skip to main content
Český byznys

Věří v budoucnost kanceláří. Doma ztrácíme kontakt s realitou, říká Jiří Kejval

Jiřího Kejvala a jeho firmu Ahrend (dříve známou jako Techo), která vznikla na začátku 90. let, není třeba dlouze představovat. Její příběh dobře znáte i z Forbesu a společnosti, která je dnes součástí nizozemské skupiny Royal Ahrend, se dlouhodobě daří.

Jako pro spoustu dalších zaběhnutých byznysů pro ni byl loňský rok divokou jízdou na horské dráze. Ahrend je jeden z pěti největších výrobců kancelářského nábytku v Evropě, a proto bylo hned loni na jaře jasné, že světová pandemie mu zamíchá s kartami.

Od prvních nouzových opatření už je to třináct měsíců a prakticky žádná z firem se ještě nevrátila do původního režimu před covidem. Některé z nich se už nevrátí nikdy.

„Kdybychom tenkrát nereagovali rychle a nepodívali se na krizi i z druhé strany, tak lehce bychom to nezvládli,“ shrnuje pandemický rok zakladatel a šéf společnosti Jiří Kejval. „Když to všechno začalo, vypadalo to pro nás jako obrovská katastrofa a odhadoval jsem, že zakončíme rok v obrovské ztrátě.“

Jakkoli se situace s vypuknutím pandemie jevila černě, společnost s 1500 zaměstnanci, z nichž čtyři sta je jen v Česku, dokázala loňský rok zakončit se ziskem 60 milionů korun – tedy na polovině roku 2019. Tržby meziročně klesly o zhruba dvacet procent, ze tří miliard korun na 2,4 miliardy.

Relativně příznivých výsledků by se ale nepodařilo dosáhnout, kdyby vedení hned na začátku nepodniklo kroky, které firmě pomohly výrazně ušetřit náklady. Některé z nich se přitom škrtaly jednodušeji než jiné.

Například výdaje za cestování, které dlouhodobě tvoří jednu z největších položek v rozpočtu, spadly na úplné minimum samovolně – postaraly se o to zavřené hranice. 

Reklama

Sáhnout však bylo potřeba na druhou nejnákladnější položku: platy zaměstnanců. Firma se musela hned zjara rozloučit se stovkou svých lidí. Šlo sice o radikální a bolestivé rozhodnutí, ale podle Jiřího Kejvala bylo jedno z nejzásadnějších.

Krize dokázala, že budoucnost je v robotizaci.

Z dalších důležitých rozhodnutí, která přispěla a stále ještě přispívají k efektivnímu zvládání krize, lze zdůraznit investici do modernizace výroby. Přestože plány pro robotickou výrobu leží na stole už delší dobu, krize tento proces značně urychlila a dokázala, že v robotizaci je skutečně budoucnost. 

To se týká všech šesti výrobních závodů, které má firma v zemích po celém světě včetně Číny, Ruska, Nizozemska a samozřejmě také Česka. Právě do pražské továrny chce společnost v následujících letech nalít až několik stovek milionů korun a zajistit tak větší efektivitu výroby, lepší kvalitu a ušetřit své zaměstnance náročné práce.

Předplatné Forbesu

Jasnou vizí pro letošní rok je podle Kejvala skončit v černých číslech. S tím mají Ahrendu vedle modernizace kancelářských prostor klientů pomoci také velké zakázky na nové showroomy.

Jednu takovou pro významnou světovou automobilku by měla společnost realizovat už v letošním roce a právě na podobné dealy se chce více zaměřit i v budoucnu.

Vše ale záleží i na tom, do jaké míry ještě covid-19 a další okolnosti ovlivní dodavatelsko-odběratelské vztahy, které jsou už teď velmi křehké. Vedle komplikované a drahé kontejnerové dopravy je narušuje i celosvětový nedostatek komponentů a samotných komodit. 

„Zásoby na výrobu jsme museli ztrojnásobit. Chybí nám naprosto základní materiály pro výrobu, jako je dřevotříska, a dodací lhůty jsou kolem sta dní. Vztahy s dodavateli nám vždy fungovaly skvěle, a teď nám ani nezvedají telefon, protože sami nemají informace,“ popisuje Kejval.

Zatímco ještě před rokem uvažovali v řádech týdnů, teď jsou to měsíce. „Poučili jsme se hlavně loni na podzim. V létě jsme nenakoupili dostatek materiálu a dostali jsme se do stavu, kdy nám výrazně chybělo to základní,“ jmenuje jednu z chyb pandemického roku.

Jiří Kejval je přesvědčený, že koronavirus změnil kancelářský trh pro dvě třetiny firem jednou provždy.

„Některé z nich své zaměstnance do kanceláří už nikdy nechtějí vrátit. Za poslední rok totiž zjistily, že mohou stejně efektivně, a především s nižšími náklady, fungovat i na home office,“ vysvětluje posun v odvětví, v němž se pohybuje už celých třicet let. 

Ahrend má sice spoustu klientů, kteří se tímto směrem plánují vydat, český podnikatel mu ale příliš nevěří. Za logický krok, který plánuje až polovina klientů, považuje obměnu původních kancelářských prostor.

