Nima Shahinian je designér a jediný norský kandidát na astronauta. Velí speciální misi, která se v příštím roce vydá na oběžnou dráhu v rámci projektu SpaceX.
Čtyřicetiletý Nor, který se narodil v Íránu, má na starosti budování norského vesmírného programu – po odborné, technické i personální stránce i z hlediska financování, vyjednávání s vládou, vesmírnými agenturami a soukromými investory.
Mise, jíž se Nima Shahinian zúčastní spolu s týmem handicapovaných astronautů a neurochirurgy, má pomoci vyřešit jeden z největších problémů, který lidstvu brání pobývat delší dobu mimo naši planetu – SANS (Spaceflight-Associated Neuro-Ocular Syndrome).
Jde o syndrom, který se rozvíjí ve vesmíru jako zdravotní komplikace znemožňující lidem dlouhodobý pobyt mimo planetu Zemi na základě toho, jak se mění tlak v mozku. Dosud byl výzkum tohoto jevu prováděn jen v simulovaných podmínkách na Zemi. Díky Nimovi Shahinianovi ale vůbec poprvé bude moci proběhnout i ve vesmíru.
Způsob, jakým bude praktický výzkum SANS probíhat, je pro laika velmi šokující: půjde totiž o první chirurgickou operaci prováděnou ve vesmíru. A bude to hned jedna z nejtěžších disciplín – operace míchy. Dobrovolnicí pro tento úkon je Lena Schrøder – lékařka, vědkyně a matka, která se k tomuto život ohrožujícímu úkonu hodí proto, že se narodila se vzácnou dysfunkcí páteře.
V týmu je kromě ní, Nimy Shahiniana a dvou neurochirurgů s astronautským výcvikem ještě trojice vozíčkářů s dech beroucími osudy. Jde například o veterána z Afghánistánu, který následkem zranění na misi ochrnul, a aby se domohl odškodnění, vystudoval práva a úspěšně zažaloval stát. Nebo o policistu, který zatýkal teroristy, ale pak po pádu z kola skončil na vozíku.
Účast lidí s handicapem na misi je pochopitelně záměrná. „Pakliže lidé chtějí dobývat vesmír, musejí být připraveni na všechno – že se lidem ve vesmíru něco stane a budou potřebovat lékařskou péči, i že se ve vesmíru budou rodit děti.“
Kdyby bylo třeba evakuovat astronauta z mezinárodní vesmírné stanice ISS kvůli nutné operaci, trvala by podle Shahiniana nejkratší cesta na Zemi dvě a půl hodiny. Z Měsíce už by to ale tak snadno nešlo a z Marsu by tato cesta trvala dokonce tři roky.
Před dvěma měsíci Shahinian koupil bývalou observatoř u Osla, kde chce podle návrhu architektonického studia Snøhetta vybudovat norské vesmírné centrum, které by zároveň sloužilo jako výcviková základna pro astronauty NASA a Evropské kosmické agentury.
Sám prošel astronautským výcvikem v rámci rusko-amerického vesmírného programu. Základní trénink dokončil jen dva dny před ruskou invazí na Ukrajinu.
„Jiná možnost tehdy nebyla. Protože USA zavřely svůj vlastní vesmírný program, trénovali tam všichni. Když začala válka na Ukrajině, byl jsem ještě v Rusku. Okamžitě jsem ukončil spolupráci s Roskosmosem a rozhodl se za podpory norské vlády založit vlastní vesmírnou misi,“ popisuje svou cestu budoucí astronaut.
Na náročné poslání se připravoval už coby voják v bojových misích v Iráku nebo Afghánistánu. Původním povoláním je ale designér. V rámci vesmírné mise se specializuje také na potřeby astronautů a spolupracuje s NASA na designu vesmírných stanic.
Zaměřuje se na inkluzivní design – tedy takový, který bere v potaz různé lidské odlišnosti a handicapy. Kvůli exotickému jménu a původu měl prý po návratu z vojny problém si najít práci. Na trhu ale brzy prorazil s jednoduchou zásuvkou, do které se snadno strefí každý i poslepu.
