Covid se zařízl do účetnictví barbershopů ostřeji než břitva. Ten, co se jmenuje Classic Barbershop a má svou pobočku jako jediný i na Malé Straně v Praze, není výjimka. Jeho majitel ale tuhle krizi využil – postavil se na vlastní nohy, vyplatil společníky a holí ostošest.
Jeho příběh není o velkém byznysu a velkých penězích, je však o podnikavosti, umíněnosti, vzdoru, odhodlání a odvaze. A jako by říkal: k podnikání i úspěchu vede tisíc cest, pracovitost a odvaha vám ale nesmí chybět na žádné z nich.
Krásně malovaný dřevěný strop v rohovém domě v Karmelitské ulici na Malé Straně obstarává jedinému barbershopu v téhle části hlavního města neopakovatelnou kulisu. Chodí sem politici i podnikatelé, vláda i sněmovna jsou kousek za rohem, ale do dveří chlapského holičství vejde prostě každý, kdo potřebuje oholit a ostříhat.
Jakub Provazník je na téhle adrese druhým rokem, je to jeho druhé holičství v centru Prahy. Proč vyplatil své společníky a stal se jediným pánem? „Už nám to neklapalo ideálně, covidová krize navíc náš byznys zásadně ohrozila,“ říká sympatický vysportovaný a potetovaný barber, který svou vizáží potvrzuje lehké klišé o podobě správného pánského holiče.
„Půjčil jsem si peníze u dlouholetého zákazníka, ze kterého se po čase stal dobrý známý, a se společníky jsme se slušně rozloučili a rozešli. Teď je to jenom na mně,“ konstatuje. „Budil jsem se ze sna, když jsem viděl, jak nám pandemie zavírá dveře a ničí podnikání, které buduju už pět let. Budím se i teď, když vím, kolik musím splácet. Ale mám to ve svých rukách a to mě baví,“ vypráví Provazník.
Jeho cesta k podnikání začala v prvním a nejslavnějším českém barbershopu, vlastně ze vzdoru a hněvu. „Zakládal ho můj otčím Tomáš Kožíšek – Thomas Barbershop. Naše vztahy nebyly nikdy ideální, i když mu vlastně vděčím za to, že jsem šel do učení na kadeřníka,“ přiznává malostranský lazebník.
„Začal jsem u něj, učil jsem se u něj. Nechoval jsem se asi taky zrovna nejlíp a to on taky ne, a tak jsem si z naštvání říkal, že se jednou postavím na vlastní nohy. Abych mu ukázal, co umím. Otevřel jsem si svůj vlastní barbershop na místě, které chtěl prapůvodně on, ale tehdy nebylo volné. Pro mě ale už ano,“ popisuje Provazník neobvyklou motivaci ke startu svého podnikání.
Otevřel holičství s pěti křesly na frekventovaném místě ve Vodičkově ulici – pár ulic od barbershopu svého otčíma. Úspěch Vodičkovy dovolil Provazníkovi podívat se přes řeku na Malou Stranu a rozjet tu další pobočku i v době, kdy barbershopy rostly po Praze rychleji než kurz bitcoinu.
Sotva otevřel, první jarní vlna covidu mu přibouchla dveře. „Tu první vlnu zavření jsem zvládl nějak v klidu a odpočíval. Druhá, podzimní, byla mnohem horší a šlo o přežití. Mentální i faktické,“ vzpomíná Provazník na dobu, kdy se otevíralo, zavíralo, otevíralo a zase zavíralo.
Krize, kdy měl každý měsíc sotva na nájem a provoz, nakonec uspíšila jeho přerod v jediného vlastníka – vlastníka s několikamilionovým dluhem, který musí zaplatit holením, stříháním a také vedením nejspíš nejhezčího barbershopu na levém břehu Vltavy.
„Byznys se dramaticky mění. Každý, kdo má nůžky, chce mít svůj barbershop,“ okouší teď vlastní medicínu Jakub Provazník, kterému roste konkurence i od jeho zaměstnanců.
„Teď budu kolegům spíš pronajímat křesla, než bych je najímal. Pořád nevíme, co se bude dít, ani tohle nebude pro holičský byznys jednoduchý rok,“ dodává. A tak vymýšlí, jak naučí muže starat se sám o sebe i ve chvíli, kdy je zavřeno.
„Budeme pořádat kurzy, jak se má chlap oholit a učesat. Nevěřil byste, kolik chlapů nemá doma ani pořádný hřeben. Tak my je tady vybavíme a naučíme se starat sami o sebe. Kdybychom měli náhodou zavřeno,“ směje se malostranský barber.
