Pohyb téměř nemožný – všude hromada krabic. Jedna z těch větších slouží i jako stůl, menší, rozložená jako místo k sezení. Tak ještě před půlrokem vypadal byznys rodiny Slukových. V garáži rodinného domu skladovali nové kolekce šperků, obsluhovali e-shop, balili a expedovali objednávky zákazníků.
Teď mají vlastní prodejnu v centru Ostravy, e-shop fungující v Česku i na Slovensku a byznys rozjetý tak, že už rozhodně nemusí sedět na kartonech. Ostravská firma Moje Olivie, která se specializuje na prodej stříbrných šperků, jen za poslední měsíc odbavila přes čtyři tisíce objednávek a pro letošek cílí na obrat sto milionů korun.
„Aktuálně máme téměř devadesátiprocentní nárůst oproti loňsku,“ hlásí Lukáš Sluka. V šestadvaceti letech je generálním ředitelem rodinné firmy, má na starosti inovace, marketing i komunikaci se zákazníky.
„Chceme udělat z Olivie nový lovebrand, více se věnovat návrhům vlastních šperků, zakázkové výrobě a jednou mít síť prodejen po celém Česku a Slovensku,“ říká přesvědčivě.
Zatím má Olivie osm zaměstnanců, ale růst pokračuje svižným tempem – prostory, do kterých se stěhovali loni v říjnu, jsou jim už opět malé.
„Teď řešíme spuštění nového webu, hned druhým bodem v pořadí bude další stěhování do větších prostor a výstavba administrativní budovy. Následovat bude rozšiřování počtu poboček,“ poodhaluje plány mladý šéf.
Mezi zákazníky oblíbená kolekce mechových šperků
Ani restaurace, ani vysavače
První objednávky začal Lukáš se svými rodiči vyřizovat v roce 2017. V té době už rodina měla za sebou několik neúspěšných byznysů, včetně online zprostředkování půjček či provozu vlastní restaurace.
„Zkoušeli jsme mnoho věcí, ale většinou jsme prodělali. A kolem roku 2014 jsme na tom byli hodně špatně. Maminka měla tehdy tři práce, táta byl po srdeční příhodě a já jsem na střední škole u sebe neměl ani dvacet korun na zaplacení třídních fotek,“ vzpomíná Lukáš na relativně dlouhé období, kdy se nedařilo.
Neměl jsem ani dvacet korun na zaplacení třídních fotek.
Jeho otec nakonec přes zdravotní problémy začal pracovat ve firmě, která měla v jednom domě sklad, obchod i e-shop. A přišla inspirace i nápad prodávat šperky.
„Chvíli to vypadalo, že budeme spíš prodávat elektroniku, ale šperky nám nakonec přišly jednodušší na expedici i skladovací prostory,“ vysvětluje Lukáš, proč se jeho současnost netočí kolem mixérů a robotických vysavačů.
„V začátcích nám pomohl známý, který byl naším prvním dodavatelem a poskytl nám šperky s tím, že mu je zaplatíme, až se prodají. Nebo je vrátíme, pokud by se neprodaly,“ popisuje rodinný start v novém oboru.
„S nervozitou jsme pak sledovali denní útraty na našich facebookových kampaních, za které jsme často utratili více, než vydělali.“
V začátcích vsadili Slukovi na šperky z chirurgické oceli a bižuterii. Spousta práce a menší zisky je ale nakonec nasměrovaly ke stříbru. „Navíc jsme chtěli kvalitnější produkty, které bychom mohli doporučovat svým známým, a to jsme u bižuterie nedokázali,“ vysvětluje šestadvacetiletý podnikatel.
Prostě do toho šlápni
K úspěchu rodinného podnikání přispěl i covid, který vystřelil vzhůru celou e-commerce. „Vše, na co jsme v tu dobu sáhli, se proměnilo ve zlato. Všechny naše kampaně na sociálních sítích najednou fungovaly, ať už měly jakýkoli rozpočet,“ říká Lukáš Sluka.
„Pořád jsme se ale drželi nohama na zemi, věděli jsme, že to jednou skončí. Nenabírali jsme proto příliš nových lidí, i když jsme pomoc opravdu potřebovali. Snažili jsme se co nejvíc budovat brand a co nejvíc peněz jsme vraceli zpět do podnikání. Šlápli jsme do toho, protože jsme věděli, že z toho budeme další roky těžit.“
Vše, na co jsme sáhli, se proměnilo ve zlato.
V obchodu se šperky se rodina chytila, i když to nebylo úplně bez fuckupů. „Za tím největším bylo moje vlastní rozhodnutí – poprvé jsem bez konzultace s mamkou nakupoval šperky, kterým jsem sám opravdu věřil. Byly moderní a měly přilákat mladší segment, ale nakonec jsme prodali jen pár kusů a většina ze stotisícové objednávky nám ještě teď leží na skladě,“ vypráví mladý podnikatel.
Firma většinou šperky odebírá už hotové od dodavatelů z Česka, Polska, Turecka, Číny a Ameriky, ale nechává si zpracovat i vlastní, netradiční kolekce. O výběr se stará Lukášova maminka Martina, která se podílí i na návrzích vlastního designu. „Já už raději šperky nenakupuju, ani jí do toho moc nekecám,“ dodává Lukáš s úsměvem.
Naopak se výrazně podílí na zlepšování a rozšiřování služeb. Hodně dbá na to, aby e-shop expedoval objednané zboží během pár hodin, balí se i v noci nebo o víkendech. Firma je aktivní na sítích, často se ptá zákazníků na spokojenost a snaží se reagovat na jejich poptávku. Naposledy mezi služby přibylo gravírování, které mělo velmi pozitivní ohlas.
„Věkový průměr našich zaměstnanců je 22 let. Díky tomu míváme poměrně progresivní nápady, nebojíme se riskovat. Ale hlavně všichni táhnou za jeden provaz a rozhodně se nebojí práce. Všichni děláme přesčas, když je to nutné. A například kolem Vánoc počítáme s tím, že na dva měsíce nemáme téměř žádný osobní život,“ pochvaluje si Sluka nasazení svého týmu.
A při tom kvapíku se všichni pořád učí. Teď třeba to, co znamená přibrat k e-shopu kamennou prodejnu. „Nikdo z nás neměl žádnou zkušenost. Učili jsme se vše od začátku. Jak se v ní vůbec pohybovat, jak komunikovat se zákazníky a jak vůbec pracovat s pokladnou.“
A proč Olivie? „Chtěli jsme, aby název evokoval něco jemného, něžného, českého. Aby z něj znělo, že za ním stojí normální lidé. A to samé chceme, aby zákazníci vnímali, když přijdou do naší prodejny. Aby hned věděli, že jsou v obchodě rodinné firmy, ne v předraženém klenotnictví, kde nejste sami sebou a bojíte se na cokoli sáhnout,“ dodává Lukáš Sluka.
