Český maloobchod může čekat největší transakce za poslední roky. Pokud Tesco skutečně prodá své české a slovenské aktivity, nepůjde jen o změnu vlastníka jednoho z největších řetězců. Podle oslovených analytiků se ve skutečnosti rozhoduje o něčem mnohem cennějším.
Britská skupina Tesco podle informací deníku Financial Times zvažuje prodej svých aktivit ve střední Evropě a spolupracuje s bankéři na hledání možných scénářů. Transakce by se měla týkat Česka, Slovenska i Maďarska, tedy posledních významných zahraničních trhů mimo Velkou Británii a Irsko.
Tesco spekulace tradičně nekomentuje. Případný prodej by ale navazoval na dlouhodobou strategii soustředit se na domácí trh. V minulých letech skupina opustila například Jižní Koreu, Thajsko či Malajsii.
Podle Roberta Le Veneura, ředitele švýcarské poradenské společnosti Le Veneur Sàrl, nejde o překvapivý krok, ale o logické vyústění strategie, o níž se v oboru mluví řadu let. Střední Evropa, která čítá 561 prodejen, byla poslední větší zahraniční divizí, která Tescu po někdejší globální expanzi zůstala.
„Že ji dříve nebo později prodá, dávalo smysl už léta. Čekalo se jen na okamžik, kdy zmizí politická nejistota kolem Maďarska. Jakmile Fidesz v dubnu 2026 prohrál a v květnu nastoupila vláda Pétera Magyara, padla poslední překážka,“ říká.
Le Veneur odmítá i druhou často opakovanou interpretaci, že Tesco prodává region kvůli slabým výsledkům. Podle něj čísla říkají pravý opak.
„Paradoxem, který uniká, je, že se neprodává divize slabá. Očištěno o loňský prodej nákupních center vzrostl její provozní zisk o 8,1 procenta. Tesco tedy neprchá, jen je kapitálově disciplinované. V divizi Střední Evropa dosahuje provozní marže kolem 2,5 procenta, zatímco v Británii a Irsku téměř dvojnásobku,“ vysvětluje.
Středoevropská divize zároveň vlastní mimořádně hodnotná aktiva.
„Jen tržní hodnota vlastněných nemovitostí činí přibližně 1,8 miliardy liber (asi 54 miliard korun). Přitom se tato divize podílí na provozním zisku skupiny pouhými 3,6 procenta. Držet takový objem kapitálu při tak nízké návratnosti, který navíc spotřebovává neúměrnou pozornost managementu holdingu, by bylo strategická chyba. Nechcete věnovat pozornost něčemu, co generuje 3,6 procenta zisku,“ doplňuje Le Veneur.
Konstatuje také, že většině českých vlastníků taková disciplína chybí.
Že se o prodeji dlouho vědělo, kupujícím podle Le Veneura spíše nahrává než škodí. „Nevzniká napětí výjimečné příležitosti. Pokud by existoval strategický zájemce, který by české a slovenské Tesco opravdu chtěl, ozval by se už dávno,“ myslí si.
Korunním klenotem jsou nemovitosti
Podle analytiků Cushman & Wakefield představuje největší hodnotu rozsáhlá síť prodejen, logistická infrastruktura a především strategické lokality. Vybudovat podobné pokrytí organickou cestou by dnes trvalo mnoho let.
Stejný pohled sdílí i Zdeněk Skála z analytické agentury Skála a Šulc: „Tesco na trhu působí už dlouho a řada jeho prodejen má velmi dobré spádové zóny. To je dnes pro rozvoj obchodních sítí často úzké hrdlo. Dobré lokality jsou jednoduše obsazené.“
Le Veneur jde ještě o krok dál. Podle něj je možné, že pro některé kupce nebude hlavním aktivem samotný maloobchod, ale nemovitosti. Své tvrzení opírá o konkrétní čísla.
