Na první pohled to vypadalo, že se na Českých lvech stalo to, co vždycky. Zatímco předcházející Ceny české filmové kritiky hlavní cenou odměňují menší, mladší a možná v lecčems progresivnější tituly jako Okupace či Arvéd, Lvi za krále večera naopak volí „národní“ velkofilmy typu Zátopek nebo Šarlatán. Letošní ceremoniál v nazdobeném Rudolfinu měl ale nakonec jen povědomou fasádu.
Jistě – i letos se na Českých lvech stali filmem roku mašínovští Bratři, zatímco kritici o pár týdnů dřív vyzdvihli komorní komedii Přišla v noci. Reálně ale vůbec nešlo o souboj těchto dvou rozdílně ambiciózních snímků, protože o nejvíc sošek se ve finále podělil seriál Volha se sci-fi Bod obnovy, které pobralo mnoho z technických kategorií.
S odkazem na úspěch „vychcaného“ Standy z Volhy by se chtělo říct, že pro velkou historii hodnotových imperativů Bratrů nebylo v sobotu večer místo, ani to ale nebyla úplně pravda.
Mezi děkovačky se letos vklínilo celkem velké množství vážných, společensky apelativních projevů, které se týkaly politické situace v Polsku či na Slovensku, případně podmínek tvorby samotné.
Asi největší vlny zvedla na sociálních sítích řeč režisérky Darii Kashcheevy o ženách a matkách ve filmovém průmyslu, kterou provázelo pochybení na více stranách.
Dlouhý projev čtený z telefonu se na tento typ ceremoniálu nehodí, podobně nevkusné je ale i okřiknutí z režie, že je hovořící režisérka „moc dlouhá“. Kdyby aspoň výkřik šel jen do sálu, nikoli do přenosu samotného.
Podobně časově nekorigovaný byl i projev herečky Simony Pekové, která v něm vlastně jen opět rozvinula svoji polohu padlé divy toužící po uznání z Přišla v noci, přesto ale paradoxně dokonale pochopila, že podobné ceremoniály nemají být jen „malou domů“, ale musí myslet i na diváky.
Ve chvíli, kdy si doslova zakouřila se stolkem, z něhož se linul dým pokaždé, když vítězové mluvili moc dlouho, bylo jasné, kdo skutečně ze sobotního večera vyjde jako vítěz.
Nakonec tak byli nejsympatičtější ti „nejtišší“ vítězové, jako třeba Milena Steinmasslová, která dostala cenu hned na začátku večera, nebo tvůrci filmu Tancuj Matyldo, kteří proměnili jen jednu nominaci za nejlepší hudbu.
Moderátor Marek Eben podobně jako konferenciéři zahraničních ceremoniálů vtipkoval o tom, že spoustu nominovaných filmů lidé neviděli – takže třeba nemohli ocenit jeho úvodní video, v němž pátral po tom, kdo ukradl Pekové sošku Českého lva.
Něco na tom bude – tentokrát ale těch „zlodějů“ ceremoniálu bylo nakonec mnohem víc.