Koncept nazvaný Flow před dvanácti lety prodal výrobní firmě Heimgard Technologies za dvacet milionů norských korun (čtyřicet milionů českých korun).
Vedle toho, že je Nima Shahinian vynálezce univerzální zásuvky, válečný veterán, pilot, velitel vesmírné mise a majitel observatoře, je v neposlední řadě také otec dvou dcer a velký zastánce práv žen.
Klíč k úspěchu ale vidí v jednoduché vlastnosti. „Nejlepší byznysová strategie je empatie. Nehledejte bombastické nápady, ale řešte banální problémy, které trápí každého z nás. Úspěch znamená vytvořit produkt, který funguje pro všechny,“ říká pro Forbes.cz designér, který byl hlavním řečníkem v rámci Zlin Design Weeku.
Z jakých zdrojů je váš vesmírný projekt financován?
Financování celého projektu je velmi náročné. Nebavíme se o milionech, ale miliardách korun, ať už norských, nebo českých. Jeden náš let do vesmíru přijde na tři miliardy českých korun. Jenže v případě takového projektu není možné hledět jen na peníze, ale celkovou hodnotu toho, co děláme.
Pro nás je touto hodnotou osobní příspěvek celému lidstvu. Musíme ale pro naši věc získat investory a norskou vládu, a proto musíme být schopni představit hodnotu našeho vědeckého projektu nejen z hlediska toho, jaké poznatky přinese lidstvu, ale také z hlediska jeho finančního přínosu.
Jako vůbec první vědecký projekt v historii lidstva bude v praktické rovině řešit problém SANS. Finanční hodnota tohoto výzkumného projektu je odhadována na v přepočtu pět až deset miliard českých korun – takovou hodnotu budou mít výsledky vědeckého výzkumu, které naše mise přinese.
Získat investora na tři miliardy korun jen na let do vesmíru je ještě vcelku jednoduché, ale k tomu si ještě musíme připočíst tyto další náklady. V této fázi se zatím snažíme náklady pokrýt z vládních zdrojů. Máme zájemce o financování i z řad private equity fondů, ale tam ještě stále váháme, jestli na to přistoupíme.
Pokud nám projekt zainvestuje vláda, bude mít větší hodnotu. Se zapojením soukromých investorů zatím tedy ještě vyčkáváme a zatím vše řešíme jen s norskou vládou.
V další fázi už soukromé investory přiberete?
Letíme se soukromou společností SpaceX a další soukromé investory jistě potřebovat budeme. Je jisté, že budeme muset spolupracovat s technologickými firmami, protože musíme k našim účelům přestavit i vesmírnou loď. K tomu jistě soukromé investory přizveme. Soukromým investicím jsme otevřeni, ale je pro nás extrémně důležité, aby investoři byli morálně a eticky prověření. Již nyní s některými jednáme.
S kým například?
Kontaktovali nás i ruští oligarchové, ale okamžitě jsme je odmítli. Díváme se daleko za obzor toho, co by nám přinesly jejich peníze. O peníze investorů, kteří jsou zapleteni v nějakém špinavém byznysu, nestojíme. Teď máme jednoho velmi vážného zájemce z Maďarska, kterého si právě prověřujeme.
Finanční hodnota tohoto výzkumného projektu je odhadována na v přepočtu pět až deset miliard českých korun.
Nejsem oprávněn prozradit jeho jméno, ale je to maďarský miliardář, který nabyl svůj majetek ve stavebnictví, například stavbou nemocnic. Sice má pověst slušného muže, ale musíme si ho prověřit sami, což děláme například ve spolupráci se Spojenými národy. Nemůžeme nic riskovat.
Jsme také v jednání s norskými filantropy a vedeme dialog i s perskou císařovnou Farah Díbou Pahlaví. Ačkoli je to úžasná žena, i tam musíme brát v potaz morální původ peněz. Íránský režim samozřejmě absolutně nepodporujeme, ale ona také ne – žije v exilu v Paříži, bojuje proti němu a zasazuje se za lidská práva.
