skip to main content
Technologie

Ve vzduchu i na vodě. Elektromobilita vyráží mimo svět osobních aut

Náklaďáky, letadla, lodě i motorky – benzin, nafta nebo kerosin je out. Veškerá doprava se čím dál víc obrací k elektrické zásuvce. A nemusí přitom jít pouze o osobní auta, jejichž elektroverze v následujících patnácti letech zaplaví svět.

Svět nákladní dopravy čeká na Teslu. Na obří Teslu Semi. Jenže to čekání trvá skoro až nepříjemně dlouho. Nejhodnotnější automobilka světa svůj elektrický nákladní vůz předvedla už před čtyřmi lety, do prodeje měl jít v roce 2019. Jsme v roce 2021 a slova Elona Muska pořád nedošla naplnění. 

Nejbohatší muž planety vlastní v automobilce, jejíž tržní hodnota minulý týden poprvé překonala hranici bilionu dolarů, zhruba třiadvacetiprocentní podíl. Letos v lednu oznámil, že start výroby nákladního auta nezačne, dokud nebude Tesla schopná vyrábět dostatečné množství bateriových článků. V červenci už padl další termín: rok 2022.

Nejspíš ale budou někteří, kteří Teslu Semi dostanou dřív. Konkrétně nikdo menší než globální gigant PepsiCo, který byl mezi prvními, kdo si flotilu Tesly Semi už v roce 2017 objednal. Sto třicet kamionů si objednal také Walmart, 150 aut chce dopravní firma Pride Group Enterprises, další objednávky přišly od DHL, UPS, pivovarského obra Anheuser-Busch a řady dalších. Celkově objednávky tak Tesla počítá v tisících kusů.

Všichni zájemci spoléhají na to, že dostanou nákladní auto, které jim pro dopravu zboží podle jedné ze zvolených variant nabídne dojezd až 480 nebo 900 kilometrů. Za to jsou ochotni zaplatit v přepočtu čtyři až pět milionů korun. Tesla jim navíc slibuje, že díky nižším nákladům na provoz se jim zaplacené peníze za dva roky vrátí zpátky.

Reklama

Tesla ve světě nákladní dopravy samozřejmě není jediná, kdo elektrické tahače vyvíjí. Do hry už naskočili všichni velcí hráči. V Evropě je to například Volkswagenu patřící Scania, Daimler, čínský obr BYD nebo další čínská značka Geely, která vlastní i švédské Volvo.

Předplatné Forbesu

Právě Geely včera představila elektrický tahač Homtruck, který si za hlavního konkurenta vybral Teslu Semi. Číňané, kteří se netají ambicemi s ním dobýt globální trh včetně Evropy, ho na trh plánují uvést v roce 2024. Tahle hra už je nezastavitelně rozjetá.

Jenže postavit nákladní elektrické auto je jedna věc, druhou je nutná infrastruktura. Aby dobíjení tahačů netrvalo velkou část dne, je potřeba výrazně silnější výkon. Tesla proto přišla s dobíjecí stanicí pojmenovanou Megacharger s dobíjecím výkonem jeden megawatt. Dobíjecí stanice Tesly Super Supercharger přitom aktuálně zvládá 250 kilowattů.

Dobíjecí stanice pro nákladní auta navíc musí odpovídat jejich rozměrům, což vyžaduje úplně jiná řešení, než na kterých stojí současná dobíjecí místa. I proto se v Evropě relevantní rozvoj nákladní elektromobility očekává až v horizontu další desetiletky. Spojené státy a zřejmě i Čína ale budou nejspíš rychlejší.

Na opačné straně spektra dopravních prostředků s motorem jsou motorky. Tady je proměna jejich pohonu výrazně jednodušší – dojezd v některých případech i přes 250 kilometrů stačí. U městských skútrů to může být ještě míň. I proto hlavně Asie, kde je v mnoha zemích motorka hlavní dopravní prostředek, masivně přesedá na elektrické skútry. 

Do elektrických skútrů se pustilo i BMW. Model CE 04 začíná na 320 tisících.

Podle analýzy irské společnosti Research and Markets bude mít celosvětový trh s elektrickými skútry, motorkami a koly v roce 2028 hodnotu 677,2 miliardy dolarů. Současný údaj přitom hovoří o sumě 106,4 miliardy dolarů. Není proto divu, že mají jejich výrobci napilno.

Že jde opravdu do tuhého, potvrzuje fakt, že do oblasti elektrických motorek před dvěma lety vstoupil například i Harley-Davidson, který otřásl světem prostřednictvím modelu LiveWire. Jenže o prodejním úspěchu motorky za 850 tisíc korun s dojezdem 150 kilometrů a potřebou hodinového dobíjení se mluvit příliš nedá.

