Když v jejím areálu v pražských Košířích stáli před čtyřmi lety poprvé, chvíli jim trvalo, než zpracovali, že právě tady by jednou mohly trávit společný čas těžce nemocné děti i se svými rodinami.
Miliardář Ondřej Vlček spolu se svou ženou Katarínou koupili v roce 2021 usedlost Cibulka prostřednictvím své Nadace Vlčkových jako totální ruinu před rozpadem. Vlhké budovy plné suti, shnilé trámy a děravé střechy areálu s historií sahajícího až do 14. století jako by prosily o záchranu.
A Vlčkovi je vyslyšeli. Věrni mottu své nadace, že na každé chvilce záleží, tak mohou dnes slavit první úspěch.
Po rekonstrukci je nově Domek zahradníka, kterému architekti a řemeslníci vrátili podobu z devatenáctého století. V jeho přízemí našla zázemí nová kavárna, která díky pekárně i kuchyni nabízí například domácí chléb a dorty a počítá i s teplými jídly. Otevřená už je veřejnosti.
V prvním patře domu pak jsou k dispozici prostory pro přednášky odborníků, i pro nejrůznější vzdělávací akce. „Domek byl tehdy v dezolátním stavu. Teď má neskutečnou atmosféru, jsem z toho trochu naměkko, je to pro mě emoční záležitost,“ přiznává Ondřej Vlček, bývalý šéf a spolumajitel softwarové společnosti Avast, nynější Gen Digital.
Jeho slova doplňuje architekt František Brychta. „Když jsme sem přišli, byla probořená střecha, uprostřed bylo ohniště a po pás sutě,“ vzpomíná. Domek fungoval kdysi jako oranžerie, kde se pěstovaly citrony a mandarinky.
Jenže v době, kdy zůstala usedlost napospas svému osudu, v něm bydleli bezdomovci a drogově závislí. Během citlivé rekonstrukce se podařilo odhalit a zrestaurovat i vzácnou fresku v prvním patře. Je na ní zřejmě znázorněno rodné místo, odkud pocházel biskup Thun-Hohenstein, za jehož života zažila Cibulka největší rozkvět.
Foto se souhlasem Nadace Vlčkových
„Pod námi nebylo historicky nic, nově jsme se tam rozhodli vložit zázemí kavárny – kuchyň a toalety,“ přibližuje v prvním patře domku architekt. „V rámci rekonstrukce se snažíme o to, abychom zachovali maximální autenticitu při pokrokových technologiích. Dům vytápíme tepelným čerpadlem a celá stavba je zaizolovaná,” podotýká.
Na domek se vrátila rovněž kopie sochy zahradníka, která tu byla až do osmdesátých let minulého století. Vykukuje z jednoho ze zaslepených oken.
Proměnou ale prochází postupně celý areál. Kromě rekonstrukcí stávajících budov, které mají fungovat jako provozní zázemí nového centra, je v běhu i příprava novostavby lůžkové části hospice, kterou pokryje zelená střecha. V ní bude k dispozici dvanáct pokojů pro dětské pacienty s otevřeným společenským prostorem do východní zahrady.
Na novostavbu pak naváže severní zahrada, která je z pohledu památkářů jednou z nejzajímavějších. Historicky šlo zřejmě o soukromé zahrady biskupa. „Chceme ji obnovit a vložit do ní takovou vzpomínkovou zahradu, v níž se budou odrážet příběhy dětí, které Cibulkou projdou,“ doplňuje Ondřej Vlček.
Ač došlo oproti původním plánům k menšímu zdržení, přesto by celá obnova usedlosti měla být hotová příští rok. Ve finále už je výběr generálního dodavatele stavby. Pak nabídne péči těžce nemocným dětem, a také jejich rodinám.