Je jednou z nejvlivnějších žen současnosti. Historie její rodiny je ale zátěží, kvůli níž jsme zdrženliví v tom, abychom její peníze do svého projektu zahrnuli.
I vy pocházíte z Íránu. Jaký je váš rodinný příběh?
Do Norska jsme poprvé přijeli, když mi byly dva roky. Přestěhovali jsme se tam ale, až když mi bylo pět. Moje teta, sestra mé matky, studovala v sedmdesátých letech medicínu v Berlíně. Tam se seznámila s mým strýcem, který je Nor, vzali se a přestěhovali do Norska. Naše rodina se rozhodla z Íránu utéct, matka byla dokonce vězněna za to, že chtěla studovat. A proto, že jsme měli zázemí v Norsku, utekli jsme v roce 1987 tam.
Účastnil jste se bojových misí v Iráku či Afghánistánu. Vedla vaše cesta k tomu, abyste se stal astronautem, právě skrze vojenský výcvik?
Částečně také. V roce 2008 jsem se ucházel o místo v European Space Agency, ale nebyl jsem vybrán. V roce 2016 jsem pak podal žádost do tehdejšího rusko-amerického vesmírného programu a v roce 2019 mě tam přijali.
V týmu, který poletí na vaši vesmírnou misi, je sedm lidí. Jakým způsobem jste jej sestavoval?
Jsme malá společnost, která pracuje s veřejným i soukromým sektorem v Norsku a buduje vesmírný program doslova z ničeho – Norsko v minulosti žádného astronauta nemělo. A tak nemáme ani vlastní lidské zdroje, ze kterých bychom mohli brát. Ve výběru Evropské vesmírné agentury je 24 tisíc uchazečů a my jsme si sestavili seznam Norů, kteří jsou mezi nimi.
Věděli jsme, že pro svůj vědecký projekt potřebujeme dva konkrétní doktory, kteří jsou na tomto seznamu. Obávali jsme se ale, aby si je předtím nevybrala Evropská vesmírná agentura pro svůj projekt. Skončili v jejím užším výběru a já se modlil, aby neprošli dál. Když jsem se dozvěděl, že neprošli, okamžitě jsem zvedl telefon a angažoval je pro naši misi.
Kromě nich a vás tam jsou ještě čtyři handicapovaní lidé. Podle čeho jste je vybíral?
Spolupracoval jsem se dvěma organizacemi – jedna z nich je nadace, která pracuje s handicapovanými sportovci, druhá pak nemocnice, která se zaměřuje na poranění míchy.
Nima Shahinian byl hostem festivalu Zlín Design Week | Foto Dominika Krošláková
Představili jsme jim požadavky na to, jaké přesně kandidáty hledáme. Na základě jejich doporučení jsme měli seznam zhruba padesáti až sedmdesáti lidí, kteří přicházeli v úvahu. Ty jsme důkladně testovali a určili jsme, kdo by mohl být fyzicky i morálně způsobilý.
Jaké vlastnosti musíte mít, abyste se mohl stát astronautem?
První a nejdůležitější zásada je, dokázat si za všech okolností udržet klid a nikdy se nestresovat. Když jste nervózní, nedokážete řešit problémy s čistou myslí a chladnou hlavou. Zároveň ale musíte být empatičtí. Průzkum vesmíru není individuální akce, musíte spolupracovat nejen s členy posádky, ale s dalšími stovkami lidí, kteří vás podporují ze Země.
Umění spolupracovat a vycházet s ostatními je proto klíčové. Samozřejmě musíte mít pevnou morálku, dobrý etický základ a také bezmezně věřit v to, co děláte – a být ochoten pro to riskovat a případně i přinést oběť.
Jako ona žena, která ve vesmíru podstoupí operaci páteře…
Ano, musíte věřit v důležitost mise téměř až na spirituální úrovni.
Co pro vás bylo při výcviku nejtěžší?
Po fyzické stránce to byl pobyt ve skafandru. Ono to sice vybízí myslet si, že je měkký, protože v tom astronauti vypadají jako medvídci, ale je velmi tuhý a těsný, cítíte se v něm jak zavření ve skříni. Když se potíte nebo vás něco svědí, nemůžete se ani poškrábat. A v tomto obleku musíte trávit deset hodin denně, což také znamená, že deset hodin nic nejíte ani nepijete.
