To, o čem sní každý kluk s hokejkou v ruce, se jemu povedlo už v osmnácti letech. Takto mladý naskočil David Jiříček poprvé do NHL. Jak obránce, náležícího mezi největší české naděje, vidí jeho agent?
Jako mnoho dalších během juniorského mistrovství světa nadšeně fandil u televize. Motivaci měl však ještě výraznější než většina těch, kdo zkraje roku drželi palce české hokejové reprezentaci do dvaceti let.
„Říkal jsem si, že už bychom štafetu mohli předat,“ usmívá se Michal Sivek. Někdejší výtečný hokejista vyhrál juniorský šampionát dokonce dvakrát za sebou v letech 2000 a 2001. Od té doby Česko na zlato čeká – a nezměnilo to nakonec ani nedávné finále s Kanadou, v němž mladíci padli v prodloužení.
„Škoda, chyběl kousíček, těsnější to být nemohlo. Ale kluci byli skvělí,“ vzpomíná Sivek.
A jeden z teenagerů byl obzvlášť skvělý. Do letošního výběru 30 pod 30 zařadil Forbes hokejistu Davida Jiříčka, jehož na zmíněném mistrovství světa vyhlásili nejlepším obráncem turnaje – a loni slavil světový bronz s dospělou reprezentací, což nemohlo projít bez povšimnutí v zámoří.
V draftu, tedy každoročním výběru největších talentů, na něj Columbus Blue Jackets ukázali už jako na šestého v celkovém pořadí. Výš byl naposledy z českých beků jen Rostislav Klesla, čtyřka draftu v roce 2000.
Jiříček si následně odbyl premiéru v NHL a byl vybrán do Utkání hvězd AHL, soutěže o patro níž pod elitou. Tam jako většina mladíků rozjíždí svou kariéru za Atlantikem, aby si zvykl na vyšší tempo, menší rozměry kluziště i na náročný kolotoč zápasů a enormní konkurenční boj v šatně.
Takové naděje hokejové Česko poslední dobou neobjevuje často. A tím spíš si je hýčká, což samozřejmě platí i pro jeho agenta Siveka ze společnosti Eurohockey Services.
„To už je let! Poprvé jsem ho viděl hrát v deváté třídě, kdy jsem se jel podívat na jednoho z jeho spoluhráčů. Jířa tehdy začínal hokejově vystrkovat růžky,“ vzpomíná Sivek na první dojmy. „Líbil se mi, dostal jsem pozitivní reference od trenérů i od rodičů ostatních hráčů.“
Což ale neznamená, že by měl někdejší útočník Sparty či Pittsburgh Penguins ohledně vytáhlého mladíka z plzeňské líhně jasno. Kdepak, tak jednoduše vyhledávání hokejových talentů nefunguje.
Zprava: Michal Sivek, David Jiříček, proslulý zámořský agent Allan Walsh a další český bek Tomáš Hamara.
„Atributů a proměnných je hodně,“ souhlasí Sivek. „David byl lehce zapamatovatelný. Velikánský, hrál aktivně, byl zdravě drzý, měl dobrou práci s pukem, za každou cenu chtěl vystřelit, udělat akci. Ale taky byl postavou ještě pořád dítě, bez svalů, jeho pohyb byl hodně syrový. Věřil jsem, že z něj může něco být, ale zároveň jsem si říkal, že tam bude ještě hodně práce.“
Ta se všem zúčastněným vyplatila. I Sivek zdůrazňuje, co vše s Jiříčkem v Plzni odvedli někdejší olympijští šampioni z Nagana Martin Straka a Jaroslav Špaček i další trenéři. Oceňuje rodinné zázemí: zdravé vedení od rodičů i to, že vášeň pro hokej sdílí jeho mladší sourozenec Adam.
„S mladším bráchou pořád blbli venku, hecovali se… Oba kluci jsou dobře vedení, skromní, zdravě sebevědomí. Mají vynikající zázemí,“ líčí Sivek, který mimochodem zrovna při setkání s Forbesem pro mladšího z Jiříčků ladil smlouvu: „Jsou si velmi podobní, vysocí obránci, praváci. Když bude mít štěstí a zůstane zdravý, bude Adam taky velice zajímavý hráč. Už proto, že ho nahoru táhne vidina dorovnat bráchu.“
Davida pak do nejvyšších pater hokejového světa vytáhla i mimořádná pracovitost. Šikovnosti pobral hodně, to je však podle Siveka jen nutný základ. O kariérách se rozhoduje jinde.
