Bezpečnost Evropy dnes nestojí jen na armádě, nástrojem moci se staly energie, datové sítě a dodavatelské řetězce. Výkonný ředitel think-tanku Globsec Daniel Braun popisuje, nakolik je Evropa připravena čelit hybridním hrozbám, v čem vidí její sílu a zda dokáže fungovat bez Ameriky.
Za Evropu vyjednával s technologickými velikány jako Meta, Google nebo X. „Zblízka jsem viděl, jak se politické vize překládají do konkrétních pravidel, která ovlivňují životy půl miliardy lidí,“ říká rozvážným hlasem čtyřicátník Daniel Braun.
V Evropské komisi strávil deset let a jako šéf kabinetu místopředsedkyně Věry Jourové pomáhal formovat pravidla pro digitální ekonomiku, právní stát a fungování technologických gigantů na evropském trhu.
„Snažili jsme se nastavit pravidla tak, aby veškerá moc nebyla koncentrovaná jen v rukou technologických firem. Nešlo o to určovat, jaký obsah je správný nebo špatný, ale vytvořit transparentní prostředí, kde existuje jasná odpovědnost. Co je nelegální offline, musí být nelegální i online,“ upřesňuje.
Zatímco ještě na začátku loňského roku seděl v samotném srdci evropského rozhodování, dnes už svoje zkušenosti uplatňuje jinde. Jako výkonný ředitel institutu Globsec, za jehož financováním stojí mimo jiné jeden z nejbohatších Čechů Petr Pudil, buduje platformu, která propojuje politiku, byznys a technologie. Tedy tři světy, jejichž oddělené fungování si Evropa podle Brauna už nemůže dovolit.
„Svět je dnes fragmentovanější než kdy dřív. Multilaterální systém ustupuje, hodnoty jsou nahrazovány transakčním přístupem a důvěra v instituce slábne. Do toho přichází technologický pokrok, který vývoj ještě akceleruje,“ popisuje Daniel Braun, který v rozhovoru přemýšlivě váží každé slovo.
K mezinárodnímu a intelektuálnímu prostředí měl blízko od dětství. S bratrem vyrůstali v rodině diplomata, což předurčilo jejich cestu, a oba se aktivně podílejí na veřejném dění. Zatímco Alexandr žije přes dvě dekády v Americe, kde pracuje jako politický stratég, Daniel zůstal v Evropě.
V zasedačce historické budovy NR7 na pražském náměstí Republiky, kde se scházíme, to ještě voní novotou. Někdejší sídlo pojišťovny z počátku 20. století prošlo rozsáhlou rekonstrukcí a loni na podzim se sem nastěhoval i think-tank Globsec. Z původně malé slovenské akce, která v Bratislavě pořádala stejnojmennou konferenci, vyrostl v uznávanou mezinárodní platformu.
Nejviditelnější je bezpochyby Globsec Forum, které se letos na konci května uskuteční po jednadvacáté, přičemž půjde o třetí ročník v Praze. Každoročně se na něj sjíždějí špičky z politiky a byznysu, aby diskutovaly o aktuálních společenských výzvách především z oblasti bezpečnosti a konkurenceschopnosti Evropy.
Ze Slovenska do Česka
Globsec Forum prošlo v roce 2024 zásadní změnou, když své hlavní dějiště přesunulo z Bratislavy do Prahy. Oficiální rozhodnutí o přesunu následovalo po výrazném zhoršení vztahů mezi organizátory a slovenskou vládou pod vedením Roberta Fica, která organizaci veřejně kritizovala a zastavila její dlouholeté státní financování.
„V posledních letech se do Prahy sjeli mimo jiné prezidenti a premiéři evropských zemí, představitelé EU a NATO i šéfové firem jako Saab, Microsoft, Amazon, Airbus, Mastercard nebo Anduril, tedy lidé, kteří reálně rozhodují o bezpečnosti, investicích a technologiích,“ říká Braun s tím, že svou důležitostí a množstvím zajímavých účastníků se akce staví po bok Mnichovské bezpečnostní konference nebo Světového ekonomického fóra v Davosu.
V období tak komplexních změn, jakými nyní svět prochází, podle něj role podobných projektů roste. „My nerozhodujeme. Rozhodují vlády, evropské instituce nebo NATO. Naše role je nastavovat rámec debaty, přinášet data a řešení, která jsou prakticky použitelná,“ vysvětluje Braun.
Klíčová je podle něj schopnost propojovat světy, které spolu často nekomunikují dostatečně. „Náš vliv roste ve chvíli, kdy dokážeme spojit špičkovou analytickou kvalitu, nezávislost a schopnost dostat k jednomu stolu politiky, byznys i technologické lídry,“ říká ředitel.
V praxi to může vypadat třeba tak, že u jednoho stolu sedí ministři obrany, příslušný eurokomisař, šéfové firem a zakladatel deep-tech startupu. „Tohle je kombinace, která se běžně nepotkává,“ dodává.
