Když Michal Navrátil poprvé vešel do výrobní haly nábytkářské firmy Dřevodílo Rousínov, ještě tady vládly pořádky hluboce prosycené minulým režimem. O zákazníky byla nouze a společnost měla namířeno jen jedním směrem – dolů. Z nějakého důvodu ale uprostřed pilin a smůly uviděl svou další příležitost.
Přitom s řemeslem, natož s truhlařinou, neměl Navrátil nikdy nic společného. Kariéru udělal jako obchodník, který měl vlastní IT firmu a stál u začátků rozvoje e-commerce v Česku a hlavně na Slovensku.
Mohlo by se zdát, že člověk už nemůže být od výroby nábytku o moc dál, natož od zachraňování nábytkářské firmy před krachem. Ale přesně tohle Michal Navrátil udělal. A dnes je za to rád.
Už je to šest let, co vzal své úspory a investoval několik milionů korun do Dřevodíla Rousínov, jedné z nejstarších nábytkářských společností v Česku. Říct, že v té době firma skomírala, by chtělo notnou dávku optimismu. Spíš byla ve stavu klinické smrti.
„Když jsem tam viděl ty velké prázdné prostory a uvědomil si tradici značky a její potenciál, řekl jsem si, že nevidím důvod, proč by to nemělo fungovat,“ vzpomíná Navrátil, který v té době po úspěšné kariéře v IT a e-commerce pracoval hlavně jako byznysový konzultant a pomáhal firmám rozjet nebo ozdravit jejich podnikání. Právě tak se dostal i k Dřevodílu Rousínov.
Ve chvíli, kdy před šesti lety vstoupil do upadajícího podniku, jehož značka existuje od roku 1945, měla firma zastaralé vybavení, pár zaměstnanců, ještě méně zákazníků a roční obrat asi osm milionů korun. Navrátil však rychle dokázal, že umí nejen radit ostatním, ale že má byznys v krvi.
Během pár let postavil Dřevodílo Rousínov na nohy a udělal z něj firmu, která sází na moderní technologie a digitalizaci. Zakázky má z desítek kancelářských projektů, hotelů, nákupních center, ale i od domácností a developerů. Kromě Česka získává klienty i v zahraničí a roční obrat firmy se točí okolo 50 milionů korun. A i letos, navzdory pandemii, která zasáhla řadu zákazníků, společnost obratově vyrostla skoro o třetinu.
Ačkoli dnes o záchraně firmy mluví tak, jako by o nic nešlo, skutečnost byla složitější. Minimálně první tři roky měl plné ruce práce. „Odrazit se ode dna, když na něm jste, to je lehké. Těžší je ale naučit se pak dobře plavat. Na začátku bylo jasné, co se musí udělat. Firma byla závislá na jednom odběrateli, takže jsem hlavně musel nastartovat obchod,“ vzpomíná na první výzvy Navrátil.
Foto archiv Michala Navrátila
Těžší zadání ale bylo jinde. Dřevodílo totiž bylo a stále je právně družstvem a dlouhá historie výroby za komunistů nechala hluboké stopy. „Musel jsem si s lidmi ve firmě promluvit a vysvětlit jim, že teď budeme kapitalisti a že neplatí, že všechno je všech,“ říká Navrátil.
Personální „obroda“ firmy se ale nakonec povedla. Podařilo se mu získat nové odborníky z okolí Rousínova, který je tradičně truhlářským regionem. Právě to ostatně byla Navrátilova silná motivace, chtěl udržet v kraji tradiční řemeslo – podobně, jako jsou třeba severu Čech skláři.
„Právě proto dneska dávám stipendia truhlářům a mladé kluky podporuji už od základky, aby se nebáli, nestyděli a šli se učit řemeslu,“ říká podnikatel.
Sám se toho musel hodně naučit. Třeba když hned zkraje přišel nadšeně s jednou z prvních zakázek a ve výrobě mu řekli, že to je sice hezké, ale že to nevyrobí, protože to neumí a nemají na to vybavení. Takhle postupně zjišťoval, jaké nové stroje a vybavení se musí pořídit, aby vůbec firma mohla dobré zakázky získávat.
Vedle vstupní investice v řádu jednotek milionů korun se proto muselo brzy investovat mnohem víc – řádově desítky milionů korun do nového vybavení, reorganizace celé výroby i digitalizace firmy. Staré a několikatunové litinové stroje byly sice krásné, ale hodily se leda do muzea.
„Trvalo mně tak tři roky, než jsem se do oboru dostal a porozuměl technologiím, postupům, materiálům,“ směje se Navrátil s tím, že tehdy toho moc nenaspal. Dnes se už z každodenního řízení firmy, do níž přijal nového výkonného ředitele, stahuje a pracuje na dalších projektech, které se nábytku, designu a Dřevodíla úzce týkají.
Foto archiv Michala Navrátila
Před časem například rozjel vlastní designové studio MOODEN. „Je to vlastně takový designový startup. Ze začátku jsme se zaměřili na náš pražský showroom, kde jsme dokázali, že se dá žít i na 27 m2. Teď navrhujeme kanceláře, domy, byty nebo třeba restaurace a hospody,“ říká Navrátil. Dokončuje také aplikaci, která umožní navrhnout interiér na dálku a zadat ho pak k výrobě do Dřevodíla.
MOODEN má navíc ulehčit cestu do zahraničí. „Nechci být závislý jen na českém trhu, tady pořádné řemeslo moc lidí neocení. Jenže jít do ciziny se značkou Dřevodílo Rousínov není úplně ideální a i u nás se na to někteří dívají skrz prsty. Já ale jméno téhle firmy nechtěl měnit,“ dodává další důvod, proč vznikl MOODEN.
A jak vůbec vnímá přesun od IT a e-commerce ke kompletním dodávkám interiérů, výrobě stolů, kuchyní nebo skříní?
„Není to zas tak velký rozdíl. Taky se musíte se zákazníkem potkat, domluvit si, co potřebuje, něco mu nabídnete a pak to vyrobíte. Jen na rozdíl od IT je v tomhle nakonec hmota, nejste jen ve virtuálním prostředí. A to mě na tom baví,“ říká Navrátil.
Připouští ale, že když sleduje, jak se nyní rozvíjí e-commerce, je v úžasu. „Jo, mohl bych být za vodou, kdybych v tom zůstal. Ale že by mě to mrzelo? To vůbec ne!“ uzavírá.
