přesně dvě třetiny každé cigarety. A pak ji típla.

Když měla teď poslední zásoby, přišla na to, že by si mohla pomocí lepicí pásky vždy tři své nedopalky spojit dohromady. A získala by pak cigaretu novou.

Ilustrace Freepik
Reklama

Nabízí se proto otázka pro silné povahy: kolik cigaret si takhle může ještě dát, než se tabáku vzdá navždy? A doplňující otázka: jak to s ní dopadlo?

Řešení:

Zaměřme se nejprve na matematickou část hádanky. Řešit se dá logickou úvahou a sčítáním. Začala s dvaceti sedmi cigaretami. Dala z nich dohromady nedopalky, tedy dvacet sedm třetin, a měla dalších devět.

Podstatné je uvědomit si, že tím však paní Špačková zdaleka nekončila. Z těch devíti pak přes další nedopalky zvládla navíc tři. Nakonec si ze špačků od těch tří připravila cigaretu poslední. Celkem tedy 27 + 9 + 3 + 1 = 40 cigaret.

Jak ale paní Špačková dopadla? Na každou úlohu, ať už jde o finance, nebo běžný život, při které se rozhodujete, je vhodné zapojit i prostý selský rozum. Samozřejmě se nedá používat pořád a na všechno. Vede ke zjednodušování. Je potřeba vycházet i z datové analýzy, kritického myšlení.

Pojmem „sensus communis“, v překladu zdravý rozum, se zabýval již Aristotelés. Spolu s ostatními smysly lidí to byl pro něj předpoklad poznání. Albert Einstein pak definoval selský rozum jako „balíček předpokladů o životě získaných do dovršení plnoletosti“.

Selským rozumem tedy: paní Špačková si již skutečně nikdy nezapálila, neboť ze síly posledního špačka se už skoro s jistotou nevzpamatovala.

Reklama
Reklama