Konec pohodlné Evropy
Jednou ze základních hodnot Globsecu je budování transatlantických vztahů, které teď procházejí velkou zkouškou.
„Spojené státy pro nás zůstávají klíčové, ale je evidentní, že si Evropa nemůže dovolit to, co bych nazval pohodlnou závislostí. Naši analytici vyslovují řadu otazníků nad tím, zda je možné udržet starý transatlantický model. Řada lídrů říká, že musíme připravit scénář Evropy bez Ameriky,“ přiznává Braun s tím, že čekat, kdo bude nebo nebude vládnout v Bílém domě, není strategie.
„Strategie je připravit Evropu na to, že se musíme postavit na vlastní nohy, i když Amerika zůstane naším blízkým nebo nejbližším spojencem,“ dodává.
Často skloňovaná autonomie by podle něj neměla znamenat rozchod se Spojenými státy, ale schopnost být rovnocenným partnerem. „Tedy mít vyšší vlastní výrobní kapacity, průmysl, technologie, schopnost inovovat, ale i politickou vůli navazovat nová partnerství s jinými částmi světa. Bývalý finský prezident Sauli Niinistö ve své zprávě ostatně mluví o potřebě odolnější a akceschopnější Evropy, tedy o přechodu od krizového improvizování k permanentní připravenosti,“ podotýká.
A dokazuje to akcí EU-US Forum, kterou Globsec uspořádal letos v únoru ve Washingtonu. Evropští a američtí aktéři se tam shodli na tom, že by vzájemné partnerství mezi oběma kontinenty mohlo stát na umělé inteligenci, mikročipech a obranných technologiích.
Technologie je slabina i šance
Paradoxem podle Daniela Brauna je, že Evropa netrpí nedostatkem talentu ani inovací. Má špičkové výzkumné instituce, silnou průmyslovou základnu, kvalitní výrobu i pracovní sílu. Problém vidí jinde – v pomalém a nerovnoměrném zavádění technologií do praxe. Rozdíly jsou přitom podle dat Globsecu patrné napříč celým kontinentem.
Nástroj Tech Uptake Tracker, který Globsec vyvinul a který sleduje, jak se Evropě daří překlápět technologický rozvoj do reálné konkurenceschopnosti, ukazuje, že podíl firem využívajících AI sice roste – během jediného roku zhruba z osmi na 13,5 procenta firem –, ale tato čísla zakrývají obrovské vnitřní rozdíly.
„Zatímco velké firmy adoptují AI relativně rychle, používá ji zhruba 40 procent, u menších je to jen zlomek, asi jedenáct procent. Podobné rozdíly existují i mezi jednotlivými státy, zejména ve střední a východní Evropě,“ uvádí.
Podobnou disproporci vidí i v investicích. Zatímco Evropská unie investuje do zavádění technologií a umělé inteligence do firem desítky miliard eur, v Americe nebo Asii jde o řádově vyšší objemy.
Foto: Jan Berounský
„Máme špičkové know-how, deep-tech, startupy i jednorožce. Ale nedaří se nám to plošně překlápět do produktivity a konkurenceschopnosti. Pokud neuděláme ze zavádění technologií skutečnou prioritu, mezera se nezmenší,“ říká Braun s tím, že Evropa má z transformace řízené umělou inteligencí a kvantovou technologií šanci velmi dobře těžit.
Slabinou starého kontinentu jsou podle něj i fragmentované finanční trhy. Na rozdíl od USA nemá Evropa jeden hluboký kapitálový trh, odkud by šly jednoduše a ve velkém financovat strategické obory, jako je obrana, AI, čipy, energetika nebo těžba a zpracování kritických surovin.
„Peníze jsou proto v Evropě rozptýlené a jejich efekt je slabší, než by mohl být. Pomohlo by, kdyby vznikl silnější evropský nebo regionální kapitálový trh, kde by se investice koncentrovaly a měly větší váhu,“ navrhuje.
Všechny změny, tedy zavádění technologií, přebudování dodavatelských řetězců, zajištění kritických materiálů i zajištění kapitálu, se podle něj musejí dít současně. „A to v celoevropském kontextu,“ podotýká.
Bezpečnost už není jen o armádě
Evropa je podle Brauna ohledně bezpečnosti v nejvážnějším stavu od konce studené války. Čelí mnoha výzvám najednou: probíhá konflikt na Ukrajině, přidává se nejistota na Blízkém východě, čelíme ekonomickým tlakům i technologické změně.
Jedním z nejzásadnějších posunů je přitom proměna samotného chápání bezpečnosti, která už není jen otázkou armád a obranných rozpočtů.
„Bezpečnost dnes není jen o tancích a vojácích. Je úzce provázaná s dodavatelskými řetězci, energetikou, daty a kritickou infrastrukturou. Hranice dnes vedou skrze datová centra, rafinerie nebo přístavy,“ upřesňuje.