„Tesco ve střední Evropě vlastní přibližně 62 procent svého majetku a zhruba 65 procent prodejní plochy. Tržní hodnota těchto nemovitostí činí 1,8 miliardy liber, tedy asi 54 miliard korun. Právě v nich se skrývá významný přebytek nad účetní hodnotou,“ popisuje a dodává, že pro finančního nebo realitního kupce je tento freehold korunním klenotem.
Umožňuje sale-and-leaseback, tedy prodej nemovitostí se zpětným pronájmem. Maloobchodní provoz se pak stává až druhotným.
Potenciálních kupců je překvapivě málo
U akvizic tohoto rozsahu bývá podle analytiků z Cushman & Wakefield nejpravděpodobnějším kupcem stávající maloobchodní hráč, který dokáže portfolio efektivně začlenit do své sítě. Český trh je podle nich sice velmi saturovaný, přesto nelze vyloučit ani vstup nového zahraničního investora, pro kterého by šlo o nejrychlejší cestu k významnému podílu na trhu.
Podobně opatrný je i Zdeněk Skála. „To je za mě největší otazník celé věci. Mixem obchodních formátů se Tesco alespoň částečně překrývá prakticky se všemi řetězci, které na trhu působí,“ konstatuje.
Robert Le Veneur ale tvrdí, že skutečných kandidátů je ve skutečnosti ještě méně, než se může zdát.
„Formátově i vlastnicky by nejlépe seděla EP Group třetího nejbohatšího Čecha Daniela Křetínského. Francouzský řetězec Casino, který EP Group vlastní, měl původně velmi podobnou strukturu jako české a slovenské Tesco. Pan Křetínský má vhodnou strukturu holdingu, zázemí Metra, zajímavé dodavatele, zkušenosti s restrukturalizací obdobné skupiny i chuť dále konsolidovat evropský retail,“ myslí si Le Veneur.
Ani tady ale podle něj není situace jednoduchá. Casino prochází už druhou restrukturalizací během dvou let a právě to může podobně velkou akvizici odsunout.
„Pro tuto koupi nyní nemá příliš prostoru. Proto se domnívám, že pravděpodobnějším scénářem než přímý prodej je opce nebo odložené vypořádání s EP Group. Případně to může sehrát elegantně ve stylu: Dva roky si hledejte smysluplného kupce, hádejte se s ÚOHS i s bruselským Generálním ředitelstvím pro hospodářskou soutěž a pak za mnou přijďte znovu,“ uvádí.
Tím ale podle něj seznam realistických zájemců prakticky končí. A důvodů je hned několik. Řada největších evropských obchodních skupin, jako je E.Leclerc, Les Mousquetaires nebo Edeka, funguje jako družstvo nebo federace nezávislých obchodníků. Taková struktura podle něj podobnou akvizici prakticky znemožňuje.
Další hráči už si vstup do Česka vyzkoušeli. „Řetezce jako Carrefour, Julius Meinl nebo Spar se už na českém trhu spálily. I kdyby jim dnes návrat ekonomicky dával smysl, emočně jej budou odmítat,“ myslí si Le Veneur.
A pak je tu ještě samotná ekonomika českého trhu.Strategicky uvažující hráč podle něj vstoupí na český a slovenský trh jedině tehdy, bude-li na něm návratnost investovaného kapitálu vysoká. A ta z mnoha důvodů vysoká nebude.
Le Veneur připomíná, že český maloobchod patří k nejvíce konkurenčním v Evropě.
„Dvě německé skupiny drží dohromady přibližně polovinu trhu, otevřít novou velkou prodejnu je mimořádně složité a cenové války prakticky nikdy nekončí. Nový, neznámý hráč by musel útočit cenou. Ostatní by cenu srovnali a návratnost investovaného kapitálu by se vypařila v bertrandovské cenové válce,“ předpovídá.
Právě proto připouští scénář, který se v běžných úvahách objevuje jen zřídka. Kupcem podle něj vůbec nemusí být obchodní řetězec. „Pokud se Tesco s EP Group nedohodne, bude kupcem s největší pravděpodobností private equity nebo realitní fond, který pak jednotlivé prodejny pronajme současným řetězcům,“ odhaduje.
