Od premiéry jeho posledního filmu Betlémské světlo uplynuly čtyři roky. Nebylo jasné, zda bude ještě chtít režírovat další. Až najednou v březnu Jan Svěrák oznámil: „Natočil jsem nový film.“ Jmenuje se Pět švestek a koncem května vstupuje do kin.
„Nechtěl jsem o filmu mluvit příliš brzy, protože doba se zrychluje a sám už se dnes těžko dokážu těšit na něco půl roku dopředu,“ vysvětlil jednašedesátiletý režisér a poslední Čech, který vyhrál Oscara za nejlepší zahraniční film, v roce 1997 s Koljou.
A tak teprve nedávno odtajnil, na čem pracoval loni v srpnu a září. Jedenáct dní v Česku a tři týdny v Řecku na plachetnici natáčel komedii o „dvou rebelujících stařenkách a třech stařících, kteří se vydají na moře bez dozoru dospělých“, jak film popsal sám Svěrák.
Hlavní úlohu v Pěti švestkách má Lenka Termerová, vedle ní se představí Oldřich Kaiser, Jan Vlasák, Dana Syslová či Petr Kostka. Ve filmu se naopak neobjeví režisérův otec Zdeněk, který v březnu oslavil devadesátiny.
„Neměl jsem pro něj roli,“ vysvětlil Jan, přesto i tentokrát na spolupráci úspěšné autorské dvojice došlo: Zdeněk s Janem se potkali nad scénářem při proveselování scén, tak jako u řady předchozích snímků.
A vůbec šlo o veskrze rodinnou záležitost: Eva, manželka Jana Svěráka, se starala o kostýmy a rekvizity, syn František se ujal kamery a střihu, další syn Ondřej zase fungoval jako mikrofonista. „Natáčeli jsme na lodi, kam se vejde jen minimální štáb, složený většinou právě z přátel a rodiny,“ popsal Svěrák.
Foto Bioscop
Zkrátka natáčení podle jeho představ. Svobodné, s malým štábem, s lidmi, které zná a na něž se může spolehnout. A užívali si ho i herci. „V Praze byli ještě pobledlí, zato na lodi v Řecku pookřáli,“ všiml si Svěrák.
Pro inspiraci nemusel jít tentokrát daleko. Na plachetnici s kamarády jezdí také a nemůžou si tuto tradici vynachválit. „Zároveň jsme ale přemýšleli nad tím, co bude, až jednou nebudeme moci fungovat sami.“
A tak vznikla myšlenka o partě seniorů, kteří se vydají na jednu poslední plavbu. Po Vratných lahvích a Betlémském světlu tak jde o další film zaměřený na pokročilou generaci.
„Staří lidé mě vždycky zajímali. Už jako student jsem měl dvě cvičení na FAMU o stařenkách. Zajímá mě jejich životní zkušenost, zklidnění, moudrost. I ta určitá dojemnost blížícího se konce. Jako růže těsně před tím, než z ní začnou opadávat lístky. Je rozkvetlá a nejvíc voní,“ vysvětluje Svěrák.
Foto Bioscop
Zároveň nechtěl natočit jen film o úskalích stáří. Hrdinové jeho filmu jsou aktivní, jak koneckonců ukazuje už záměr vyrazit na moře. A postupně začnou také přemítat, jak si vysoký věk zpříjemnit.
„Tělo a hlavně hlava už to často v pokročilejším věku nezvládají – objevují se různé psychické nebo neurodegenerativní poruchy. A tak jsme si říkali, že dnes už přece existují látky, které by člověku mohly pomoct cítit se líp, nejen psychicky, ale i fyzicky. Prostě aby měl alespoň část dne pocit, že je mu zase dobře,“ prozradil Svěrák, že v novém filmu dojde také na pokusy s užíváním drog.
Konzultoval ho s profesorem Jiřím Horáčkem z Národního ústavu duševního zdraví, který mu potvrdil, že se s nimi nejen experimentuje, ale už se u jednoho segmentu dlouhodobě nevyléčitelných pacientů používají. „Pomáhá to prý lidem lépe přijmout svůj osud a případně i příchod smrti – prostě se s tím smířit.“
Foto Bioscop
Foto Bioscop
Režisér, jenž získal mimo jiné studentského Oscara za snímek Ropáci či oscarovou nominaci za Obecnou školu, v posledních letech zkoušel i jiné žánry než film. Napsal dvě divadelní hry, muzikál Branický zázrak a nekorektní sci-fi komedii Dobré ráno s Findou, v níž sám vystupuje. Rovněž publikoval dvě knížky: osobně laděné Světakrásy a vzpomínkové dílo k pětadvaceti letům Tmavomodrého světa.
Nakonec ho ale zlákal i návrat k filmu. A ačkoli už mnohokrát naznačoval, že by mohl s natáčením definitivně skončit, nyní naopak připouští, že ani Pět švestek nemusí být jeho posledním počinem.
„Nechávám to otevřené. Chtěl bych teď dělat divadlo. Ale když přijde podobný nápad jako na Pět švestek, tedy téma, které by se dalo udělat na omezeném prostoru s malým štábem jako takovou hru, tak to bych rád, protože to mě baví. I když nejradši bych našel někoho, kdo by ho za mě pak dodělal.“