Podle reportu Nexus, který vydali analytici Globsecu, Evropa čelí reálným hrozbám. „V posledních letech jsme v Evropě zaznamenali přes 150 konkrétních incidentů spojených s ruskými operacemi – od sabotáží přes žhářské útoky po útoky na infrastrukturu. To není abstraktní hrozba, to je realita,“ zdůrazňuje Braun a připomíná konkrétní události.
„Stačí si vzpomenout na celostátní bombové hrozby proti školám v Česku, na Slovensku a v Estonsku, které zpravodajské služby připisují ruským aktérům, na poškození podmořských optických kabelů nebo zapálení největšího nákupního centra v Polsku,“ upozorňuje.
Evropa podle něj reaguje, ale připravenost napříč jednotlivými státy je opět extrémně nerovnoměrná. „Úroveň evropské připravenosti neodpovídá šíři a komplexitě hrozeb. Některé země chápou, že bezpečnost dnes zahrnuje i energetiku nebo datové sítě, jiné jsou stále v tradičnějším uvažování.“
Zdrojem inspirace je podle něj paradoxně Ukrajina, která díky odrážení přímé agrese získala schopnost velmi rychle se inovovat.
„Prakticky každé dva týdny tam přiletí ruský dron s novou technologií, takže jsou neustále nuceni hledat nová řešení. Ukrajina ukazuje, jak bude vypadat budoucnost konfliktů. Jejich rychlost adaptace je neuvěřitelná,“ říká Braun.
Ukrajinci podle něj například dokázali během několika dní upravit komerční drony tak, aby obcházely ruské rušičky signálu pomocí jednoduchého softwarového kódu. Právě tato schopnost – vzít dostupnou technologii a okamžitě ji přizpůsobit bojišti – je to, co se evropský obranný průmysl, svázaný dlouhými schvalovacími procesy, musí naučit.
„Bez schopnosti rychle inovovat, integrovat technologie a propojit se s průmyslovými kapacitami nebude nikdo schopný obstát. A není to jednostranná pomoc, my sice Ukrajině posíláme podporu, ale zároveň se od ní učíme.“
Síla střední Evropy
Daniel Braun tráví polovinu času v Bruselu a druhou polovinu je buď v Praze, nebo dalších místech, kde Globsec působí. Pobočky má tam, kde se rozhoduje: v Bruselu, Washingtonu, ale také Vídni, Bratislavě a Kyjevě.
„Pobočky nemají být kopiemi centrály, ale mají to být centra, kde se odehrávají aktivity, které pomáhají dosáhnout naší vize pomoct Evropě být konkurenceschopnější, bezpečnější a odolnější. Zároveň teď jsme byli třeba v Singapuru, kde jsme se bavili o prohloubení partnerství s klíčovými technologickými a bezpečnostními institucemi, protože je evidentní, že Evropa bude další spojenectví potřebovat,“ vysvětluje.
Nevládní Globsec s rozpočtem v jednotkách milionů eur ročně je financovaný převážně z peněz soukromých dárců, částečně z grantů. „Na diverzifikaci si zakládáme, abychom mohli zůstat nezávislí,“ říká Braun a zároveň dodává, že sehnat peníze je pro ně těžší než dřív.
„Zaprvé je větší konkurence, zadruhé jsou dárci kvůli aktuálním hrozbám, které mají obrovský zásah do ekonomik, opatrnější. Poptávka po relevantním obsahu a institutech, které přinášejí přidanou hodnotu, se zvýšila. Je to pro nás motivace k profesionalizaci, abychom měli dobrou strategii, dobré výsledky, kvalitní výstupy a disciplínu.“
Je přesvědčený, že střední Evropa má v globální debatě co říct víc než kdy předtím. V regionu pozoruje velký posun z periferie do jedné z klíčových os.
„Střední a východní Evropa je novým zdrojem a motorem budoucího růstu kontinentu. Jsme frontovou linií evropské bezpečnosti a laboratoří, jak budovat odolnost v praxi. Ležíme na průsečíku energetických tras a průmyslových řetězců, zároveň jsme vystaveni hybridním tlakům, takže se stáváme ideálním místem, kde se propojuje bezpečnost s technologickou a průmyslovou politikou. Tento pohled pak můžeme tlumočit v klíčových metropolích, jako je Brusel nebo Washington,“ popisuje Braun.
Větší spolupráci navazuje Globsec i s Německem. „Němci úplně mění strategické paradigma, říkají tomu Zeitenwende, tedy přelom epochy, konec dosavadních jistot a nutnost zásadní změny v přístupu k obraně. Zjišťují, že střední Evropa znala hrozby už před řadou let, ale oni k nim nebyli vnímaví. Teď sami chtějí našemu regionu více naslouchat.“
Podle Brauna má Evropa všechny předpoklady v měnícím se světě obstát, ale jen pokud zásadně zrychlí. „Všechny naše instituce se musejí naučit reagovat tempem krize, které čelíme, ne tempem vnitřních procesů. Svět kvůli nám zpomalovat nebude.“