„David je velký makáč a já tvrdím, že největší talent, který můžete v hokeji mít, je touha pracovat. Tvrdá práce ve finále talent porazí, bez ní to nejde,“ říká jasně. „V pokročilejším věku umí každý bruslit a vystřelit, ale jen ten, kdo chce víc, to nakonec dokáže. Kdo to pochopí dřív, má větší šanci uspět. U Davida šlo právě o spojení talentu a tvrdé práce.“
V takových případech podle Siveka nutně neplatí ani jedno z nejčastěji omílaných spojení ohledně výchovy hokejistů v Česku – že je pro ně výhodnější odejít raději do juniorských lig v zámoří. Přitom Sivek si tuhle cestu sám vyzkoušel a zkušenost si pochvaluje sportovně i lidsky.
„Ale zrovna David si dokázal uhrát NHL z Plzně. Stačila podpora klubu, kdy mu trenéři od dorostu nastavili správně cestu. Martin Straka slíbil, že David dostane maximální podporu. A co říkal, to platilo do puntíku,“ oceňuje přístup klubu.
Teď věří, že Jiříček ještě v této sezoně rozšíří svůj počet startů v NHL. Už proto, že se Blue Jackets nedaří a play off pro ně začíná být dost vzdáleným snem. V takových sezonách kluby v závěru dávají prostor talentům, aby je otestovaly v ostrých bitvách s nejlepšími.
Naděje z Česka zatím září o patro níž, což Sivek sleduje s velkým uznáním. „Mít v AHL skoro bod na zápas, to je v Davidově věku na obránce neskutečná věc. Je to ohromně těžká liga, v něčem i těžší než NHL, plná mladých vlčáků, kamarádství tam tolik nefunguje. On ale i v takto vysoce konkurenčním prostředí dominuje. Budoucnost pro něj vypadá slibně,“ domnívá se.
David Jiříček v reprezentačním dresu
Eurohockey Services se na ní bude dál zásadně podílet. Před draftem například Sivek s Jiříčkem obcházel zástupce klubů na poslední pohovory, neboť týmy NHL si mladíky neproklepávají jen na ledě – stejně zásadní je pro ně lidský dojem a osobnosti hráčů. Columbus dal následně Jiříčkovi nováčkovskou smlouvu, díky níž si může v úvodních sezonách ročně vydělat maximálně 950 tisíc dolarů ročně v základním platu a až milion v bonusech.
„První smlouva je skvělá věc, ale těžší je dostat druhou. A my chceme, aby měl David i třetí, čtvrtou,“ připomíná agent logiku soutěže, kde se hodnota kontraktů úspěšných hráčů postupně zvyšuje a právě třetí či čtvrtý bývá v NHL nejvyšší. „Dokud je ještě teenager, v klubu ví, že takoví kluci musí dozrát. Zároveň se tlak bude stupňovat. Vždyť v létě je další draft a přijdou další mladí vlčáci.“
Což je součást hokejového koloběhu. A tím pádem i profese agenta. Sivek odhaduje, že za patnáct let fungování jeho agentury podepsali klienti Eurohockey Services smlouvy za jednotky miliard korun. Agentura z kontraktu získává provizi ve výši jednotek procent.
Nejtěžší je dokázat právě to, co se aktuálně povedlo s Jiříčkem. Zjevný generační talent pozná každý – složitější je vybrousit diamant, který jiní neodhalí tak rychle.
„Plánujeme hodně dopředu. Z hotového hráče je profit hned, ale my nemůžeme koukat jen na ně, musíme hledět na budoucnost. Aktuálně řešíme kluky z ročníku 2008, může z nich něco být za pět, sedm, deset let. Anebo nikdy,“ připomíná Sivek.
„Když podepíšete hráče za miliony dolarů, i pár procent je velký balík peněz, a o to větší závazek. Část výdělku vždycky dáváme zpátky do mladých, pořádáme kempy, staráme se o ně, ty mladší podporujeme i materiálně,“ popisuje.
Mimochodem, žádné stesky na nastupující generace od něj neuslyšíte. Není jiná, jen prostě vyrůstá v jiné době.
„Společnost se ohromně posunula, za nás nebylo tolik možností, jak trávit volný čas,“ vzpomíná agent. „Ve finále jsme nemohli dělat nic jiného než sportovat a soustředit se na hokej, teď je jiná doba, rozptýlení jsou všude okolo. Ale stejně to mají Kanaďané, Finové, Švédi, naši kluci nejsou jiní,“ konstatuje.
Dalším mýtem podle něj je, že hokej bývá v Česku nahlížený jako drahý sport, což Sivek rozporuje osobní zkušeností, kdy tenis jeho dcery stojí daleko více než synovy krůčky na bruslích. Spíš apeluje na jinou věc: příliš ambiciózní rodiče.
„Za ty roky už na to máme oko a čich, spousta kluků hokej bezmezně miluje, a když se jim snažíme poradit, hltají každé slovo. Velké zrcadlo dávají rodiče hráčů. Ty, kteří jsou ve finále ambicióznější než kluci samotní, poznáte po pěti minutách rozhovoru. Ve velkém počtu případů i oni můžou za to, že dítě ztratí lásku k hokeji a chuť pracovat,“ varuje závěrem.
