Dalibor Dědek je nejen majitel skupiny Jablotron, ale také velký mecenáš a podporovatel vědy. Podle žebříčku Forbesu 72. nejbohatší muž Česka razí heslo, že úspěšný podnikatel by měl část peněz, které vydělá, do společnosti zase vracet. Už čtvrtým rokem se navíc dělí se svými zaměstnanci o zisk. V otevřeném rozhovoru pro The Forbes Show vysvětluje proč.
Jablotron, který si dnes konsolidovanou ziskovost drží kolem sedmi set milionů korun, přitom na svém začátku zkrachoval. V devadesátých letech začínali jeho čtyři zakladatelé s jasnou vizí, že budou dělat průmyslové řídicí systémy. Sehnali zakázku v hodnotě milion korun, jenže po několika měsících jejich jediný zákazník zkrachoval.
„A my s ním. Následovalo několik velmi těžkých měsíců, kdy jsme byli šťastní, že máme zaměstnané manželky, které zaplatí složenky,“ říká Dalibor Dědek.
Nevzdali se, naopak, začali vymýšlet, co dělat dál. A volba padla na zabezpečovací techniku. V devadesátých letech probíhala malá privatizace a posléze i velká amnestie Václava Havla. Jen hlupák by tak podle něj nepochopil, že ochrana majetku začne být důležitá. A tak se rozhodli vyrábět první alarmy, s nimiž prorazili i do světa.
Na jejich zdokonalování se nepřímo podíleli i vězni z nedaleké rýnovické věznice. Do ní z Jablotronu vozili materiál, kde pro ně v dílnách montovali některé výrobky. „Bylo to v době, kdy tam byl ve výkonu trestu Jiří Kajínek, který se podílel na výrobě klávesnice. Říkali jsme si, že bychom s ním mohli udělat speciální edici,“ podotýká s úsměvem.
„Znalosti“ zlodějů pak využili také ve vývoji alarmů, jelikož mezi vězni prováděli průzkum, jak svou trestnou činnost páchají. „Byli jsme až překvapení, jak zloději pracují, že třeba sledují své potenciální oběti na sociálních sítích. Na základě toho, co se nám podařilo od nich zjistit, jsme začali vyrábět speciální detektory, které se montují přímo do rámů dveří a oken, tedy do míst, kudy se ti pachatelé do domovů dostávají nejčastěji.“
Největší částí příjmů je pro Jablotron stále obchod s bezpečím. Alarmy, jako krabičky, jsou jen jeden nedílný prvek. V posledních letech se příjem holdingu přesouvá z oblasti jednorázového výdělku za prodej hardwaru do dlouhodobého příjmu za prodej služeb.
Do chodu firem navíc v Jablotronu zapojují i zaměstnance. Také proto jim všem, bez ohledu na profesi, vyplácejí deset procent ze zisku. Stačí, když splní podmínku, že ve firmě pracují pět let. Podíl jim ukládají a úročí na účtu a každý rok si mohou zaměstnanci naspořenou částku vybrat. Ti, kdo tak ještě neučinili, už na něm mají přes čtvrt milionu korun.
„Nehledám lidi, kteří s námi chtějí jen pracovat, ale ty, kdo s námi chtějí firmu budovat, a přišlo mi správné, abychom se s nimi dělili nejen o starosti, ale také o to, co firma vydělá,“ přibližuje Dalibor Dědek.
Ten byl až překvapený, jak jeho rozhodnutí nejen v české společnosti rezonovalo. Model se stal na určitou dobu velkým tématem i v německém tisku a Dědek ví, že nápad inspiroval některé další české firmy.
Proč před pěti lety zaparkoval svou firmu ve svěřenském fondu? Proč nemá rád slovo filantropie a proč by se podle něj neměli politici montovat do byznysu? Proč je podle něj důležité i nadále podporovat Ukrajinu, co mu dělá radost v Neuronu a proč je Česko země blahobytu? To vše se dozvíte v plném znění rozhovoru ve videu nahoře.
Partnerem podcastové série The Forbes Show je Raiffeisenbank.
