Každé stolování má svá pravidla a to sváteční obzvlášť. Jak správně usadit členy rodiny, jak položit příbory a jaké druhy talířů by neměly na stole chybět? Kde se vzala vánoční růže, proč věříme na jmelí a co rozhodně nedělat na Štědrý den?
To a mnohem víc, vám prozradí Naďa Labanová, lektorka, propagátorka etikety a dlouholetá spolupracovnice mistra etikety Ladislava Špačka, která je autorkou interaktivního semináře pro celou rodinu Šašek a Královna.
Sedáme ke stolu
České Vánoce začínají Štědrým dnem. Jedním ze svátků, kdy se u jednoho stolu setkává celá rodina. Když se na obloze kolem sedmnácté hodiny objeví první hvězda, všichni usedají k štědrovečernímu stolu. A i tady platí pravidla dobrých mravů, pravidla etikety.
Zcela jistě neberte na lehkou váhu, co si ke svátečnímu stolu oblečete. Oděv by měl být formálnější jak v případě mužů a žen, tak i dětí. Teplákovka se prostě zapovídá. Stejně tak zásadní je dochvilnost a zasedací pořádek u stolu.
Pokud večeříte i s prarodiči, babička je nejdůležitější osobou u stolu, pak dědeček, tatínek, dcera a syn. Hostitel by měl mít místo nejblíže do kuchyně.
Pokud máte oválný stůl, v modelovém rodinném složení sedí v čele stolu babička a místo naproti by mělo patřit dědečkovi. Vedle babičky po její pravici sedí tatínek a po levici dcera, vedle tatínka pak syn a vedle dcery maminka.
Příprava stolu vám zabere nejméně hodinu. Jmenovky na stole mohou být velmi zábavné. Zvolte, zdali bude součástí vašeho slavnostního stolu ubrus nebo ne, a pokud ano, pak nezapomeňte na molton – tlumící podložku pod něj. Každému hostu přidělte nejméně 60×60 centimetrů u stolu. To je bitevní pole stolování každého strávníka.
Jak správně servírovat
Řekněme, že se budeme držet tradičního štědrovečerního menu, sestávajícího z rybí polévky, bramborového salátu a kapra a dezertu. Pak byste neměli zapomenout na klubový talíř, na něj papírový ubrousek, a na něj talíř na hlavní jídlo a jako poslední talíř na polévku.
Příbory ukládáme k talířům přesně tak, jak je budeme postupně odebírat. Nejdál od talířů tedy bude polévková lžíce, hned u talířů bude rybí nůž a z levé strany vidlička k hlavnímu rybímu příboru. Dezertní příbor by měl být založen v horní části nad talíři. Ten se obvykle skládá z dezertní lžíce a dezertní vidličky. Dezertní lžíci odebíráme pravou rukou a levou rukou dezertní vidličku.
Ke kaprovi se také hodí české pivo, ač ho ne všichni u sváteční štědrovečerní večeře chtějí nebo mohou. Sestavit sklenice, které by měly být součástí vánočního stolu není zas tak náročné.
Tak co budeme pít? Kdo vlastně sedí u stolu? Jak sjednotit sklenice, aby to vypadalo jako u královny Alžběty II.? Přípitkem může být šampaňské, které nalijeme do flétny těsně před začátkem večeře. Hned po přípitku šampaňské odkládáme do horní části bitevního pole a nemusíme jej dopít.
Sklenice na víno umístíme nad hlavní rybí nůž a hned v řadě vedle položíme sklenici na vodu. A kam s tou sklenicí na pivo? Připravte ji jen těm, kteří ho pijí.
Nezapomeňte na látkový ubrousek, který by mimochodem měl mít rozměr 43×43 cm. Jsou přece ty nejdůležitější svátky v roce, papírovým ubrouskem byste celou tuto sváteční hostinu degradovali.
Nezapomeneme také na jednu z českých tradic – uložit pod talíř šupinku z kapra. Peníze by se vás díky tomu měly držet po celý nastávající nový rok.
