Film Supergirl, teprve druhý pohled do zbrusu nového superhrdinského vesmíru v podání studia DC, utržil za dva týdny po celém světě lehce přes sto milionů dolarů. Jinými slovy – absolutní propadák. Je to již šestý komerční neúspěch z posledních sedmi snímků od DC. A také trefná ilustrace problémů celého superhrdinského filmového žánru, který kolabuje podobně jako kdysi neotřesitelné westerny.
Příběh Supermanovy drsnější sestřenice měl rozpočet 170 milionů dolarů, takže tržby sto milionů dva týdny po premiéře jsou tragické. Aby se totiž hollywoodský trhák vůbec „zaplatil“, musí v kinech vydělat minimálně 2,5násobek svého rozpočtu.
Tento orientační milník návratnosti investice do filmu zohledňuje, že v rozpočtu nejsou zahrnuty náklady na marketing snímku a také fakt, že z tržeb v kinech si nemalou část ukousnou jejich provozovatelé.
Loňská nová verze Supermana od Jamese Gunna byla po pěti komerčních flopech studia DC v řadě vítanou vzpruhou. Nicméně pokračování v podobě Supergirl ukazuje, že nový restartovaný superhrdinský vesmír od DC ztrácí dech hned na začátku.
Studio na tom v posledních letech není nejlépe. Zasáhly ho drastické škrty v mateřské společnosti a také pár špatných strategických rozhodnutí, jako například oznámení restartu jeho filmového vesmíru.
Zástupci DC to učinili v lednu 2023, v době před premiérou dalších čtyř drahých filmů ze „starého“ vesmíru: Shazam! Hněv bohů, Flash, Blue Beetle a Aquaman a ztracené království. Studio tak však divákům de facto předem řeklo, že na jejich ději a postavách už do budoucna nezáleží.
Konkurenční Marvel je na tom lépe, ale ne nijak výrazně. Loňské snímky Captain America: Nový svět (tržby 415 milionů dolarů vs. rozpočet 180 milionů), Thunderbolts (tržby 382 vs. rozpočet 180 milionů) a Fantastická čtyřka: První kroky (tržby 522 vs. rozpočet 200 milionů) jsou z finančního pohledu pro společnost Disney podprůměrnými výkony.
I studio Sony Pictures, které si stále drží svá práva na Spidermana, má za sebou řádku komerčních neúspěchů s filmy Madame Web, Lovec Kraven a Morbius. A volí podobný recept jako DC – reboot svého sdíleného vesmíru.
Z trhu tak poslední dobou stále častěji zaznívá, že miliardové zlaté časy superhrdinských filmů jsou u konce.
Nejčastěji ve spojení s termínem „únava ze superhrdinů“ (superhero fatigue). Je to koncept, jenž komerční úpadek filmů vysvětluje argumentem, že diváci už mají zkrátka spandexových bojovníků se zlem po krk. Trh se zdá být přesycen pokračováními, spinoffy a béčkovými hrdiny se slabou „IP“ a diváci znavení z opakujících se zápletek a padouchů.
Odpůrci tohoto konceptu však mají za to, že jde o snahu hodit na diváky vinu za to, že tvůrci točí špatné superhrdinské filmy. Podle nich žánr není nutně mrtvý, mrtvá je spíš snaha svézt se na jeho popularitě a očekávat od průměrných snímků obří tržby. V kinech se totiž stále objevují i mimořádně úspěšné superhrdinské filmy – předloňský Deadpool & Wolverine v kinech po celém světě utržil 1,3 miliardy dolarů.
Postupný pokles kvality je zřetelně vidět na největším superhrdinském vesmíru současnosti – Marvel Cinematic Universe (MCU) se sedmatřiceti filmy rozdělenými do šesti fází. V hodnoceních z filmových portálů je jasně vidět vrchol ve třetí fázi, z níž pochází hned dva z desítky nejvýdělečnějších filmů všech dob: Avengers: Infinity War a Avengers: Endgame.
Průměrný podíl pozitivních recenzí od profesionálních kritiků (dle Rotten Tomatoes) u filmů z této fáze dosahuje úctyhodných 89 procent. Pak následuje razantní sešup. U snímků z fáze pět MCU už je průměr 67 procent.
