I když cena elektřiny v posledních dnech minulého týdne poklesla po výstřelku nad tisíc eur za megawatthodinu zpět k pěti stům eurům, stále se pro mnohé pohybuje na likvidačních úrovních. Meziročně je dražší osminásobně.

A i když v Evropě funguje jednotný trh zaručující volný pohyb osob i zboží, po detailnějším pohledu na ceny elektřiny v jednotlivých evropských zemích přesto zjistíme, že se mnohdy významně liší.

Nejnižší ceny si užívají skandinávské země, Polsko nebo Španělsko, naopak ve Francii, v Německu nebo i Česku jsou mnohem vyšší. Pojďme si vysvětlit proč.

Z následujícího grafu referujícímu k 26. srpnu, kdy se ceny elektřiny dostaly krátkodobě až nad tisíc eur za megawatthodinu, je jasně vidět, že vysokými cenami energií trpí zejména země jako Francie, Německo, Česko, Maďarsko nebo Bulharsko. „Okrajové“ země Evropy pak mají ceny nižší.

Ceny ročního kontraktu elektřiny v Evropské unii k 26. srpnu | zdroj ČEZ

Není to náhoda a kromě jiného rozdíly souvisejí s mírou propojení energetických soustav jednotlivých zemí. Kdyby propojení všech zemí bylo stoprocentní, tak je cena elektřiny všude stejná. Jenže tomu tak zdaleka není.

Česká republika je křižovatkou Evropy. A to nejen dopravní, ale i z pohledu elektřiny. Proto přes nás jiskřivá komodita proudí z Německa a Polska dále na Slovensko a Rakousko, ale i jižněji až do balkánských zemí. Opačným směrem teče hlavně na jaře, kdy na Balkáně taje sníh a dravé řeky roztáčejí turbíny zdejších vodních elektráren.

Česko je tak „dráty“ dobře napojeno na země střední a jihovýchodní Evropy z jedné strany a na německý trh spolu s Francií ze strany druhé.

V těchto zemích platí od loňského roku takzvaný market decoupling. Ve zkratce jde o to, že všichni výrobci dávají své nabídky volné elektřiny do aukcí, které je spravuje jeden organizátor trhu a ten rozhoduje o tom, odkud kam bude vyrobená elektřina proudit.

Nerozhodují o tom tedy lidé, ale algoritmus v podobě finančně energetického modelu, který posílá elektřinu z levnějších zdrojů do míst, kde je elektřiny nedostatek a její cena je tam vysoká.

Distribuce elektřiny v Evropě tak probíhá zcela automaticky a mimo jiné to znamená, že výrobce elektřiny pod market decouplingem nemůže sám rozhodovat o tom, kam přesně bude elektřinu exportovat. Rozhoduje za něj počítač.

Jelikož zejména ve Francii a v Německu je nyní elektřiny z více důvodů nedostatek, její cena se tam drží na vyšších úrovních než ve zbytku Evropy a kvůli dobré propojenosti energetický soustav se přelévá od západu směrem na jihovýchod.

Odlišná situace je u zemí starého kontinentu, které nejsou tak dobře propojeny s německou a francouzskou energetickou soustavou a stojí spíše na kraji Evropy. Konkrétně ve Skandinávii si užívají nižších cen elektřiny hlavně díky tomu, že jejich energetika je z velké části hnaná vodními elektrárnami, které dnes patří vedle jaderných elektráren k nejlevnějším zdrojům energie.

Velká Británie pak těží ze své blízkosti k Norsku, které ji zásobuje plynem a zároveň stojí mimo Evropskou unii. Nervozita na ostrovech proto není tak vysoká jako ve zbytku Evropy, kam Rusové kontinuálně snižují dodávky plynu a tím jeho cenu šponují vzhůru.

Dalšími zeměmi s levnější elektřinou je Portugalsko a Španělsko a to z více důvodů. Jednak je to tím, že Španělsko je blízko alternativním zdrojům plynu jako je Alžírsko, velký vliv má ale cenové regulace v podobě zastropování ceny pro plynové elektrárny (takzvaný Iberský systém). A to vše je umocněno opět tím, že Španělsko a Francie nejsou dostatečně propojené dráty.

I když mezi zeměmi probíhají aukce, přes hranice nakonec proteče jen malé množství elektřiny, které nemá sílu ceny v obou zemích vyrovnat.

Dalším světlým ostrůvkem je Itálie, kde se neprojevuje panika na trzích v takové míře, jako je tomu ve střední Evropě. Italové mají zase výhodu v tom, že jsou blíže alternativním zdrojům plynu a mají hodně LNG terminálů. Takže i když velkou část produkce vyrábí z dnes nejdražších plynových elektráren, ceny se tam stále drží na nižších úrovních než u nás.

A konečně u nás často skloňované Polsko, které si užívá nižších cen ze dvou hlavních důvodů. Jednak je jejich energetika založena zejména na uhelných elektrárnách, které doplňují levnými solárními a větrnými elektrárnami. A druhým důvodem je, že i když jsou přímými sousedy Německa, nemají s ním dostatečně propojené dráty, a drahá elektřina z Německa tak nemá sílu ovlivnit ceny v Polsku a naopak.

Možná vás tady napadne logická otázka, proč by tedy Česko nemohlo uzavřít hranice pro elektřinu a neužívat si nižších cen díky výrobě z levných jaderných elektráren a uhlí? Protože na rozdíl od Polska, Skandinávie nebo Itálie jsme křižovatkou Evropy. Stojíme přímo v jejím středu a kdybychom k takovému kroku nakonec sáhli, z velké míry bychom od elektřiny odpojili například Slovensko nebo Maďarsko.

Předplatné Forbesu Česko 30

Tímto krokem bychom navíc rezignovali na jednotný trh v Evropské unii a mohli spustit domino vedoucí k jeho totálnímu zániku. Ale i v případě, že by jednotný trh dál fungoval a elektřina z Německa by nás složitěji obtékala přes Rakousko dále na Slovensko, by to pro nás ve finále nemuselo být vůbec výhodné. Česká ekonomika je totiž závislá na obchodu a mohla by o výhody volného obchodování v unii přijít.

Tady je nutné si uvědomit, že vyvážíme „jen“ deset terawatthodin elektřiny ročně, jenže naproti tomu dovážíme osmdesát terawatthodin plynu nebo sto terawatthodin ropy. Všechny tyto suroviny k nám proudí skrz okolní země, jiná možnost ani neexistuje.

A když v tu chvíli budeme stát mimo jednotný trh Evropské unie, od ostatních států mohou brzy přijít odvetná opatření neboli restrikce, a to například v podobě daní, cel nebo třeba vyšších poplatků za tranzit. Rozhodně bychom nemohli počítat s tím, že vše ostatní poběží jako doposud.

Benefity z levnější elektřiny by tak mohly snadno zastínit dražší ropa, plyn a další zboží.