skip to main content
Architektura

Tři ze Znamení čtyř. Jaké vize mají architekti nového kampusu Univerzity Karlovy?

Reklama

Název svého ateliéru si vypůjčili ze slavné knihy Arthura Conana Doyla, jejich autorský rukopis je však ryzí originál. Řeč je o architektonickém studiu Znamení čtyř architekti, jehož jméno je v poslední době nejčastěji spojováno s plánovanou stavbou nového kampusu Univerzity Karlovy na pražském Albertově za 7,8 miliardy korun.

Trojice zakladatelů Juraj Matula, Martin Tycar a Richard Sidej však za svou déle než dvacet let trvající kariéru mají na svém kontě další desítky realizací. Patří mezi ně ceněná rekonstrukce Smíchovské synagogy, vestavba kinosálu v Paláci Lucerna či luxusní Vila Vista, která v roce 2020 kralovala žebříčku nejdražších nemovitostí dostupných na českém realitním trhu.

Počátky úspěšného ateliéru se datují do poloviny devadesátých let, kdy tehdejší spolužáci z Fakulty architektury ČVUT společně navštěvovali ateliér profesora Miroslava Šika, který platí za průkopníka v oblasti takzvané analogické architektury.

Sidej, Matula a Tycar tak spolu s dalšími mladými architekty patřili k zakládajícím členům neformální skupiny Nová česká práce, která se okolo známého česko-švýcarského architekta utvořila.

Stejně tak i Znamení čtyř začínalo spíše jako volné sdružení původně čtyř kamarádů, kteří při škole začali pracovat na svých prvních projektech. Pod touto značkou tak působili ještě před vznikem obchodní společnosti.

„Zpočátku to byl docela punk,“ vzpomíná Juraj Matula. „Studio jsme původně zakládali ještě s Davidem Krausem, který dnes shodou okolností kandiduje na děkana Fakulty architektury,“ dodává Matula s tím, že práce ve vlastním ateliéru v té době rozhodně nebyla zárukou stabilního příjmu.

Dnes už je situace odlišná. Kromě největší investice Univerzity Karlovy za posledních sto let se dnes už zkušení architekti podílejí na řadě dalších výrazných staveb. Včetně rezidenčního projektu Nové Lauby — bloku šesti domů, který má téměř po půlstoletí zaplnit nevzhlednou proluku v těsné blízkosti ostravského Masarykova náměstí.

Mezi jejich aktuální projekty patří také návrh soudobého vinařství ve Velkých Pavlovicích na jižní Moravě nebo stavba kancelářské budovy na průčelí Nuselského mostu.

Zlomovým projektem byl pro jejich kariéru paradoxně jeden z těch, které se nakonec nepodařilo zrealizovat. Konkrétně se jednalo o vítězný návrh architektonické soutěže pro společnost ACCOR Hotels, která plánovala v proluce na Národní třídě (v místě, kde dnes stojí polyfunkční dům DRN architekta Stanislava Fialy) postavit hotel.

„Pro architekta je vždy hodně důležitý a cenný okamžik, když jeho návrh vyhraje soutěž pro stavbu na tak důležitém místě. Navíc to byla stavba velkého rozsahu, na níž jsme pracovali téměř čtyři roky,“ vysvětluje Martin Tycar. Plány investora však přerušila krize. Původní záměr se tak nakonec nepodařilo realizovat.

V průběhu let se přitom ateliér, který dnes sídlí v jedné z dlážděných ulic pražského Nového Města, rozrostl na současných čtrnáct lidí. Stále se však snaží profilovat jako autorské studio.

(Zleva) Martin Tycar, Juraj Matula a Richard Sidej | Foto Michael Tomeš
Reklama

To, co je pro všechny jejich projekty společné, je – snad po vzoru jejich někdejšího učitele Miroslava Šika – snaha vycházet z kontextu lokality, v níž pracují. Ten ve své práci následně rozvíjejí, tak aby návrh odrážel dnešní dobu a splňoval její nároky.

„Architektura se dá dnes rozdělit do dvou základních kategorií. Je architektura kontextuální, která se snaží v rámci konkrétního místa a doby vyprávět nějaký příběh, a architektura konceptuální. Ta je v podstatě volně přenositelná kamkoli. Jestli ji vezmete z Prahy a posadíte ji do Londýna, Mnichova nebo do Nairobi, je to úplně jedno,“ vysvětluje Matula.

Jako typický příklad uvádí Obchodní dům Selfridges v Birminghamu od Jana Kaplického. „Můžete ho obdivovat sám o sobě. V kontextu místa ale v našich hlavách vyvstávají samé otazníky a vykřičníky,“ dodává.

Předplatné Forbesu
Happy New You!
Forbes 1/2022

Trojice architektů se oproti tomu snaží ve svých projektech vycházet z principů platných v dané lokalitě a využít je v nových souvislostech.

Právě tento přístup tak pražskému studiu nakonec pomohl k vítězství v prestižní mezinárodní soutěži na návrh univerzitních budov Biocentra a Globcentra. Ten vypracovali už v roce 2016. Na základní kámen se však klepalo až minulý měsíc – tedy v době, kdy měl komplex podle původních plánů slavnostně přivítat první studenty.

„Máme rok 2021 a pořád sedíme nad projektem, který jsme navrhli v roce 2016. Po takové době má člověk tendenci na něm spoustu věcí předělávat a měnit,“ podotýká Matula s tím, že podobné domy se v zahraničí projektují a povolují zhruba dva roky.

Vítězný návrh hotelu na Národní třídě | Vizualizace Znamení čtyř

Architekti tak nyní například řeší novou podobu prosklení atria, protože dříve navržená technologie, která byla v té době na trhu, už dnes dostupná není. Podobné změny projekt zásadním způsobem komplikují. Podobně jako i přísné regulace v památkové rezervaci.

„I tak velký projekt, jako je univerzitní kampus, jsme museli snižovat o patro, upravovat tvar objektu a společně dotvářet střešní krajinu,“ říká Matula. Při práci na projektech v centru Prahy se tak trojice architektů ze studia Znamení čtyř musela v průběhu let naučit chápat platné principy památkové ochrany.

„Zkušenost nás naučila přicházet s věcmi, které jsou k diskusi. Ta musí vždycky začít v určitém intervalu, který když minete, tak tu diskusi s památkáři začínáte v podstatě jako jejich nepřítel. Což podle nás není dobře,“ říkají.

S památkáři prý architekti přitom často hovoří o tom samém, liší se ale ve svých výstupech. „Kontext se pro ně stal absolutním dogmatem ve smyslu kopie a otisku, ze kterého se jim nedaří vymanit. Pro nás je naopak startovní čárou,“ dodávají zakladatelé ateliéru.

Nejen díky tomu dnes nesou jejich budovy zřetelný rukopis, který většinou napoví, kdo je architektem stavby, a který trojice architektů do současné podoby brousila posledních dvacet let. I po tak dlouhé době jim to navíc společně stále funguje. A to jak v rovině pracovní, tak té osobní.

Reklama
Reklama