Česká kulturní scéna jede letos na podzim zjevně na zelenou. Minulý týden rozsvítil Prahu Signal Festival v takovém zastoupení designérů, že by mohla závidět nejedna světová akce. Dnes začíná hudební festival Prague Sounds v čele s ikonickými Nilsem Frahmem a Laurou Mvulou.
Dirigent Jakub Hrůša za pár let začne přepisovat dějiny hudební historie jako hudební ředitel Královské opery – předtím ale ještě mimo jiné stihne oddirigovat už začátkem listopadu jednu z nejočekávanějších hudebních událostí roku, kterou otevře letošní operní festival Janáček Brno.
Na své si v těchto dnech přijdou i milovníci fotografie a čeští sběratelé. Do Prahy totiž tento čtvrtek přivezl vůbec poprvé své umění renomovaný norský fotograf Christian Houge. Ten je ve světě uznávaný díky svému technicky preciznímu přístupu a rezonujícím tématům.
V minulosti už vystavoval v rodném Norsku, Francii, Velké Británii, Spojených státech i Číně. Českému publiku v následujících týdnech představí v pražské Bold Gallery svou novou výstavu Temple of Light (Chrám světla).
Christian Houge | foto archiv autora
Ta kombinuje dva jeho poslední fotografické cykly. Série Residence of Impermanence (Sídlo nestálosti) se skládá z vysoce kvalitních a detailních fotografií hořících zvířat, která na první pohled působí jako živá. Tak tomu ale není, a jak autor sám dodává s nadsázkou a pro jistotu i s vážností: „Při výrobě fotografií nebylo zraněno žádné zvíře.“
Houge ve skutečnosti pracuje se vzácnými vycpanými zvířaty, která zachycuje na fotografiích během rituálního pálení.
Oheň nejen v náboženství symbolizuje začátek. Před stvořením něčeho nového ale dochází k procesu zničení, destrukci.
CHRISTIAN HOUGE
Jakkoli může proces pálení exponátů působit neuctivě, pro norského fotografa má ve skutečnosti opačný význam. „Oheň nejen v náboženství symbolizuje začátek. Před stvořením něčeho nového ale dochází k procesu zničení, destrukci. Vnímám to tak, že duše zvířat – často zavražděných lovci – jsou skrze oheň osvobozeny. Proces postupného rozkládání, který je u vycpaných zvířat nevyhnutelný, se urychlí,“ říká fotograf.
Temple of Light
Druhou sérií, kterou pražská výstava spojuje v nový celek, je Hougeho nejnovější cyklus Vanitas. V něm fotograf pracuje s pravými lidskými lebkami, které se používaly pro lékařské účely, vadnoucími květy nebo hnijícím ovocem.
„Hlavní cíl Vanitas je připomenout nám lidskou marnivost, marnost života, samotné memento mori. To, že jednou nastane konec našich potěšení i marnosti,“ popisuje autor hlavní témata svého fotografického cyklu.
Temple of Light
Temple of Light je jednou z výstav, kterou stojí za to vidět naživo, a to nejen pro vysoce profesionální fotografické umění. To, co se může zdát jako depresivní až morbidní podívaná, totiž naživo působí nečekaně také svou silnou intimitou, blízkostí a nadějí.
Stejně jako kdysi díla s tématem memento mori, i Hougeho výstava zkoumá smrt, ego i marnivost hlavně proto, aby v člověku probudila potřebu žít naplno, smysluplně a vědomě vůči sobě i přírodě.
Temple of Light
Vztah člověka k přírodě neřeší fotograf ve svém umění poprvé. Například jeho předchozí cyklus The Death of a Mountain (Smrt hory) zachycuje v rozmezí sedmi let tající alpský ledovec, jehož rozklad se odborníci snaží zpomalit pomocí plachet chránících před UV zářením.
„Death of a Mountain je pro mě něco velmi ženského, až mateřského. Člověk tu vlastně vidí na fotografiích jakési obvazy, které se snaží ochránit ledovec od něčeho, co je nevyhnutelné,“ popisuje Houge svou sérii černobílých fotografií. Časosběrný cyklus mapující rozklad ledovce působí intimním, až portrétním dojmem. Divák se těžko ubrání meditativnímu naladění a dojetí.
Temple of Light
V Temple of Light na nás ale čeká pravý opak. Hougeho barevná podívaná promlouvá mnohem hlasitěji a aktuální téma klimatické změny v podstatě křičí do světa. V každém probouzí jiné pocity a vytváří odlišné asociace, ve všech ale jistě vyvolá potřebu dialogu. A právě to je jeden ze záměrů norského umělce.
„Věřím, že moje poslání jako umělce je pomoci vidět sebe sama, vytvářet povědomí a zejména dialog,“ dodává Houge k účelu jeho nejnovějších i předcházejících děl. Ta spojuje kromě témat také zájem veřejnosti i odborníků. Za cyklus Residence of Impermanence získal Houge devět nominací na prestižní cenu Prix Pictet s tématem Oheň, série Death of a Mountain byla v témže roce nominována na cenu Leica Oskara Barnacka.
Moje poslání jako umělce je pomoci vidět sebe sama, vytvářet povědomí a zejména dialog.
CHRISTIAN HOUGE
Temple of Light
Zájem o svá díla vyvolal Christian Houge i u českých sběratelů a to během pár dnů, které tento týden strávil v Praze. Vizuálně podmanivá podívaná v Bold Gallery je ale k vidění zdarma až do 20. listopadu a brzy k ní přibude také publikace, kterou galerie v těchto dnech chystá k vydání.
