Zakladatel a majitel jihočeské firmy Wedos o sobě dal koncem července vědět textem na firemním blogu, kde kritizoval zdejší poměry a premiérovi vzkázal, že s firmou odchází ze země.
Příspěvek vzbudil ohlas a reakce s ním spjaté řešil Josef Grill z dovolené ve Středozemním moři. Byly jak podporující, tak kritické, ale ani dnes by Grill na svých vyjádřeních nic neměnil.
„Napsal jsem své pocity a nečekal, že to celé vzbudí někde nějakou větší odezvu. Byla to spíš taková má osobní duševní hygiena,“ říká jihočeský patriot, který ještě před Wedosem úspěšně rozjel a prodal známou českou hostingovou firmu Forpsi.
V rozhovoru pro Forbes vysvětluje, co nyní bude s Wedosem dál. Úplně odejít z Česka se nicméně nechystá. „Vytvoříme v zahraničí mateřskou firmu, ale co dodnes provozujeme v Česku, tu zůstane,“ upřesňuje. Celou záležitost chce mít vyřešenou do konce roku.
Majitel Wedosu Josef Grill
Na konci července jste rozvířil vody svým příspěvkem na firemním blogu, kde jste si nebral servítky, jak to tu dnes chodí…
Článek na blogu je takové povzdechnutí. Je to takový časosběrný kompilát, kdy vždy, když mě něco štvalo, tak jsem si to sepsal. A před pár týdny jsem vše vydal jako celek.
Říkám, že jsem si vylil své srdíčko, dal jsem ze sebe vše ven a udělal za vším čáru. Napsal jsem své pocity a nečekal jsem, že to vzbudí někde nějakou větší odezvu. Byla to spíš taková má osobní duševní hygiena.
Současně s tím si říkám, že to třeba k něčemu bude a někdo se nad tím zamyslí a něco se změní.
Blog jste začal postěžováním si na vyvlastnění části pozemku, který jste pro Wedos koupil před patnácti lety a kde má stát vaše třetí datacentrum. Tam vám došla trpělivost?
Vše se vlastně jen stupňovalo, ale záležitost s pozemkem se mě strašně dotkla. To prostě člověka bolí. Nejde ani tak o tu částku, kterou jsme za vyvlastnění získali, jde mi hlavně o princip.
A tak jsem si řekl, že ten text už musím dát dohromady. Letos na něj nebylo moc času, rozjíždíme novou službu, do toho hodně cestujeme po konferencích nebo veletrzích po celém světě, což s novou službou souvisí. Takže mi trochu déle trvalo vše sesumírovat.
V červenci jsem byl na dovolené u moře a najednou telefon, kde na mě z druhé strany začal mluvit kriminalista, který mně sdělil, že si mě přeje vyslechnout, protože zřejmě mám něco společného s kybernetickými útoky na weby státních institucí.
A to vlastně byla pomyslná poslední kapka. Do toho všeho, co se dělo a na co si v blogu stěžuji, ještě přišla vlastně urážka přímo od státu.
Útoků na vládní weby bylo v posledních letech více. Proč si policie myslí, že s nimi můžete mít něco společného?
Máte pravdu, že jich v poslední době bylo dost. My je totiž monitorujeme, což souvisí i s tou naší službou. Je to teď náš obor, takže jsme měli dokonalý přehled, a to opravdu na sekundu, o tom, kdy útoky začaly a kdy skončily. A když už jsme o tom všem věděli, tak jsem občas napsal různým orgánům, že bychom v tomto mohli být pro stát užiteční a mohli bychom mu pomoci.
Ale místo jakéhokoli zájmu jsme buď nedostali žádnou odpověď, nebo odpovědi typu, že je vše v pořádku. V reakci na to jsem jim začal intenzivněji posílat detaily k útokům a tím jsem se stal podezřelým.
O jakou službu jde?
