Na obyčejné polici v nitru bečovského zámku právě teď leží poklad, který by si kdekdo jiný zavřel bezpečně do trezoru a pečlivě od něj střežil klíč. Tedy ideálně do nějakého tepelně regulovaného trezoru, protože řeč je o nejvzácnější kolekci vín na celém evropském kontinentu, jejíž hodnota byla stvrzena znaleckým posudkem a znatelně přesahuje dvacet milionů korun. Navíc je téměř jisté, že případná aukce by ji několikanásobně zvedla.
Za touhle jedinečnou kolekcí vín se nadto skrývá dramatický příběh, který vám teď přiblížíme. Příběh, který v dohledné době dostane atraktivní pokračování. Tekutý poklad, jak je unikátní sbírka nazývána, se totiž jantarově zatřpytí v nové a velmi podmanivé instalaci, stvořené výhradně pro něj.
„Investice do expozice je v řádu milionů korun a zájemci by se k vystaveným vínům mohli podívat zřejmě už v září, nejpozději začátkem příštího roku,“ prozrazuje kastelán západočeského zámku Tomáš Wizovský.
Termín otevření ještě není zcela jistý kvůli případným administrativním průtahům při výběrovém řízení na zhotovitele díla a také samozřejmě kvůli protipandemickým opatřením. Zato je naprosto jisté, že 133 láhví z konce 19. století si umístění do odpovídajících a důstojných prostor zaslouží a potřebuje ho.
Nyní leží ve veřejnosti běžně nepřístupné části bečovského areálu na sice funkční, ale obyčejné vinotékové polici ze dřeva.
Tahle jsou dnes uložena archivní vína v depozitáři Bečov. | archiv zámku Bečov
I tak je neopakovatelně zajímavé ocitnout se ve sklepení depozitáře, kde se mnohamilionová sbírka aktuálně nachází. Je totiž bez nadsázky magické hledět na matné láhve s patinou dávného času. Je bez nadsázky magické luštit z drolících se etiket ročníky vín, které mohl pít císař František Josef či anglická královna Viktorie v ornamentálních kulisách tehdy moderní secese.
Jedinečný zážitek narušuje snad pouze obava, aby správkyně zámeckých sbírek Lenka Herzogová nešťastnou náhodou neupustila láhev za zhruba 700 tisíc, kterou právě drží rukama v bílých rukavicích. Když ale nakonec vše dobře dopadne, coby hlavní a převládající dojem se dostaví lítost, že je celý poklad víceméně skryt světu. Skoro jako byste Monu Lisu strčili za zaprášenou skříň na půdu.
Tento poměrně smutný stav však bude v Bečově brzy napraven. A příčiny toho, proč k němu vůbec došlo, jsou podstatným kontextem příběhu vín, které se hodnotou rovnají láhvím šampaňského vyloveným z Titaniku.
Samozřejmě, nejvzácnějším pokladem Bečova je románský relikviář svatého Maura. Po korunovačních klenotech druhá nejcennější zlatnická památka v Česku byla za dramatických okolností vypátrána detektivy v listopadu 1985 pod podlahou hradní kaple v areálu poničeného šlechtického sídla, kam ji po válce zakopali prchající majitelé z rodu Beaufortů-Spontinů.
Jenže záře senzačního objevu tenkrát zcela zastínila jiný – v tutéž chvíli odhalený – unikát. Vedle relikviáře ležely láhve archivního vína. Přesněji řečeno převážně láhve vína, poněvadž v úkrytu bylo i šampaňské a čtyři láhve starého koňaku, z nichž tři mají etiketu, a tedy dohledatelný původ dávající jim „cenovku“ 532 tisíc.
Poklad, který teče, byl ovšem léta z různých důvodů utajován a na rozdíl od relikviáře, který byl restaurován i vystavován v Praze, nikdy neopustil památkový objekt.
