Petr Fajmon stojí v čele firmy, která musí během několika let překopat celý energetický základ moravské metropole. Teplárny Brno dnes závisejí na plynu zhruba z osmdesáti procent, za šest let chtějí jeho podíl stáhnout na pět až deset procent.
Jak se má do města dostat teplo z Dukovan, proč energetická krize znovu nastartovala desítky let starý projekt horkovodu a co bude Brno dělat, až budou léta ještě teplejší? Nejen o tom mluvil generální ředitel Tepláren Brno na technologickém festivalu Forbes Next Big Thing.
Od páry k bateriím na kolech
Brněnská teplárna začala v roce 1930 jako první v tehdejším Československu vyrábět páru a elektřinu. Brno bylo v té době městem textilu a nový zdroj na Špitálce zásoboval párou tamní továrny. O pětadevadesát let později už firma páru téměř nevyrábí a její role se výrazně rozšířila.
Vedle tepla dodává elektřinu a provozuje síť 150 dobíjecích stanic pro elektromobily. Podle generálního ředitele podniku Petra Fajmona přitom další proměna nebude stát na jedné převratné technologii. Půjde spíš o propojení různých zdrojů, spotřebičů a úložišť do jednoho energetického systému.
Jednou z jeho součástí mají být samotná auta. „Elektromobily, které budou mít nabité baterky, můžou být používány jako zdroj energie a dodávat elektřinu zpátky do domácnosti. Už tyhle věci začínáme testovat,“ řekl Fajmon.
Mění se i to, co budou lidé od teplárny potřebovat. Dlouhá léta šlo především o teplo a teplou vodu, stále větší roli ale podle Fajmona získává chlazení.
Horká léta totiž zvyšují poptávku po řešeních, která dokážou ochladit byty a kanceláře bez masivního rozšíření individuálních klimatizací. Teplárna se tak postupně mění z výrobce tepla v dodavatele několika energetických služeb najednou.
Plyn za sedminásobek
Skutečný zlom přišel v roce 2022. Cena zemního plynu tehdy podle Fajmona vystřelila až na tři sta eur za megawatthodinu. Na pódiu konference neváhal ukázat dopad na vlastním rodinném domě se spotřebou kolem tří tisíc kubíků plynu ročně. Při tehdejší tržní ceně by ho roční účet vyšel zhruba na dvě stě tisíc korun.
Vláda následně zastropovala cenu plynu na úrovni sta eur za megawatthodinu. Fajmon přesto za svůj dům podle svých slov zaplatil kolem sedmdesáti tisíc korun. U Tepláren Brno však měla stejná cenová exploze úplně jiné měřítko.
„My nebereme tři tisíce kubíků, ale 150 milionů kubíků ročně. Jsme vlastně největší spotřebitel plynu v České republice a tehdy jsme stáli před situací, kdy plyn najednou sedminásobně zdražil,“ zavzpomínal.
Foto Martin Svoboda
Část paliva měly Teplárny Brno nakoupenou předem za nižší ceny, náraz se ale stejně promítl do účtů zákazníků. Průměrná domácnost do té doby podle Fajmona platila za teplo a teplou vodu kolem pětadvaceti tisíc korun ročně. Firma následně musela cenu tepla zvýšit přibližně o 120 procent.
Energetická krize zároveň urychlila rozhodnutí výrazně omezit závislost Brna na plynu. Na stole se tak znovu objevil projekt, o kterém společnost jednala se skupinou ČEZ už od devadesátých let. Přivést do Brna teplo přímo z jaderné elektrárny Dukovany.
„Intenzivně jsme řešili, že tohle našim zákazníkům dělat nemůžeme. A začali jsme znovu oživovat tenhle projekt.“
42 kilometrů horké vody
Horkovod z Dukovan do Brna má měřit 42 kilometrů, jaderná elektrárna podle Fajmona vyprodukuje kolem 150 milionů gigajoulů tepla ročně. Brno z toho bude potřebovat 2,2 milionu gigajoulů, což má stačit zhruba na polovinu jeho spotřeby.
Technicky půjde o potrubí o průměru osmdesát centimetrů obalené přibližně půlmetrovou vrstvou izolace. „Za těch 42 kilometrů se voda ochladí o necelý jeden stupeň,“ popisuje Fajmon.
Projekt má zároveň výrazně snížit závislost města na plynu, který dnes tvoří asi osmdesát procent energetického mixu Tepláren Brno. Během následujících šesti let chce firma tento podíl stáhnout na pět až deset procent.
Část cesty už má konkrétní podobu. Od 1. října má v Maloměřicích začít fungovat nový zdroj na dřevní štěpku, který podle Fajmona nahradí zhruba patnáct milionů kubíků plynu ročně. Další díl dodá energetické využití odpadu prostřednictvím městské společnosti SAKO.
Tyto dva zdroje mají dohromady obstarat přibližně polovinu náhrady zemního plynu. Druhou polovinu má dodat teplo z Dukovan. Projekt, o kterém se v Brně mluvilo už v osmdesátých letech, tak po dlouhých dekádách může konečně přestat být plánem na papíře a stát se páteří nové brněnské energetiky.