Je to záležitost v rámci naší budované sítě Wedos Global. Zajišťujeme ochranu webů před kyberútoky, nyní jsme přidali i ochranu e-mailů. Vlastně bojujeme proti jakémukoli nepořádku na internetu. Tuhle nohu nově stavíme a vidíme v ní velkou budoucnost.
Wedos se doposud věnoval hlavně webhostingu. Proč jste se vydali novým směrem?
Už na tom děláme přes dva roky. Pak přišla válka na Ukrajině a my jsme si hned první den války na naši domovskou webovou stránku dali vlajku Ukrajiny. Od té doby jsme byli pod silnými kybernetickými útoky, což dělalo neplechu i našim zákazníkům a tím jsme vlastně pro sebe zintenzivnili celý vývoj služby.
Vlastně jsme veškeré úsilí nasměrovali na tuto službu a vývoj urychlili. Nyní se na ni také silně soustředíme, už v ní máme několik tisíc zákazníků, a dokonce s ní chráníme weby institucí jednoho státu. Ale ne českého, ten na nás místo spolupráce posílá policisty.
Když se obrátím zpět k pozemku, který vám stát v rámci veřejného zájmu vyvlastnil a ke kterému říkáte, že vám nejde ani tak o cenu. O co vám tedy konkrétně jde?
Jde hlavně o chování. Stát na jedné straně mnohokrát nedodržuje zákony či lhůty, katastrální – já mu teda říkám katastrofální – úřad vám nepošle dokument datovou schránkou, dokonce ho pošle jako obyčejné psaní bez doručenky, takže vám ani nemůže doložit, že jej poslal.
A nedokážou vám vysvětlit ani tu cenu. Vy metr čtvereční před patnácti lety koupíte za dvě stě jedna korun, oni vám po těch letech nabídnou pětadvacet. A odvolávají se na nějakého znalce. Přitom sám stát, o několik let dříve, prodával nezastavitelné pozemky, bez sítí a přístupů za mnohem vyšší ceny.
Nakonec po dvou našich odvoláních je výsledná cena sedmdesát osm korun za metr čtvereční. Vezměte si jen ty velké rozdíly v odhadech, jde vlastně násobky. Jak na tyto hodnoty znalci vůbec přichází?
Nakonec si říkáte, čím to může skončit příště. Seberou vám takto dům nebo celou firmu? Úředníci si zde s běžným člověkem mohou dělat co chtějí. A pak se nám ještě zvednou daně, aby se jim mohly zvednout platy. To pak člověka hodně mrzí.
Pravidla pro vyvlastňování ale platí pro všechny stejně, nejde o nic proti vám….
Ne, to určitě není jen proti mně. Ale vším jsem si osobně prošel a viděl na vlastní kůži to, jak když si stát zamane vzít pozemek, tak si jej prostě vezme. I agresivní cestou. Jde o ten proces, o to chování… Většina lidí se vůbec neozve. Ale já se ozval.
A na druhou stranu úředníci vymýšlejí všelijaké dotace, jak vše přerozdělit. Vše se tu dotuje a kamufluje se to vznešenou věcí, jako je třeba dnes udržitelnost. Dotují se sluneční elektrárny, elektrická auta, teď budou dotace na zateplení starých domů, budou se dotovat hypotéky a já nevím, co koho ještě napadne dotovat.
Kdyby se dotace osekaly, ulevilo by to jednak státní kase, nebylo by potřeba tolik zvyšovat daně na všech frontách a celkově by se narovnalo prostředí. Nyní je strašně pokřivené, existuje i mnoho firem, které živí jen dotace.
Wedos nikdy žádnou dotaci nepřijal?
Ne. Jednou jsme se v rámci našeho druhého datacentra o jednu dotaci zajímali, ale nakonec jsme od ní z mnoha důvodů upustili.