„V roce 2002 jsem Bečov coby novopečený kastelán přebíral a inventarizoval mobiliář, traktůrek, vrtačky a podobně. Tehdy jsem se od tehdejšího ředitele památkářů dozvěděl o sklepě pod mou tehdejší kanceláří a v něm ukryté sbírce vín s tím, že tam mám jednou ročně zapalovat sirné knoty a s nikým o ní nemluvit,“ říká Tomáš Wizovský.
„Slovo jsem dodržel, o vínech nevěděla ani moje žena, i když poprvé jsem se, neznalý věci, ve sklepě po zapálení tohoto specifického dezinfekčního prostředku málem udusil a dodnes nevím, zda by mě tam našli, kdybych se ze sklepa vlastními silami nedostal,“ vzpomíná bečovský správce.
Původní označení vín ze sklepa | archiv zámku Bečov
Kolekce nicméně postupně přestala být tajemstvím nejen pro kastelánovu manželku. Embargo bylo ale prolomeno až v roce 2016, kdy se podařilo vybudovat adekvátní depozitní zázemí a přizvaní odborníci mohli přikročit k jejímu prozkoumání.
V otázce hodnoty sbírky panovala doslova hmatatelná skepse a pociťoval ji i čtyřnásobný nejlepší sommelier republiky Jakub Přibyl. Ten si, když byl požádán o expertizu, pomyslel: „Na bečovském zámku jsem nikdy nebyl, tak si udělám výlet, a když už tam budu, podívám se i na tamní vína, to mě nezabije.“
Může-li ale zabíjet šok, nebyl znalec od tragédie až tak daleko. „Pan sommelier logicky předpokládal, že kdyby zde bylo něco speciálního, vinařská obec by o tom dávno věděla. Když jsme ho ale zavedli do sklepení a on si pod lampičkou začal láhve prohlížet, možná tři minuty nemluvil a jen lapal po dechu,“ líčí kastelán.
Sommelier při práci | archiv zámku Bečov
Přibyl měl před sebou jednu z nejvýjimečnějších a nejhodnotnějších sbírek vín na světě, jejíž kredit ještě víc zvedlo posouzení pitelnosti. Za pomoci speciální technologie, kdy se jehlou pod tlakem inertního plynu nasálo pár kapek nápoje, aniž se poškodil korek, byla prokázána skvělá kondice vín. A absolutní špičkou bylo Château d’Yquem 1896.
Francouzské víno Château d’Yquem je samo o sobě pojem, značka absolutního luxusu, prestiže. Pro drobné dokreslení: když chtěl slavný spisovatel Dostojevskij v jedné epizodě monumentálního románu Běsi vystihnout rozpoložení sebevraha, který se chtěl pompézně rozloučit se životem, napsal, že předtím, než si vpálil kulku do těla, objednal si právě Château d’Yquem.
Láhev s archivním vínem z Château d’Yquem | archiv zámku Bečov
Navázání vztahů s nynějšími vlastníky slavného vinařství se dlouho nedařilo, ale i v tomto směru se už nadějně rýsuje spolupráce. Po loňské úspěšné předpremiéře výstavy „Devět století společné historie“ uspořádané v českém kulturním centru v Paříži je do ní ostatně už vtaženo i české velvyslanectví ve Francii.
„V rámci této spolupráce by mohlo ideálně ještě letos dojít k překorkování nejohroženějších vín, což by bylo zárukou uchování jejich kondice pro další generace,“ plánuje kastelán Wizovský.
Letošek je pro Tekutý poklad vůbec průlomový. „Díky zahraniční medializaci fenoménu historické sbírky se nám ozvala z Francie i paní Pamela de Montleau z historické usedlosti, kde byl od roku 1718 vyráběn koňak, jehož tři láhve s etiketou na Bečově vlastníme,“ prozrazuje správkyně sbírek Lenka Herzogová.
Největším průlomem má ovšem být přenesení 133 láhví z dřevěné police do exkluzivních prostor nové multimediální a interaktivní expozice. Ta se bude nacházet v autentických prostorách beaufortské vinotéky na bečovském zámku a bude se rozkládat ve třech místnostech.