Ve fázích čtyři a pět se také v rámci MCU poprvé objevily snímky s podílem pozitivních recenzí pod padesáti procenty, konkrétně Eternals (2021), Ant-Man a Wasp: Quantumania (2023) a již zmíněný Captain America: Nový svět (2025).
Je tady hned několik viditelných příznaků, že superhrdinské vesmíry nabobtnaly až moc. Notnou měrou k tomu přispěly seriály na streamovacích platformách. Zatímco do roku 2019 fanouškům stačilo vidět v kině zhruba šest hodin obsahu ročně, se spuštěním streamovací služby Disney+ divák najednou musel sledovat desítky hodin televizních seriálů (WandaVision, Loki, The Falcon and the Winter Soldier…), aby vůbec pochopil expozici následujícího filmu.
Dospěli jsme rovněž do stádia, v němž se „recyklují“ stejní herci. Robert Downey jr. si v MCU místo Iron Mana střihne roli záporáka Doctora Dooma, Jason Momoa zase vyměnil postavu Aquamana ze „starého“ DC vesmíru za mimozemšťana Loba v tom novém.
Kvalitu válcuje kvantita obsahu. Zatímco na začátku milénia (v letech 2000 až 2004) vstoupilo do kin pouze dvanáct superhrdinských snímků s áčkovým rozpočtem, v letech 2020 až 2024 jich bylo třiatřicet.
Neon a bradavky
Superhrdinský filmový žánr přitom už jednou málem umřel – na vlastní infantilitu. Extrémně mu uškodil snímek Batman a Robin z roku 1997 s Georgem Clooneym, Umou Thurman a Arnoldem Schwarzeneggerem plný neonových barev. A také bizarních detailů, jako byly například bradavky na Clooneyho netopýřím obleku.
Éru „dospěláckých“ superhrdinských filmů zažehl roce 2000 režisér Bryan Singer s přelomovými X-Meny. Nasadil vážný tón, civilnější černé kombinézy místo barevných a v příběhu se zaměřil na vztahy a širší společenský přesah mutantů coby marginalizované části společnosti.
Klíčový zlom však nastal až dva roky nato, když Spider-Man režiséra Sama Raimiho – s rozpočtem 139 milionů dolarů – dokázal v tržbách po celém světě posbírat astronomických 800 milionů dolarů. Teprve tento úspěch přesvědčil přední hollywoodská studia, že superhrdinové mohou být zlatým dolem, kolem kterého se dají stavět dlouhodobé byznys plány.
Blade jako první Avenger?
Někdy se jako „nultý ročník“ moderní éry uvádí už marvelovský Blade z roku 1998. I když finančně uspěl (rozpočet 45 milionů dolarů, tržby 131 milionů), studio New Line Cinema ho tehdy propagovalo primárně jako krvavý upírský horor, nikoli jako klasický komiksový snímek.
V následující dekádě pomáhaly žánru budovat prestiž i další silná režisérská jména jako například Christopher Nolan se svou trilogií o Batmanovi s Christianem Balem v hlavní roli. Marvel tou dobou pokládá základy svého úspěšného superhrdinského vesmíru.
Vrcholem éry byly roky 2018 a 2019, kdy se komerční úspěchy filmů protnuly s mimořádným kritickým uznáním. Marvel vydal v roce 2018 Black Panthera, první komiksový film nominovaný na Oscara za nejlepší film, který nakonec proměnil tři ze sedmi oscarových nominací. DC ve stejném období kontrovalo s miliardovým Aquamanem (2018) a Jokerem (2019) s Joaquinem Phoenixem, který si rovněž došel pro Oscary.
Následný pád má několik důvodů. Jedním z nich je velkolepé finále Avengers: Endgame, které nasadilo laťku extrémně vysoko. Druhým je strategie, kterou během pandemie a zavřených kin nasadil vlastník Marvelu Disney. Korporace se pokusila přetavit filmový vesmír v hlavní lákadlo své nové streamovací služby Disney+: místo tří až čtyř filmů ročně začala chrlit tři až čtyři nové seriály ročně.