Dotace nám dávaly smysl vlastně v jednom případě. A to když jsme po jedné firmě kupovali rok a půl starý hardware za sedm procent původní nákupní ceny. Firma byla napumpována dotacemi, nabrala si úvěry, nakoupila vybavení, ale obchodně jí to nefungovalo, tak zkrachovala.
Aby stát mohl přerozdělovat, musí brát. Ovšem to není parketa jen Česka. Myslíte, že to jinde bude pro vše duševní zdraví lepší?
Mně je hlavně obecně smutno, že se tu vymýšlí strašně komplikované věci. Strašně komplikované daně, strašně komplikovaná byrokracie kolem úřadů.
Všichni doufali, že se s novou vládou bude měnit něco k lepšímu, ale v posledním půlroce jsem neslyšel nikoho, který by říkal, že by něco bylo jednodušší nebo obecně růžovější. Všichni doufali, ale naděje nyní trochu vyhasíná.
Pokud se na to podíváme z pohledu korporátního zdanění, to je v jiných evropských zemích spíše vyšší než u nás.
To sice ano, ale nedávno například politici oznámili, že od příštího roku bude třiadvacetiprocentní daň z prodeje firmy (dle nové úpravy vycházející z konsolidačního balíčku bude příjem společníka po uplatnění výdajů podléhat této dani z části kupní ceny přesahující 40 milionů korun, pozn. red). Dříve jsem prodal firmu Forpsi a peníze investoval do rozjetí Wedosu. Myslíte, že stát s takto uzmutými penězi naloží lépe než vy? To si pak říkáte, jestli má v takovém prostředí smysl něco budovat.
Daňové povinnosti mají všechny země. Myslíte, že v jiných to bude lepší?
Je pravdou, že korporátní daně jsme v Česku v porovnání s Evropou stále na té nižší úrovni. Ale jde jen o jedno hledisko. Na druhou stranu v jiných zemích existují různé podpory.
Například konkrétně v Polsku nám nabízí, že když u nich postavíme datacentrum nebo investujeme u nich do serverů a dalších technologií, tak nám z toho v následujících pěti letech čtyřicet až padesát procent vrátí na daňových pobídkách.
Kdybych tedy koukal jen na korporátní daňové zatížení, tak bych s Wedosem skončil tam. Ale jen o daně nejde – jde o jistotu. Jde o to, že vidíte, že se vše vyvíjí očekávaným směrem, a že nepřijde někdo a nezavelí seberem vám toto a toto.
Což ale nemůžete mít nikdy nikde jistotu. Tak možná zopakuji otázku – bude to někdo podle vás jiné?
Určitě existují místa, kde bych měl strach. Ale existují i místa, která jsou z pohledu stability podnikatelského prostředí dlouhodobě větší. Nebo tam nedochází k velkým výkyvům typu co vláda, to jiný názor. Je tam i po volbách určitá kontinuita, předvídatelnost.
Navíc jsem přesvědčený, že podobnou věc, jako nám s tím pozemkem, by český stát firmě se zahraničním vlastníkem neudělal. Třeba kvůli obavě z následné hrozby arbitráže.
Říkáte, že si stát více dovoluje na české firmy?
Určitě. I proto jsme dospěli k našemu rozhodnutí. Navíc mít sídlo mateřské firmy v zahraničí nám může pomoci i obchodně.
Pokud to dobře chápu, rozhodli jste se vytvořit mateřskou firmu v zahraničí. Z Česka se jako Wedos nestěhujete jinam?
Přesně tak. Vytvoříme v zahraničí mateřskou firmu, ale to, co provozujeme dodnes v Česku, to tu také zůstane. Servery, lidi, datacentra. I když uvažujeme, co uděláme se stavbou plánovaného třetího datacentra. Ve výsledku je nám nakonec jedno, kde jej postavíme. Jestli zde, nebo o pár tisíc kilometrů dál.