V jedné z těchto místností, pracovně nazvané Svatyně, bude k vidění to nejzásadnější: jedinečná sbírka ukázaná v kontrastním prolínání starobylého prostředí a moderního designu podle čerstvě dokončeného návrhu. Ten připravilo studio Multilab spadající pod Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara Univerzity v Plzni ve spolupráci se sdružením Simid pro interpretaci místního dědictví.
Šéf Multilabu Jan Morávek vše popisuje takto: „Jde z velké části o reakci na vizuální a pocitové potřeby návštěvníka 21. století, nikoli však o samoúčelnou show. K tvorbě expozice přistupujeme s úctou a pokorou a vytváříme současnými prostředky propojení historického pokladu s přítomností.“
Morávek zdůrazňuje, že zvuková, světelná i obrazová stopa má citlivě sloužit ukazovanému skvostu: „Cílem není oslepit návštěvníka světlem, ale vhodně nasvítit prostorový obraz. Zvuková stopa nemá ambice nikoho posadit na zem mohutným basem, nýbrž doprovází výklad lektora a vytváří autentický dojem z prostředí vinných sklepů,“ říká.
Velká část expozice bude navíc zastoupena videoprojekcí, která dokresluje a modeluje prostor samotného sklepa a stává se podle Morávka částečně průvodcovým alter egem.
Z místnosti, v níž bude vystaven unikát, půjde volně projít do druhé, kde je v plánu kolekce aktuálních vzorků a sbírka budoucnosti. Tato sbírka by měla typově korespondovat s archivním pokladem, v jednání je i zajištění současné produkce Château d’Yquem.
Expozice ke všemu nemusí potěšit jen oko a ucho. Zapojena může být i chuť, poněvadž do prohlídky lze zahrnout i degustaci – pochopitelně nikoli obsahu láhví z 19. století, které budou uloženy nejen v efektním, ale hlavně v přívětivém a klimaticky odpovídajícím prostředí.
Paradoxně jedinou osobou, jíž se naskytla možnost plnohodnotné degustace zdejších vzácných vín, byla archeoložka, jež v hradním parku pod kaplovou věží objevila v rámci záchranného archeologického výzkumu v roce 2011 další čtyři zakopané láhve. Patrně ukryté někdejším zlodějíčkem z řad služebnictva.
Láhev po vyjmutí ze země | archiv zámku Bečov
Archeoložka při práci v zemi první láhev nechtěně rozbila, víno nicméně duchapřítomně přelila do petky, aby jej zachovala. Leč obsah byl i přesto zničen: vlastností starých vín je, že se pár hodin po otevření změní na ocet, což se opravdu stalo. Kdyby tedy víno archeoložka vypila, mohla nyní aspoň referovat.
Petka se znehodnoceným nápojem stojí na zemi u police s láhvemi, které budou snad už od podzimu vystaveny. „Čichli jste si?“ pokládá řečnickou otázku Lenka Herzogová a odšroubovává víčko plastové láhve. Člověka, který přiloží k otevřené petce nos, následně zavalí velké překvapení a souběžně s ním omamně těžká vůně.
Přesto, že se obsah láhve pít skutečně nedá, odér octa není přítomen ani náznakem. Naopak je cítit černé lesní ovoce a vůně nemá daleko ke koňaku. Svým způsobem je to vůně 19. století. A od září snad bude vidět, jak vypadá více než dvacet tekutých milionů.
„Relikviář svatého Maura je bezesporu naší ohromnou chloubou, ale na druhou stranu, relikviářů domečkového typu je po Evropě téměř deset,“ říká Tomáš Wizovský. „Historická sbírka vín a destilátů, kterou představíme veřejnosti, bude v evropském měřítku zcela ojedinělá. Dá se říct, že na Bečově použijeme tajný trumf, že vytáhneme srdcové eso.“
