Když procházíte Nerudovou ulicí vedoucí na Pražský hrad, mohlo by se stát, že nenápadný černobílý obchůdek a navazující kavárnu v jejím středu v záplavě pestrobarevných krámků se suvenýry minete. Byla by to škoda.
Galerii Designum v roce 2014 společně otevřely dvě Kateřiny – Kateřina Hladíková a Kateřina Zapletalová, spolumajitelka skláren Moser. Dlouholeté kamarádky se kdysi poznaly během studia na Fakultě tělesné výchovy a sportu a jedna z nich měla k dispozici vhodné prostory, tak si řekly, že by stálo za to společně prodávat na významné turistické tepně také kvalitní výrobky navržené a vyrobené v Česku.
Aktuální pandemie jim sice řádně zamíchala s kartami, ale přestože v centru vidí zavírat velkou řadu obchodů, ony samy zavírat rozhodně neplánují.
Jak se vám teď daří?
KH: Řekla bych trochu smutně, protože jsem zvyklé na davy lidí proudících kolem. Jak na cizince, tak Čechy, kteří se jdou projít na Pražský hrad. A aktuálně není na ulici prakticky nikdo.
Měnil se segment zákazníků v průběhu pandemie?
KZ: Tím prvním krokem bylo úplně zavření v březnu. Kolem léta jsme si všimly návratu místních do centra. Tou dobou si tady užívali, že se nemusí prodírat davy turistů. Na konci léta k nim přibyli ještě turisté ze zahraničí, kteří do Prahy mohli dojet autem.
KH: My tu za normální situace máme kolem 90 procent zákazníků cizinců a jen 10 procent tvoří Češi. Během léta bych si troufla říct, že Češi představovali tak třetinu zákazníků.
O jakou část tržeb během pandemie přicházíte?
KH: To se mění v průběhu času a podle aktuálních opatření, záleží na tom, jak moc „otevření“ můžeme podle platných nařízení být. Naše tržby jsou ale aktuálně nižší o 60 až 100 procent.
Byli jste nuceny během tohoto období také propouštět?
KZ: Kromě Kateřiny, která je zde přímo zaměstnaná, jsme měly řadu brigádníků, většinou studentů uměleckých škol, protože tu chceme dát příležitost k přivýdělku mladým, kteří se zajímají o design. Pro většinu z nich teď tedy bohužel práci nemáme vůbec.
Máte spočítáno, jak dlouho byste v podobně omezeném provozu dokázaly vydržet?
KZ: O tom teď neuvažujeme. Naší výhodou je, že jsme v soukromém domě a nemusíme platit tržní nájemné. Původní myšlenkou, se kterou jsme otevíraly, bylo nabídnout v této části Prahy autentický design a rozhodně v tom chceme pokračovat. V nejhorší možné variantě můžeme i krátkodobě zavřít a pak znovu otevřít. Rozhodně se ale nechystáme obchod uzavřít trvale.
Pomohla vám během tohoto období některá vládní opatření?
KH: Čerpaly jsme kompenzaci mezd, tedy ten Antivirus A a B. Takže se dá říct, že ano.
Zaregistrovaly jste i nějakou podporu přímo městské části Praha 1? Můj předpoklad je, že právě tady, kde aktuálně chybějí turisté, bude propad pro podnikatele finančně daleko bolestivější než například v rezidenčních čtvrtích…
KZ: Od městské části jsme žádnou pomoc nebo aktivitu nezaregistrovaly.
Donutila vás ta situace nějak přehodnotit nebo změnit styl prodeje?
KH: Chystáme se otevřít e-shop, který bude fungovat jako doplněk ke kamenné prodejně, i když nepředpokládám, že by byl do budoucna klíčový. My jsme přece jen zvyklé na klasický obchod, kde se můžete zákazníkům plně věnovat a vše jim vysvětlit.
Jaké jsou mezi vašimi zákazníky nejoblíbenější české výrobky?
KH: Cizinci u nás nejvíce kupují šperky. Myslím, že zčásti proto, že výrobky od místních šperkařů jsou modernější a vypadají o dost jinak než ty, na které jsou cizinci zvyklí. A pak ještě určitě vázy od Milana Pekaře, které jsou vytvořené speciální technikou a každá má jinou barvu.
Jelikož jste v jedné z nejturističtějších ulic centra, musím se zeptat: vidíte kolem sebe už nyní nějaký dramatický dopad pandemie?
KZ: To určitě vidíme, hodně míst kolem nás trvale zavřelo. U některých si vlastně říkáme, že to je možná i dobře. Mizí takové ty klasické turistické pasti, ale už tu bohužel zavřelo i pár sympatických obchodů. Naproti nám nedávno třeba obchůdek Orel & Friends, který tu před nějakou dobou začal provozovat jeden francouzský expat. Je to zjevně období, které přečkají jen ti nejsilnější a nejvytrvalejší.
Existují nějaká konkrétní odvětví, o která se obáváte zvlášť?
KZ: Já myslím, že to bude bohužel kultura, ať už jsou to malá divadla, nebo třeba hudební kluby.