Začíná večeře
Tak a začínáme, vše je připraveno. Mísa s polévkou a naběračkou, bramborový salát ve sváteční míse a řízky z kapra na rybím talíři s překládacím příborem.
Nachystané máme také talířky na rybí kosti a pečivo v košíku. Na vedlejším stolku jsou pak otevřené lahve vína a piva a karafy s vodou. Prostě všechno je připraveno tak, aby nikdo nemusel od stolu vstát, to by bylo totiž podle české pověry velké faux pas.
Přípitek pronese nejdůležitější osoba u stolu.
Při usedání na židli nezapomeňte, že opěradlo židle neslouží k opírání vašich zad, proto seďte vzpřímeně. Rozložte si látkový ubrousek na klín. Doufám, že máte vypnuty mobilní přístroje.
První, kdo začíná u stolu jíst je hostitel – v modelové situaci maminka, která tímto dává pokyn všem u stolu, že ji mohou následovat. Pokud jsme doma v bytě, popřejeme si dobrou chuť. V restauraci si v tomto počtu obvykle pouze pokyneme hlavou. Při jídle si můžeme rozhodně vyprávět, pozor však na témata, jsou přece svátky.
Až ten poslední u stolu položí příbor, všichni společně přejdou do pokoje ke stromečku, kde se začnou rozdávat dárky. Na nikoho se nesmí zapomenout. A zcela určitě byste si neměli vyměňovat dárky, které vám nejsou vhod. Často jsou to děti, které mají slzy v očích, že chtěly právě ten dárek, který dostala sestra.
Na českých Vánocích jsou přeci jen ale nejkrásnější tradice a pověry, tak tady alespoň některé z nich…
Vánoční hvězda
Květina svaté noci, neboli poinsettie, nechybí asi v žádné domácnosti. Já si ji pořizuji hned na začátku prosince. Pochází z Jižní Ameriky a k jejímu rozšíření přispěla především diplomacie. Několik poinsettií věnoval před zhruba 200 lety botanické zahradě ve Filadelfii Joel Poinsett, první americký velvyslanec v Mexiku a také lékař a vášnivý botanik.
Na jeho počest nosí květina své jméno a ve Spojených státech dokonce oslavují Den poinsettie – 12. prosince, v den, kdy Joel Poinsett zemřel. Toho dne se lidé obdarovávají vánoční hvězdou a postupně se zvyk začal prosazovat i v Evropě.
Počátkem 19. století přivezl poinsettii do Evropy přírodovědec Alexander von Humboldt. Zde ji ředitel berlínské botanické zahrady pojmenoval „Euphorbia pulcherrima“ – nejkrásnější z rodu euphorbias. Ve své rodné zemi se nazývá „Flores de Noche Buena“, květina svaté noci. Zde ji však najdete spíše ve formě až metrového keře v zahradách.
Volně rostoucí je k vidění v období Vánoc také na Kanárských ostrovech či na Madeiře. V Evropě se jako domácí květina začala komerčně pěstovat v sousedním Německu a to až v roce 1950. A proč má tak nezaměnitelnou červenou barvu? Říká se, že na horní listy poinsettie padaly kapičky krve aztécké bohyně, která zemřela na zlomené srdce…
Jmelí
Jmelí máme spojené se štěstím, ale odkud se tato tradice vzala? Za všechno mohou ptáci, náramně jim totiž chutná a tak ho svým trusem rozšiřují po celé Evropě. Znali ho už ve starém Řecku.
Slouží jako prostředek proti zlým duchům a zavěšuje se před vstupními dveřmi do domu. Podle Keltů dokonce jmelí, které osekávali zlatým srpem v korunách stromů, pomáhalo léčit neplodnost a další neduhy.
U nás je jmelí relativně novinkou. Tuto tradici jsme si přivezli z Anglie, kde místní kmeny věřily, že jmelí padá na stromy z nebe, a proto jej uctívaly. Políbit se pod jmelím znamená usmíření a lásku.
Tuto tradici jsme naopak převzali z Norska, kde když se severští bohové skutečně zle pohádali a mělo dojít k usmíření, nezbylo jim nic jiného než si dopomoci rituálem se jmelím.