A při tom všem se musíte umět soustředit na práci a zvládat krizové situace. Skafandr je pod tlakem 7,9 PSI a tak pokaždé, když chcete něco vzít do ruky, musíte překonat velký odpor.
A po té duševní stránce?
Je to ironie, ale pro mě osobně to je snížit krevní tlak. Můj trénink probíhal v Rusku. Myslím, že na přístupu k této zemi se nyní všichni shodneme, ale musí se nechat, že vesmírné centrum Jurije Gagarina je úchvatné a zásluhy v dobývání vesmíru mu nelze upřít.
Dva roky jsem se tamtudy procházel a vždycky mi začalo bít srdce, když jsem zahlédl nějakou vesmírnou loď. Nedokázal jsem uvěřit tomu, že tam doopravdy jsem, že je to realita. Bylo to vše tak vzrušující! Lékař mě proto neustále napomínal, ať zůstávám v klidu, jinak bych letět nemohl. A tak jsem seděl ve skafandru, odpočíval a spal v něm, abych si zvykl.
Letí s vámi i dvě ženy. Liší se jejich potřeby pro pobyt ve vesmíru nějak od těch mužských?
NASA musela jedné z nich nechat ušít oblek na míru, protože ten standardizovaný jí zkrátka neseděl proto, že měla větší objem hrudníku. Je to obrovská ignorance – svět je navržený na míru mužům, protože jej navrhují muži. Vezměte si jen takové antikoncepční pilulky – proč dodnes neexistuje varianta antikoncepce pro muže? Protože jsme se ji ani nepokoušeli vyvinout.
A samostatná kapitola je menstruace – jak je možné, že hygienické pomůcky pro ženy nejsou zdarma? Jako byste si snad mohla vybrat, jestli je budete, nebo nebudete potřebovat… A ženy je potřebují samozřejmě i ve vesmíru. Zastoupení žen ve vesmírném průmyslu je snad ještě horší než v jiných oborech, tam rozhodují a vše vyvíjejí téměř výhradně muži.
Svět je navržený na míru mužům, protože jej navrhují muži.
A protože jsem jeden z nich, můžu si dovolit říct, že muži jsou prasata. Potřebujeme ve výzkumu vesmíru více žen! Nejen těch, které by do vesmíru letěly, ale potřebujeme také inženýrky, designérky nebo stavitelky. Dnes je sice ve vesmírném průmyslu více žen než dříve, ale stále je to velmi málo, především ve vedoucích pozicích.
Jste tím, kdo rozhodne o tom, že už je projekt dostatečně připraven na to, abyste odstartovali?
Ano, jsem velitelem celé mise a veškerá zodpovědnost je stoprocentně na mých bedrech. Nepoletíme, dokud nebudeme dokonale připraveni. SpaceX nás chce vyslat už letos v prosinci, ale já už v tuto chvíli vím, že je to ještě brzo. Další možnosti budou v dubnu 2024 a pak v září 2024.
Politici, můj tým, vesmírné agentury, investoři – všichni na mě samozřejmě tlačí, abychom letěli co nejdříve, protože je to drahé. Musím být ale schopen se jim postavit a nenechat se nikým ovlivnit. Je to jako s výchovou dětí – někdy musím být na své dcery přísný, i když vím, že tím moje popularita klesne, ale tak to prostě je. Jsem jejich otec, ne kamarád. A když velíte nějaké misi, platí to úplně stejně.
Je o vás známo, že nejste příznivcem plánů na kolonizaci Marsu. Přitom je to jedním z cílů projektu SpaceX, s nímž do vesmíru poletíte. Co by na to řekl Elon Musk?
Kolonizace Marsu je podle mě nesmysl a Elon Musk o mém postoji ví. Osobně jsme se zatím nikdy nesetkali – trávil teď poslední měsíce především v Texasu kvůli startu rakety – ale pravděpodobně k tomu dříve nebo později dojde.