CEO Disney Bob Iger v červenci 2023 přiznal, že masivní expanze Marvelu na Disney+ „rozmělnila pozornost a soustředění“ jak samotných tvůrců, tak diváků, což přímo vedlo k podprůměrným výkonům dalších filmů v kinech. Konkurence z DC mezitím dorazila svůj vesmír neschopností nastavit dlouhodobý plán, neustálými změnami vedení a novými začátky.
Propadák posledního filmu z dílny DC je logickým vyústěním žánru, který přesytil trh.
Hollywood už navíc tento scénář jednou zažil – s westerny.
Třicet seriálů najednou
Obliba westernů se dle filmových historiků vrátila v poválečných USA kvůli nejistotě pramenící ze studené války. Geopolitické napětí přimělo Američany upnout se na příběhy, kde je černobíle jasné, co je dobro a co je zlo.
Dnešní superhrdinové mají s pistolníky z Divokého západu mnoho společného. Byli to hrdinové disponující mimořádnými schopnostmi (rychlost tasení koltu), jednající mimo byrokratické mantinely neschopného státu a aplikující hrubou sílu za účelem nastolení pořádku a ochrany slabších.
A podobně jako u superhrdinů 21. století, i westernovému žánru museli nejdřív vybudovat prestiž zdatní režiséři s uměleckou vizí, což ve 40. letech minulého století učinila jména jako John Ford, Howard Hawks nebo Fritz Lang. Odstartovali éru, v níž westerny postupně ovládly americkou kinematografii.
V letech 1947 až 1950 tvořil tento žánr zhruba 30 procent veškeré americké filmové produkce – ročně mělo premiéru zhruba padesát nových snímků. Bod zlomu nastal podle filmového historika Stanleyho Corkina v roce 1958, po němž začal přítok kovbojek do kin vysychat.
Má to svůj specifický důvod: televizi. Nový vynález vzal v 50. letech Spojené státy útokem. Zatímco v roce 1950 mělo televizní přijímač devět procent amerických domácností, v roce 1959 už to bylo 85,9 procenta. Neutuchající poptávku diváků po westernech začala čím dál více saturovat televizní produkce.
Vrchol této éry nastal v roce 1959, kdy v amerických televizích běželo témeř třicet westernových seriálů současně. Neustálý přísun nového obsahu obstarávaly mimo jiné tzv. „four-wall westerns“ – laciné epizody natáčené kompletně v interiérech za pouhé tři dny. Opět se nabízí paralela se současnými superhrdiny a dotáčkami před zeleným plátnem.
Zlatá éra filmového a televizního westernu trvala zhruba patnáct let, než se trh přesytil. Koncem 60. let už byli diváci z předvídatelných zápletek unavení a začínající nástup barevných televizí obnažil lacinost natáčecích kulis. Vedle toho sílící hnutí za lidská práva a válka ve Vietnamu nabouraly zidealizovaný americký mýtus o božím poslání dobývat Divoký západ.
Na konci 60. let proto žánr musel projít zásadní proměnou. Vznikly takzvané revizionistické westerny a italské „spaghetti“ westerny, v nichž čisté hrdiny nahradili morálně zkažení, cyničtí antihrdinové, kterým šlo jen o peníze a přežití.
Náznaky strukturální proměny už jsou patrné i v současném superhrdinském žánru. Svědčí o tom obří úspěch (prvního) antihrdinského snímku Joker z roku 2019 i satirického seriálu The Boys, jenž z lidí se superschopnostmi dělá hrozbu. Nebo popularita filmové série s mládeži nepřístupným Deadpoolem, jež do značné míry stojí na utahování si ze samotného žánru.
Superhrdinové však nejspíš nezmizí takovou rychlostí, jako když na začátku 70. let došlo na masové rušení seriálů s tematikou amerického venkova, pro nějž se v zábavním průmyslu vžil termín „Rural Purge“.
Do superhrdinských značek a propojených vesmírů totiž studia nalila miliardy dolarů, které nepůjde jen tak odepsat, byť i zde se objevily extrémní případy typu Batgirl – snímku, který z poměrně pokročilého stadia postprodukce putoval rovnou do popelnice.