Podle křesťanské tradice mělo zase být jmelí původně stromem. Právě z jeho kmene měl být vytesán kříž Ježíše Krista a strom na sebe prý ze samého studu vzal svou nynější podobu.
Vánoční strom
Vánoční strom je tady od nejrannějších oslav zimního slunovratu. Dlouho před příchodem křesťanství měly rostliny a stromy, které po celý rok zůstaly zelené, pro lidi v zimě zvláštní význam. Věřili totiž, že tyto evergreeny je ochrání před čarodějnicemi, duchy a nemocemi. Vánoční stromky se pěstují po celém světě.
Ale jakou mají spojitost přímo se Štědrým dnem? Jde o starou tradici spojenou se zimním slunovratem – tedy dnem, kdy je nejdelší noc a nejkratší den. Většinou připadá na 21. prosince, někdy na 22. prosince.
Římané slavnosti slunovratu nazývají Saturnalia, a to na počest Saturna, boha zemědělství. Věděli totiž, že slunovrat znamená, že farmy a sady budou brzy zelené a plodné. Při této příležitosti vyzdobili své domovy a chrámy zelenými větvemi.
V severní Evropě si zase záhadní druidové, kněží starověkých Keltů, zelenými větvemi zdobili své chrámy jako symbol věčného života. A Vikingové ve Skandinávii si mysleli, že zelené rostliny jsou speciální rostlinou boha slunce Baldera.
Jedno je jisté, vánoční stromek je tradicí téměř ve všech domácnostech po celém světě, od Bílého domu až po zámek v Lánech. A za jeho popularitu vděčíme částečně také britské královně Viktorii a princi Albertovi.
Nikdo nesmí opustit stůl
Může to znít jako záhadná zápletka, ale ve skutečnosti je to stará pověra. Jakmile začne štědrovečerní večeře, nikdo nesmí opustit stůl, dokud všichni nedojedí a až pak se všichni společně od stolu zvednou, aby šli společně otevřít dárky pod stromečkem. Ten kdo vstane od stolu předčasně, zemře v novém roce.
Vánoční lodičky
Do skořápky od vlašského ořechu připevníte svíčku a položíte do mísy s vodou. Majitel lodičky, plující ke středu, brzy odejde do světa. Naopak ten, kterého lodička se drží při kraji, zůstane ještě rok doma.
Házení střevíce
Podobné je to i s dalším zvykem. Na Štědrý den hází děvčata střevíce přes hlavu. Jestliže dopadne špička boty směrem ke dveřím, dívka se do roka vdá. Pokud ale dopadne opačně, zůstane ještě rok doma.
Lití olova
Rozžhavené olovo se vylije do nádoby s vodou nebo kovového lavoru a podle vzniklého tvaru by měla dívka rozpoznat, jak vypadá ten, jehož si vezme.
Zlaté prasátko
Česká tradice celodenního půstu před velkou vánoční večeři. Říká se, že ten, kdo uvidí zlaté prase bude mít štěstí po celý nadcházející rok.
Krájení jablka
Po večeři se nožem napříč přepůlí jablko. Pokud má vnitřní část tvar pěti nebo více cípé hvězdy, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má ale jen čtyři cípy, někdo z přítomných podle tradice onemocní nebo zemře.
Zápalky
Do jablka se zapíchnou tři sirky. Každá symbolizuje jednoho nápadníka. Ta, která bude hořet nejdéle, zastupuje mládence, kterého si dívka do roka vezme.
Patky od vánoček
Pokud sebere dívka o Vánocích devět patek, do roka se vdá.
Cizí věci v domě
Do konce roku by se měly vrátit všechny půjčené a cizí věci.
Pozor na šití
Také nikdy nešijte a ani nepleťte do půlnoci Štědrého dne. Myši by vám mohly zničit váš výtvor. Stejně tak přináší smůlu a neštěstí i praní.
Pozor na zamilované řádky
A rozhodně v tento den nepiště žádné milostné dopisy, znamenalo by to rozchod.
Krásné Vánoce!
