Ceny elektřiny v posledních srpnových týdnech vylétly k novým rekordům. Německo se s dodávkou pro příští rok poprvé dostalo přes hranici tisíc eur za megawatthodinu – za týden se tak cena fakticky zdvojnásobila.
Jiskřivá komodita zdražuje, přestože cena ročního kontraktu plynu na nizozemské burze TTF v pondělí oslabovala až o pětinu. A vývoj na trhu s energiemi začíná posílat mnoho energeticky náročných provozů, kterým se zvýšily náklady až desetinásobně, do likvidace. Politici proto od minulého týdne opakují, že trh s energiemi selhal.
Vývoj cen ročního kontraktu elektřiny na burze PXE | Zdroj oEnergetice.cz
Podle pondělního vyjádření ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely „trh po třiceti letech přestal fungovat a je třeba jej opravit“. Trh s energiemi ovšem neselhal, naopak se chová, jak má. Pouze se slétlo více faktorů, kvůli kterým je dnes elektřina v Evropě nedostatkové zboží.
Které to přesně jsou?
Válka na Ukrajině
Konflikt na Ukrajině, který trvá už přes půl roku, sice nijak neovlivňuje množství vyráběné elektřiny v Evropě, ovšem markantně ovlivňuje její výrobní cenu. Počítá se od poslední závěrné (fakticky nejdražší) elektrárny. A těmi jsou dnes elektrárny plynové, jako je například ta v Počeradech.
Matematika je neúprosná: na jednu megawatthodinu elektřiny je v plynové elektrárně potřeba spálit dvě megawatthodiny plynu. Při jeho současné ceně kolem 300 eur za megawatthodinu se proto výroba elektřiny v plynovce pod 600 eur nedostane.
K tomu je ještě nutno připočíst čtyřicet procent z ceny emisní povolenky, která dnes stojí devadesát eur. Cena plynu je proto kritickým faktorem rozhodujícím o tom, kolik bude elektřina v Evropě stát. Meziročně se přitom jeho hodnota zvýšila čtrnáctinásobně.
To je hlavní důvod, proč ministr Jozef Síkela na pondělní tiskové konferenci hovořil o zastropování ceny plynu v rámci záchranných opatření pro domácnosti i firmy. Detaily ale neuvedl, a proto není jasné, jak chce zastropování technicky provést.
Ministr zároveň vypočítal, že v případě zastropování by doplácení každých sta eur v rozdílu tržní a regulované ceny přišlo státní kasu 150 miliard korun.
Green Deal
Plyn byl v minulé dekádě levný, kolem patnácti eur za megawatthodinu, a i proto ho evropští politici vybrali za vhodné energetické médium k vykrytí nedostatků elektřiny při přechodu Evropy z fosilních (hlavně uhelných) zdrojů směrem k zelené energetice.
Plynové elektrárny navíc umí flexibilně reagovat na poptávku a v případě potřeby rychle „najíždět“, čímž jsou ideálním nástrojem pro vykrývání nestabilních větrných nebo solárních elektráren.
Kdyby se cena plynu držela v mantinelech nižších desítek eur, jako tomu bylo v minulých letech, žádný problém pro evropskou energetiku nenastával.
Dražší by v tu chvíli byla elektřina z uhelných elektráren, které jsou navíc proti plynovkám až trojnásobně zatíženy cenou emisních povolenek (vzhledem k levnějšímu uhlí teď paradoxně zažívají svou renesanci).
V minulé dekádě však postupné vypínání uhelných elektráren a do toho i německých jaderek způsobilo, že v rámci vyhnutí se blackoutům potřebujeme dnes vyrábět i z elektráren plynových.
I když jde o zlomek produkce (v Česku zajišťuje plyn zhruba desetinu roční výroby elektřiny), jsou to právě plynové elektrárny, které určují cenu silové elektřiny na burze.
Kdyby byla nižší, než jsou její variabilní náklady (tedy palivo plus povolenky), elektrárna by vůbec nezapínala své kotle, protože by každou sekundou prodělávala.
Problémy francouzských jaderek
Letošní evropská energetika je silně ovlivněna i problémy s jadernými elektrárnami ve Francii. Sešly se tam dva faktory: jednak zanedbaná údržba a objevení prasklin, kvůli čemuž je dnes přibližně polovina z padesáti šesti francouzských reaktorů v servisní odstávce.
Zároveň se letos ve Francii projevilo sucho a vysoké teploty dané změnou klimatu, a tak u některých elektráren, které v odstávce nejsou, vznikly problémy s chlazením při plném výkonu reaktorů. Některé tak byly nuceny běžet jen na třetinu svého výkonu.
To vše způsobilo, že se z Francie jakožto z tradičního exportéra elektřiny stal dovozce závislý na okolních státech. V první polovině letošního roku musela v celkové bilanci dovézt 2,5 terawatthodiny elektřiny – za loňský první půlrok přitom po drátech svým sousedům vyvezla přes dvacet terawatthodin. A ty dnes na evropském trhu chybí.
Sucho ve Skandinávii
Problémy s výrobou elektřiny mají letos i ve Skandinávii. Finsko, Švédsko a také Norsko letos trpí podobným nedostatkem vody. Problém je to hlavně u Norska, které sice stojí mimo Evropskou unii, ale patří k jejím významným exportérům elektřiny.
Tu vyrábí z osmdesáti procent tamní vodní elektrárny, které se letos potýkají s až pětinovým propadem produkce. Vláda proto varovala, že v nadcházející zimní sezoně může omezit export elektřiny ze země.
„V jihozápadním Norsku byla celková výroba regulovatelné vodní energie minulý týden nejnižší, jakou jsme v tomto roce zatím viděli. Poprvé po mnoha letech nemůžeme zcela vyloučit období přídělového systému elektřiny na jaře,“ uvedl v prohlášení norský ministr pro energetiku Terje Aasland.
Výše popsané důvody stojí jednak za nedostatkem elektřiny na evropském trhu a za extrémním růstem její ceny. Dá se ovšem očekávat, že se na těchto úrovních nebude držet dlouhodobě.
Evropa postupně nahradí dnes drahý ruský plyn za jiný – z Kataru, Ománu, Spojených států nebo Norska – a odstávky jaderných elektráren ve Francii by měly postupně končit a tím zvýšit výrobu elektřiny z „levného“ jádra.
Navíc Německo už také pomalu ustupuje od svého striktního plánu na letošní uzavření tří zbývajících jaderných elektráren v zemi. Mluví o prodloužení jejich životnosti a do toho nepolevuje ve výstavbě větrných i solárních elektráren.
Všechny tyto faktory budou postupně tlačit cenu elektřiny zpět dolů. Na úrovně v řádech desítek eur se ale podívají už jen těžko.
