Česká sklářská firma Lasvit získává prestižní zakázky po celém světě. Před pár měsíci třeba pro francouzskou módní značku Hermès, pár let nazpět zase vytvořila ledovou instalaci pro zrekonstruovaný butik Cartier v Ženevě.
Sklo od novoborských mistrů se stále častěji objevuje i na luxusních jachtách, a své místo bude dokonce mít i na mostě přes řeku Temži, prozrazuje v novém díle podcastu The Forbes Show majitel firmy Leon Jakimič.
Svou firmu zakládal v roce 2007, za finanční podpory svého tatínka. Když o rok později přišla velká globální krize, netušili, co to s nimi udělá.
„Všichni byli nervózní, ale nám se v těch krizích vlastně vždy dařilo. Tehdy to asi bylo tím, že jsme byli neuvěřitelně efektivní, nabití energií, jako všechny startupy. A samozřejmě jsem měl štěstí na lidi, na top designéry, skvělé konstruktéry, projekt manažery. To trvá dodnes,“ prozrazuje majitel novoborské firmy.
Přesto se za téměř dvacet let dopustil i on mnoha chyb, kterých by se dnes podle svých slov už vyvaroval. A tak se z nich snaží alespoň poučit. Jednou z těch, která ho mrzí, byla spolupráce s předchozím CEO firmy. Ten, byť jinde by byl velmi úspěšný, zadání, které mu Leon Jakimič dal, nezvládl.
„Jeho jediná chyba byla, že mi neřekl na rovinu, že to je blbý zadání. Takže to je třeba můj asi největší historický fail, kdy jsme se rozhodli brutálně narůst z roku na rok. Přijmuli jsme asi osmdesát lidí, takže jsme jich rázem měli čtyři stovky. Neměli jsme ale zajištěné, jak ten rozvoj ufinancujeme, pokud by nenastoupil okamžitě ten výtlak z toho. A ten nenastal,“ vysvětluje.
Postupně tedy museli přijaté lidi zase propustit a tým ztenčit. Majitel Lasvitu přiznává, že minulé dva roky tak nebyly ideální, ale letošek už je zase mnohem lepší a na příští rok mají skvěle našlápnuto.
Svou roli v tom sehrává hlavně nový CEO Jakub Konopásek, který se podle Leona Jakimiče nebojí vykasat si rukávy a vrhnout se i na „střeva“ firmy.
Dnes má Lasvit obrat kolem 1,4 miliardy korun a dvanáct ateliérů po celém světě. Některé, jako třeba v New Yorku nebo v Hongkongu, jsou otevřené i veřejnosti. A ve většině zemí chtějí klienti většinou to, co je typické pro Evropu nebo vyloženě pro Česko.
Až na Japonsko. Tam se Lasvit nemohl dlouho uchytit. Běžné japonské svítidlo je totiž dřevěné, papírové. „Ale teď, když se tam dělá kasino MGM Grand Osaka, tak tam chtějí evropský či americký design. I ty asijské a středně východní kultury požadují, abychom nevycházeli z toho, co je jejich, ale nabídli to, co je autentické pro Lasvit, aby bylo poznat, že je to naše,“ dodává Jakimič.
Jeho osobní vizí a misí i důvodem, proč svou práci dělá, je, že chce proměnit české sklářství ve světový fenomén. Propojit sklo, objekt, architekturu, světlo a lidský dotek. A to se daří.
„Nikdy v životě by mě nenapadlo, že pro architekty typu Norman Foster, Kengo Kuma, Daniel Libeskind, David Chipperfield budeme experti, že za námi budou chodit a ptát se, jak co mají udělat, že budou chtít pomoci s fasádou, s plastikou, s dílem.“
Právě s Normanem Fosterem, který by měl být i hlavní hvězdou festivalu Pulse, připravují prestižní projekt, kde budou hrát roli plastiky, most přes řeku Temži a britská královská rodina.
Proč chce, aby se stal Lasvit domem skla a světla a z jakého důvodu chce takové domy vytvořit ve světových metropolích? Co pro něj znamená tenis? Jak začala jeho spolupráce s designérem Maximem Velčovským? Jaký je jeho vztah k Ludvíku Karlovi, majiteli Preciosy?
V čem je Liberec lepším místem pro život než Hongkong? A bude některé z jeho šesti dětí pokračovat v rodinné firmě? Poslechněte si The Forbes Show a dozvíte se ještě mnohem víc.
Partnerem tohoto podcastu je Raiffeisenbank.
