Buďme k sobě upřímní, naše kariéra se leckdy vyvíjí podle toho, jaký máme vztah se svým nadřízeným. Můžeme si tisíckrát myslet, že bychom v jeho či její pozici obstáli líp nebo že aspiruje na titul neschopné či sebestředné osobnosti roku.

Ale ať jsou váš šéf nebo šéfka takoví či makoví, nakonec to celé není o nich, ale o vás. O vaší schopnosti být profesionální, kompetentní, ale zároveň si asertivním způsobem obhájit své hranice.

Není to jednoduché, ale začněte s tím, jak se v práci vyjadřujete. Ostatně komunikace je klíč.

Šest nejčastějších vět, které nadřízený nechce nikdy slyšet

Jsme zvyklí to dělat tahle.“

Nadřízený si myslí: „Sbohem, inovace a kreativito! Můj podřízený není dostatečně otevřený novým nápadům a vylepšením.“ Vždy si vyslechněte, proč jsou pro vašeho šéfa či šéfku nové postupy důležité, a případně se ptejte.

To není fér!

Nadřízený si myslí: „Mám před sebou rozmazlené dítě, nebo dospělého člověka? Život není fér!“ Místo toho, abyste pronášeli takovou banální větu, raději popište své stanovisko. Co přesně není na dané situaci spravedlivé a jaké řešení navrhujete?

„Tohle neumím.“

Nadřízený si myslí: „Ani ho/ji nenapadne to zkusit.“ I když jste to mysleli úplně jinak, nezbyde vám nic jiného než vysvětlit, proč nemáte pro nějaké zadání kompetence ani motivaci přispět k řešení. Místo obrazného házení flinty do žita raději představte příčiny, které vám objektivně brání úkol splnit.

„Za to já nemůžu.“

Nadřízený si myslí: „Na koho se to snaží shodit vinu?“ Popište kontext vedoucí k neúspěchu, aby váš nadřízený pochopil, kde se stala chyba. Pokud za ni náhodou můžete vy, přijměte ihned zodpovědnost a navrhněte nápravné kroky.

„To není můj problém.“

Nadřízený si myslí: „Tak co tady ještě pohledáváš?“ Upřímně, na takové odseknutí se dá konstruktivní dialog navázat jen těžko. I když se daný problém netýká vaší expertizy, ve firmě byste měli přispívat k týmové náladě. Což neznamená nutit se do družby s lidmi, kteří nejsou vaši přátelé, ale být ochotný spolupracovat a pomáhat ostatním.

„… jestli se nepletu.“

Nadřízený si myslí: „Už se přestaň shazovat.“ Neoslabujte svá slova podobným sebeponižováním. Možná tak projevujete nervozitu během prezentace, ostych vůči zkušenějším kolegům nebo je vaším celoživotním stylem ve vtipu shazovat sebe sama.

Není to však zdravé a na ostatní to nepůsobí důvěryhodně.