Je zima, brzy tma, a navrch pandemie, kdy je lepší zůstat večer doma ve společnosti dobrého filmu nebo seriálu. Každý den vám proto přineseme jeden redakční tip, který vám ušetří hledání na vaší oblíbené streamovací platformě.
Miroslav Zikmund byl počat za Habsburků a na svět přišel pět měsíců potom, co začala existovat Československá republika. Před sebou měl dlouhých sto dva let života. Plného barev celého světa, nerozlučného přátelství, ale i šedi totalitního režimu.
Ten hubený bělovlasý muž tento týden zase zaplnil mediální prostor. Už to ale nebylo proto, že by se vrátil z daleké cesty, nebo že by slavil významné životní výročí. Důvodem byla jeho smrt. Film na dnešní večer nabízí pohled na to, kdo Miroslav Zikmund byl.
Zikmund a Hanzelka. Vedle Miloslava Stingla to byla dvojice, která poválečnému Československu ukázala svět, jaký v té době nikdo neznal a neviděl. A jaký už dnes neuvidíme ani my.
Dohromady je přitom svedla obyčejná náhoda – prostě si vybrali stejnou školu, na jejíchž schodech se v roce 1938 poprvé viděli. A už tehdy si řekli, že až Vysokou školu obchodní dokončí, budou objevovat svět za hranicemi Československa. Válka jim sice studia prodloužila, ale svůj plán dodrželi.
Co následovalo, zachytil dokumentarista Petr Horký. Výsledkem je film Století Miroslava Zikmunda o neobyčejném životě a neobyčejném přátelství Zikmunda a Hanzelky. Film o životě muže, který se narodil před víc než sto lety a celý svůj život si psal deník.
Dokument popisuje cesty dvojice, která na první expedici do Afriky a Jižní Ameriky vyrážela jako relativně neznámé duo obchodních zástupců automobilky Tatra.
Ti mimochodem kromě filmů a stovek popsaných stran textu po třech a půl letech cestování ve jménu Tatry uzavřeli obchody, za které Československá státní banka na konci čtyřicátých let minulého století inkasovala tři miliony dvě stě tisíc dolarů.
Film zachycuje i problémy, které cestovatelům přinesl únorový nástup vlády komunistů, kteří je na další cestu pustili znovu až devět let po návratu. Dlouhou pauzu nezkrátil ani fakt, že Zikmund s Hanzelkou byli v té době v Československu zhruba stejně slavní jako Emil Zátopek.
Na cestu tedy sice vyrazit mohli, ale ta je kromě zemí jižní Asie zavedla i do tehdejšího Sovětského svazu. A zážitky, které dvojice ze severní části expedice posbírala, se Sovětům nelíbily. Situaci Čechům následně nevylepšila ani otevřená kritika srpnové okupace Československa.
Výsledkem tak v případě Zikmunda byl status Nepřátelské osoby první třídy nebezpečnosti, s čímž byl spojený i absolutní zákaz publikování i veřejného vystupování. Život se mu tak totálně změnil.
Místo cest do zahraničí cestoval do minulosti – začal mapovat historii svého rodu. Vedle toho se stal i součástí disentu, s jehož pomocí formou samizdatu vydal cestopis, který legální cestou vydat bylo v té době nemožné.
Co následovalo? Jak situaci zvládla Zikmundova rodina a co slavnému cestovateli přinesla sametová revoluce? I to uvidíte v dokumentu, který vás zčásti přenese do jiných světů, do soukromí Miroslava Zikmunda i do doby, na kterou Československo a jeho obyvatelé rozhodně nemůžou být hrdí.
