Česko má po roce znovu wimbledonskou finalistku. Barbora Krejčíková zkusí v sobotu napodobit Markétu Vondroušovou, která loni dobyla titul. A nejen ji: Krejčíková vyrůstala pod vedením zesnulé Jany Novotné, v jejímž příběhu hraje Wimbledon zásadní roli.
Znovu a znovu se tak svět může ptát: Jak to ti Češi dělají? Další ročník Wimbledonu, další Češka ve finále.
V roce 2021 to byla Karolína Plíšková, která prohrála, loni Markéta Vondroušová uspěla a letos bude o nejslavnější tenisovou trofej bojovat Barbora Krejčíková. Nemluvě o dvou vítězných finále Petry Kvitové z let 2011 a 2014.
Krejčíková už ukázala, že na největší tituly má – před třemi lety ovládla Roland Garros. Ale sotva to od ní někdo čekal právě letos ve Wimbledonu, do kterého vstupovala s negativní zápasovou bilancí sedm výher, devět porážek.
Ovšem mizerie ze začátku roku, kdy ji zbrzdilo zranění zad, je náhle pryč. Ve Wimbledonu vyřadila po sobě tři silné soupeřky, rozjetou Danielle Collins, jinou grandslamovou šampionku Jelenu Ostapenko a naposledy v semifinále Jelenu Rybakinu, wimbledonskou vítězku z roku 2022.
Zbývá poslední překážka, Italka Jasmine Paolini ve finále. Pokud Krejčíková uspěje, získá pohádkovou odměnu 2,7 milionu liber (přes osmdesát milionů korun před zdaněním) a zařadí se k největším domácím osobnostem české tenisové historie.
Z tenistek zvládla jen Hana Mandlíková ovládnout dva různé grandslamy. A v historii samostatného Česka kromě Petry Kvitové dosud nikdo nevyhrál dva grandslamy. Úspěšných následnic má ale Kvitová celou řadu. Jednou se blýskne Vondroušová, pak Muchová, teď Krejčíková. A tak všechny krajanky dokola odpovídají na otázku, proč se tuzemskému tenisu tak daří.
Názory hráček i expertů se různí, dá se ale vypíchnout několik hlavních důvodů. Dlouhá tenisová tradice v Česku. Spousta uznávaných odborníků. Dobrá práce v klubech. Kvalitně vytvořený systém mnoha turnajů.
Český tenis staví na poctivě vybudovaných základech, jimiž však může v nejbližší době otřást kauza dotačních podvodů kolem dnes už bývalého šéfa svazu Iva Kaderky a jeho spolupracovníků. Tenis kvůli ní může přijít o desítky milionů a fungující systém se může významně narušit.
Dnes však těží z let minulých a v elitní padesátce žebříčku má i díky tomu Česko sedm tenistek, stejně jako další tenisová velmoc USA. Krejčíková je nyní na 32. místě, už teď má však jistý návrat minimálně do druhé desítky.
Titul by ji mohl posunout i k lukrativnějším sponzorským smlouvám, jejichž příval po prvním vyhraném grandslamu Roland Garros zatím nenastal. Oblečení má od Fily, boty značky Head, partnerství uzavřela se značkou hodinek Rado.
V posledním žebříčku Forbesu byla mezi českými sportovci šestnáctou nejlépe vydělávající s 69 miliony korunami. A během léta dostane ještě alespoň jednu velkou příležitost se předvést, na olympiádě v Paříži bude totiž obhajovat zlato ve čtyřhře s Kateřinou Siniakovou, s níž se kvůli vidině medaile dá znovu dohromady.
Na peníze a sponzorství však v sobotu sotva bude myslet. Finále ve Wimbledonu je pro ni o to vzácnější, že právě tam dosáhla nejcennějšího triumfu i její někdejší mentorka Jana Novotná v roce 1998. Ta uspěla po dvou finálových porážkách – do sportovních dějin se zapsal zejména moment, kdy po prohře v roce 1993 plakala na rameni vévodkyni z Kentu.
Novotná už bohužel skoro sedm let nežije. Krejčíková tak největší úspěchy dobývá bez ní, stále ale její odkaz připomíná.
„Vyprávěla mi hodně příběhů o tom, jak se pokoušela Wimbledon vyhrát. Tehdy jsem k tomu měla tak daleko. A teď jsem tady,“ vzpomínala na kurtu po semifinálové výhře. „Hodně na ni myslím, mám spoustu skvělých vzpomínek. Když vkročím na kurt, bojuju o každý míč. Protože to by po mně chtěla.“
Jen to Krejčíková dořekla, rozplakala se. „Moc mi chybí,“ dodala.
V sobotu bude bojovat o slávu, miliony, českou obhajobu – a nepochybně i za Novotnou.