Důvodem, proč jsem se do tohoto projektu pustil, není kolonizace Marsu, ale to, že můžeme přispět k vývoji technologií, pokroku v medicíně a rozšíření vědeckých poznatků. Těším se ale na průzkum Marsu, který nám pomůže porozumět, kde se vzala ve vesmíru voda a jak jsme se vůbec stali tím, čím jsme.
Odpovědi na tyto otázky by nám mohly pomoci zachránit naši planetu. Ve vesmíru je 400 trilionů galaxií a jen v té naší je 200 miliard hvězd. Ale pravděpodobně neexistuje žádná jiná planeta, jako je ta naše. Země je nádherná a unikátní – žije na ní tolik živočišných druhů…
Podívejte se třeba jen na krásu motýlích křídel. Proč bychom měli chtít žít na planetě, kde je jen rudá poušť? Nevidím k tomu důvod, je to pro mě nelogické. Elon Musk říká, že důvodem je, že Slunce se bude zvětšovat a Zemi spálí. Ale víte co? Tak to asi má být, to je náš osud.
První pravidlo přírody – všechno jednou umře. Jednoho dne zemře i Země a my s ní. Pravděpodobně si ale ještě dlouho předtím, než to nastane, způsobíme zkázu sami. Nehledě na to, že Slunce požere i Mars. Objevovat vesmír musíme, ale užívejme si život na Zemi, dokud můžeme.
Nedávno jste nedaleko Osla koupil bývalou observatoř Solobservatoriet, kde plánujete vybudovat Norské vesmírné centrum. Jak je tento projekt daleko?
Zatím je to celé v plenkách, kupní smlouvu jsem uzavřel teprve před dvěma měsíci. Mám k tomuto místu velmi osobní vztah. Vyrostl jsem v malém městečku asi třicet kilometrů severně od Osla. Trávil jsem dětství v přírodě, chodili jsme po loukách, koupali se v řece…
Deset minut od našeho domu stála stará sluneční observatoř. Tuto budovu původně postavili Američané, aby monitorovali sovětské družice. Před sedmdesáti lety ji převzala univerzita v Oslu a vybudovala v ní jedinou sluneční observatoř severně od Alp, která nám měla pomoci porozumět, jak se mění klima. Bylo to úžasné místo, kde kvetla věda.
Objevovat vesmír musíme, ale užívejme si život na Zemi, dokud můžeme.
Jako dítě jsem tam trávil hodně času, pozoroval jsem hvězdy, zajímal se o vesmír. Před deseti lety ale observatoř zavřeli. Už předchozí majitelka plánovala přestavbu tohoto centra, nechala si vypracovat krásný projekt od norského architektonického studia Snøhetta, ale bohužel zkrachovala, protože se ze zdravotních důvodů nemohla projektu dále věnovat.
Před pěti měsíci mi zavolal jeden norský astronom a řekl mi, že jsem jediný člověk, kdo tento projekt může oživit. A tak jsem to místo koupil.
Co bude dál?
Nyní obcházím investory a sháním prostředky na přestavbu objektu podle návrhu Snøhetty. K tomu potřebuju v přepočtu zhruba miliardu českých korun. Vybudujeme tam vzdělávací a výzkumné vesmírné centrum, ale zároveň také centrum pro výcvik astronautů, které by využívala NASA i Evropská vesmírná agentura.
Bude to úžasné místo, kde se budou potkávat školní výpravy s vědci a astronauty. Představuji si to jako takový Jurský park, kde budou místo dinosaurů hvězdy.
Vidíte nějaký potenciál pro spolupráci s českými vědci?
Český vesmírný průmysl byl ve světě vnímán vždycky jako špičkový. Po americkém, ruském a ukrajinském patří mezi nejlepší. Před několika dny jsem se seznámil s Tomášem Rouskem (architekt a designér vesmírných modulů, pozn. red.) a je možné, že do budoucna něco domluvíme.
Jeho práce je ohromující a mám mnoho nápadů, jak bychom ji mohli společně posunout. Jedním z projektů, který připadá v úvahu, je například vývoj evropského vesmírného obleku.