Reklama
První elektrický Harley-Davidson LiveWire

Americká motorkářská legenda i tak nechala LiveWire žít. Udělala ovšem to, že z něj sundala název Harley-Davidson a z LiveWire vytvořila samostatný brand, který si dál půjde vlastní cestou s tím, že další elektrické modely jsou na cestě. Jejich vývoj zbrzdila jen koronavirová pandemie.

Zatím jsme se drželi u země. Elektromobilita slibuje i vzlet do nebe, ačkoliv tady bude nástup elektřiny s ohledem na bezpečnost asi nejpomalejší. Že i tady se něco děje, ukazuje nedávný úspěch švédského startupu a výrobce letadel Heart Aerospace, u něhož si americké aerolinky United Airlines objednaly stovku elektrických letadel ES-19.

O dvacet kusů elektrických letadel také projevily zájem finské národní aerolinky Finnair.

Stroj pro devatenáct osob schopný doletět na vzdálenost 400 kilometrů by měl první let absolvovat za tři roky, o další dva roky později Švédové hodlají letoun dodávat prvním zákazníkům. Američané si od novinky slibují alternativu k tryskovým letadlům, která používají při letech na krátké vzdálenosti.

Heart Aerospace samozřejmě nejsou jediní, kdo podobný projekt chystá. Do souboje se pustili například i obři jako Airbus, Siemens nebo výrobce leteckých motorů Rolls-Royce, který se zavázal, že do roku 2050 budou jeho produkty uhlíkově neutrální.

Slavná britská firma tak v září poslala do vzduchu prototyp jednomístného elektrického letadla pojmenovaného Spirit of Innovation. První let stroje s elektromotorem o výkonu přes 500 koní sice trval jen patnáct minut, ale i tak ho ředitel společnosti Rolls-Royce Warren East označil za velký úspěch. Rovnou přitom ohlásil, že další pokusy budou směřovat k tomu, aby stroj pokořil rychlostní hranici 300 mil za hodinu (480 km/h).

Předplatné Forbesu
Forbes NEXT
Forbes NEXT podzim 2021

O něco kratší cesta do vzduchu vede přes elektrickými motory poháněné drony k přepravě lidí. Dubaj, Soul, Řím, Los Angeles a samozřejmě různé čínské megapole… Místa, kde se počítá s používání dronů jako dopravního prostředku vedle klasických taxíků. Létání s elektromotory ale může být i zábava. 

Jak to může vypadat, ukazuje kvadroptéra od švédské firmy Jetson s osmi elektromotory schopná letět víc než stokilometrovou rychlostí. Původně polský startup už začal stroj, který se ve vzduchu udrží dvacet minut a z bezpečnostních důvodů je vybavený i padákem, prodávat za víc než dva miliony korun. Nový majitel kromě stroje za svoje peníze získá i jednodenní školení.

Elektromobilita se kromě země a nebe přesouvá i na vodu. I tady jde ale zatím hlavně o menší lodě k přepravě lidí plujících na kratší vzdálenost. Pomalu ale začíná docházet i na lodě přepravující náklad. Důvod je jasný – lodní doprava ročně do ovzduší vypouští tři procenta všech emisí skleníkových plynů.

Ve velkém na elektromobilitu sázející Norsko tak v roce 2022 spustí do ostrého provozu plně elektrickou a navíc autonomní loď Yara Birkeland. Ta je postavená pro náklad 120 standardních kontejnerů, které bude převážet podél pobřeží mezi městy Porsgrunn, Brevik a Larvik. Chemička Yara International, jíž bude loď patřit, odhaduje, že díky ní ročně ušetří 40 tisíc jízd kamionem. 

Pravdou ale je, že téměř osmdesát metrů dlouhá loď bude překonávat trasu jen ve vzdálenostech v řádu desítek kilometrů a její běžná rychlost nepřekročí dvanáct kilometrů za hodinu a maximální rychlost, které bude moct dosáhnout, je čtyřiadvacet kilometrů za hodinu.

Nákladní plně elektrické lodě už ale také využívají v Číně, poměrně paradoxně například k přepravě uhlí na tamějších řekách. Velké plány s elektřinou na moři mají také firmy v Japonsku a v rámci Evropy v Holandsku, kde společnost Port Liner postavila dva typy lodí, které během třiceti hodin provozu zvládnou obsloužit dopravu mezi přístavy Rotterdam, Amsterdam a belgickými Antverpami.

Reklama
Reklama