Foto se souhlasem Nadace Vlčkových
Primárně bude dětský hospic na Cibulce sloužit jako odlehčovací zařízení. Bude místem, kam rodiny s dětmi přicházejí a odkud zase odcházejí. Nebude tedy sloužit jen pro poslední kapitolu života, jak zdůrazňuje Ondřej Vlček. „Bude to i místo, kde se můžou rodiče opřít o podporu odborníků a načerpat síly pro další chvíle,“ dodává.
Rodina tak může v lůžkovém hospicu s dítětem zůstat nebo ho nechat v péči odborníků a odjet třeba na dovolenou. Pobyty jsou obvykle dvou- až třítýdenní. Ročně by se tady mohlo vystřídat okolo 350 rodin.
Péče o těžce nemocné dítě je velmi vyčerpávající, rodiče často nemají možnost si odpočinout. To ostatně vyplynulo i z průzkumu mezi 1700 rodinami, jehož výsledky představila ředitelka nadace Ivana Plechatá.
Z nich vyplývá, že 79 procent rodičů pociťuje závažné psychické vyčerpání, polovina se potýká se sociální izolací nebo zažívá horší dostupnost potřebné péče a asi čtyřicet procent cítí, že má méně času na zdravé sourozence nemocného dítěte. Nejvíce, tedy osmdesát procent respondentů, pak přiznává nedostatek financí.
Nadace rodiny Vlčkových podporuje již delší dobu rozvoj dětské paliativní péče. V Česku žije až patnáct tisíc rodin s vážně nemocným dítětem, hospiců s odlehčujícími službami by tak bylo zapotřebí v celé zemi nejméně deset.
Foto se souhlasem Nadace Vlčkových
Foto se souhlasem Nadace Vlčkových
Loni už otevřel první lůžkový dětský hospic Julie v Brně, kde ho doslova ze země vydupala Radka Vernerová. A Ondřej Vlček doufá, že kromě Cibulky by mohlo v další dekádě vzniknout dalších osm.
S tím jde ruku v ruce i změna právního rámce poskytování a úhrady paliativní péče o děti. V projednávané novele o zdravotních službách jsou podle ředitelky nadace poprvé zakotvena centra komplexní péče o děti, která lze financovat z veřejného zdravotního pojištění.
Mezi ně by měla patřit i Cibulka. Poslanecká sněmovna měla o novele jednat už tento týden na mimořádné schůzi, pro kterou ale nakonec nebyl dostatek hlasů.
Pomoci má i novela zákona o sociálních službách, která ukotvila oblast takzvaného zdravotně-sociálního pomezí. Umožnila by, že i sociální pracovníci by mohli osobám, o které pečují, poskytovat základní zdravotní úkony, jako je podávání léků, odsávání u osob napojených na dýchací přístroj nebo podávání stravy pomocí sondy do žaludku. K tomu dosud chybějí prováděcí vyhlášky.
Foto se souhlasem Nadace Vlčkových
Nadace Vlčkových už v oboru dětské paliativní péče podpořila více než dvě stovky projektů a věnovala 144 milionů korun na podporu vzdělávání, zvýšení kapacit, rozvoje služeb i spolupráce mezi odborníky. Podporuje zdravotní sestry, fyzioterapeuty, soustředí se rovněž na vzdělání a vysílá studenty na stáže do zahraničí.
Na rekonstrukci a dobudování Cibulky je počítáno s necelou miliardou korun. Do Nadace vložili Vlčkovi v roce 2021 jednu miliardu a půl. Na obnovu usedlosti z ní ale nejdou tyto peníze přímo. Nadace je nastavena tak, že původní jistina je investována a generuje další peníze. Z výnosů se pak financuje provoz a programy.
Jde o takzvané perpetuální financování, které používají například americké univerzity, jako je Harvard nebo Yale či nadace Alfreda Nobela. „Je to jediný model, který nabízí udržitelné financování po dlouhá desetiletí, možná i staletí,“ míní Ondřej Vlček.
Foto se souhlasem Nadace Vlčkových