Dnes už stejně máme servery po celém světě, blížíme se do bodu, kdy jich budeme mít více ve světě než v Česku. Vlastně jsme začali s budováním jakési globální sítě, jsme už dohromady v pětadvaceti zemích a chystáme se spouštět další. Už nejsme ani tak česká firma, jako světová.
Kdy k vytvoření mateřské firmy dojde?
Naším cílem je založit mateřskou firmu do konce roku, abychom nespadli do plánovaného zdanění při prodeji podílu firmy nebo při převodu obchodního podílu.
Půjdete do některé ze zemí západní Evropy?
Ano. Zatím jednáme ve více zemích a jsme otevřeni všemu.
Když vytvoříte mateřskou firmu v jiné zemi, bude v jiném daňovém domicilu. Nevyužijete to k daňové optimalizaci? Nepůjdete do jednoho z daňových rájů?
To není záměrem. Všechny české aktivity budou procházet přes účty v Česku jako doposud, na tom se nic nezmění. V Česku máme zatím většinu zákazníků, i když ten poměr se bude do budoucna snižovat.
Ovšem ty zahraniční budete danit jinde, stejně jako zisky odvedete jinam…
To ano, v tomto ohledu asi stát do budoucna o něco přijde. Ale my jsme vlastně stále malá, bezvýznamná firma, i když teď pracujeme na tom, abychom významně rostli.
Ale úplně nejradši bych byl, kdybychom v Česku zůstali se vším všudy. Jsme tu doma, je to pro nás nejjednodušší prostředí, pohybujeme se zde celý život a už třicet let tu něco budujeme. Mám z toho všeho vlastně dost smíšené pocity.
Josef Grill tu jako soukromá osoba zůstává? Neuvažujete o přestěhování se?
Mám to tu strašně rád a stěhování je to poslední, co bych chtěl udělat. Je mi z toho všeho hodně smutno, ale na druhou stranu už dlouhá léta říkám, že se i přes to vše považuji za nejšťastnějšího člověka na světě. A na tom se nic nemění.
Jak se dnes daří Wedosu obchodně?
Rosteme. Předloni jsme měli tržby na úrovni 148 milionů korun, letos to bude přes 175 milionů korun, s domluvenými zakázkami na příští rok by šlo o více než 200 milionů. Narostl nám i zisk, a to i přes to, že nás energie stály o osm milionů víc a že jsme investovali do rozvoje naší nové služby.
Teď jezdíme po konferencích po celém světě a nabízíme ji našim zákazníkům. Byli jsme v západní Evropě, v USA, nyní nás čeká Singapur. Vlastně se nyní učíme prodávat naše produkty více do světa.
S Wedosem jste patřil k čilým sponzorům českého fotbalu, ale pak jste kritizoval jeho poměry a ze sponzorství se stáhl. Platí to nadále?
V českém fotbale se určitě něco změnilo, část věcí snad i k tomu lepšímu. Něco se v něm určitě děje. Shodou okolností jsem v minulém týdnu měl telefonát s jedním českým fotbalovým klubem, který se nás snaží přesvědčit o spolupráci.
Dohodnete se?
Nyní tomu dávám minimální šanci. Spíš přemýšlíme o spolupráci s fotbalovým klubem v zahraničí a s jedním už jsme se o tom i bavili. V rámci podpory naší nové a globálně zaměřené služby by nám dávalo větší smysl vidět logo Wedosu na přední straně dresů někde za hranicemi.
Tam jsou ale daleko větší náklady…
Sice ceny jsou tam třeba pětkrát vyšší, ale přínos je ve finále daleko větší než samotné náklady. Samozřejmě top zahraniční kluby si říkají o peníze, které bychom jako Wedos dát nemohli.
Ale já říkám, že i ty horší týmy si dvakrát za sezonu zahrají s těmi prvními a dostanou se tím na obrazovky takřka po celém světě. Zatím však takovému sponzoringu dávám malou šanci. Uvidíme, jak vše dopadne.