Silnější řetězce, slabší dodavatelé
Ani tím ale celý příběh nekončí. Jak upozorňují analytici Cushman & Wakefield, rozhodující nebude jen samotný kupec, ale také regulátoři. Posuzovat se nebude pouze podíl na celostátním trhu, ale především překryv prodejen v jednotlivých regionech.
Le Veneur očekává, že vedle českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže bude významnou roli hrát také Generální ředitelství Evropské komise pro hospodářskou soutěž. Největší riziko podle něj představuje scénář, kdy by síť získala Schwarz Gruppe nebo REWE. „Pokud by se podařilo Schwarz Gruppe nebo REWE výrazně navýšit podíl, půjde o další koncentraci trhu,“ konstatuje.
Le Veneur neočekává, že by případná koncentrace trhu výrazně zvýšila ceny v obchodech. Podle něj by se hlavní důsledky projevily spíše v zákulisí, ve vyjednávací síle obchodních řetězců vůči dodavatelům.
„Schwarz Gruppe i REWE stojí na diskontním modelu a spotřebitelské ceny spíše tlačí dolů. Skutečným důsledkem je posílení jejich kupní síly vůči dodavatelům. Silnější odběratel si vyjedná lepší podmínky a náklad se následně přelije na menší dodavatele i menší obchodníky. Výsledkem bývá užší nabídka a zhoršená vyjednávací pozice středních a malých výrobců potravin,“ upozorňuje.
Podle něj je přitom český dodavatelský trh mnohem rozmanitější, než se může na první pohled zdát. Zatímco někteří velcí výrobci mají v určitých kategoriích téměř nenahraditelné postavení, menší firmy podobnou vyjednávací sílu nemají.
„Někteří dodavatelé mají v určitých segmentech prakticky oligopolní postavení a řetězce je nemohou jednoduše vyřadit. Zcela jiná situace je ale u malých a středních výrobců. Ze své poradenské praxe vím, že právě oni cítí posun kupní síly směrem k řetězcům nejvíce. Nemají dostatečnou vyjednávací sílu ani alternativní odbyt. Další koncentrace trhu by tuto asymetrii ještě prohloubila,“ říká Le Veneur.
Ani podle Zdeňka Skály nebude největší otázkou samotné schválení transakce, ale její konečná podoba. Zatímco z pohledu prodávajícího dává největší smysl prodat českou i slovenskou síť jednomu investorovi, kupující může uvažovat jinak.
„Pro Tesco bude jistě dávat větší smysl prodej celé sítě jednomu kupci. Jestli ale bude kupec na českém nebo slovenském trhu už působit, bude pro něj pravděpodobně výhodnější vybrat si jen části portfolia,“ říká Skála.
Podobný scénář připouštějí i analytici Cushman & Wakefield. Za nejpřirozenější variantu sice považují převzetí celé české a slovenské sítě jedním maloobchodním hráčem, realistickou možností je ale i následné rozdělení portfolia podle typu aktiv, regionů nebo regulatorních požadavků.
To souvisí i s rozdílnou hodnotou jednotlivých částí Tesca. Ne každý potenciální kupec totiž hledá totéž. „Pro provozovatele jsou nejzajímavější dobře zavedené prodejny v silných spádových oblastech, zatímco investory mohou nejvíce oslovit vlastněné nemovitosti s potenciálem dalšího rozvoje,“ upozorňují analytici Cushman & Wakefield.
Skála připomíná, že proměnou procházejí i samotné obchodní formáty. Hypermarkety sice stále generují vysoké tržby, zároveň jsou ale provozně náročné a jejich význam na vyspělých trzích postupně klesá. „Menší formáty jsou dnes dynamičtější částí trhu. V případě Tesca ale tvoří jen část obratu a zároveň čelí silné konkurenci rychle expandujících supermarketů a diskontů, především v retailových parcích,“ uzavírá.