Týká se firem, které se do svých kancelářských prostor sice vrátí, ale ty budou vypadat už úplně jinak. Nové a vylepšené prostory budou uzpůsobené nejnovějším kancelářským trendům vyplývajícím i z pandemické situace.

Reklama

Řeč je konkrétně o větších otevřených prostorech, zároveň ale oddělených. Část z nich má zaměstnancům zajišťovat dostatek prostoru pro práci, druhý typ je určený pro odpočinek a setkávání se s ostatními. V obou případech ale bude prostředí čím dál méně formální. 

„Obavy z přenosu jakýchkoli virů ve společnosti už zůstanou, proto bude tendence zajistit mezi lidmi více prostoru. Kanceláře budou připomínat jakýsi obývák,“ předpovídá nejnovější trendy obchodní ředitel a člen představenstva Petr Hampl.

„Už to nebudou malé místnosti, kde jsou lidé vyskládaní v řadách těsně vedle sebe, ale naopak se budou měnit v otevřené prostory, kde bude i mnohem větší porce neformálního sezení.“

Pak je tu ještě třetí typ firem menšího a lokálnějšího charakteru. Pro ně ale covid nejspíš vůbec nic nezmění. „Vrátí se do svých kanceláří ve stejném rozložení jako předtím a budou pokračovat, jako by se nic nestalo,“ navazuje Kejval.

Z nejnovějších požadavků klientů také vyplývá čím dál větší posun k otevřeným pracovním prostorům, tzv. coworkingům. Ty vycházejí z uvolněného kavárenského prostředí, které je nabité tvořivostí.

Pochybuji, že home office bude dlouhodobě pohodlný v malém bytě s tříčlennou rodinou.

„Jeden typ firem bude své prostory zvětšovat, druhý zvolí cestu ubírání prostoru a zaměří se spíš na hybridní model fungování. To znamená, že se lidé budou střídat během týdne nebo měsíce,“ popisuje Kejval, jaké trendy nejspíš po odeznění covidu přijdou.

Zároveň ale upozorňuje, že v takovém případě firma musí dobře zvážit, nakolik je bydlení jejích zaměstnanců uzpůsobeno pro dlouhodobou práci. „Pochybuji, že takový režim bude pohodlný pro člověka žijícího v malém bytě s tříčlennou rodinou,“ podotýká šéf Ahrendu.

Zatímco zahraniční firmy také často zajišťují svým zaměstnancům ergonomický nábytek i pro práci z domova, Kejval takový trend v Česku zatím nepozoruje.

„To se ale bude měnit. V posledním roce pracuje většina lidí z kuchyňské židle – ta je ale dělaná na půlhodinovou snídani, ne na osm hodin práce,“ upozorňuje.

Za příklad, jak by to mělo v praxi správně vypadat, udává Nizozemsko, kde Ahrend jen za první tři měsíce letošního roku prodal 75 tisíc židlí pro zaměstnance svých klientů pracující z domova.

Jakkoli ale koronavirus celé kancelářské odvětví změnil, podle Jiřího Kejvala kancelářské prostory úplně nezmizí. Podle jeho názoru utvářejí firemní kulturu, od které se posléze odvíjí i chování zaměstnanců.

„U nás se v kancelářích státních úřadů od roku 1990 nic nezměnilo a nic tu nefunguje. V Nizozemsku státní správa funguje bez problémů a nikdo mi nevymluví, že na tom má značný podíl i příznivé kancelářské prostředí,“ vysvětluje rozdíl, který měl možnost za poslední roky zblízka pozorovat.

„Nizozemská státní správa má kanceláře té nejvyšší úrovně, často lepší než soukromé firmy. Neexistuje, aby lidé pracovali po dvou v jedné místnosti, open office je naprosto běžnou záležitostí. To vše je samozřejmě velmi úzce provázáno i s přístupem lidí,“ domnívá se Kejval a navazuje dalším pozorovaným rozdílem.

Většina lidí se chce do práce vrátit především kvůli nedostatku lidského kontaktu.

Kvůli dopadům světové pandemie sice jeho společnost dosáhla v Česku i Nizozemsku na státní dotace, ale zatímco zdejší entita získala 270 tisíc korun na čtyři sta zaměstnanců, ta holandská obdržela při počtu tisíc zaměstnanců 3,5 milionu eur (zhruba 77 milionů korun).

Své zklamání z rozhodnutí české vlády zdůrazňuje i v porovnání s Anglií, kde společnost na dvacet lokálních zaměstnanců získala 40 tisíc liber, tedy asi 1,2 milionu korun.

Budoucnost kanceláří ale Jiří Kejval vidí pozitivně – i díky zaměstnaneckému přístupu. Už teď pozoruje, že většina lidí se chce do práce vrátit především kvůli nedostatku lidského kontaktu.

„Člověk doma ztrácí spojení s realitou. Navíc si lidé přestávají věřit, když spolu dlouho nekomunikují osobně,“ popisuje svou zkušenost a věří, že krize nakonec celou jeho společnost posílí.

„Zatímco u nás situace ještě stále není dobrá, ve zbytku světa jde dobře očkování a postupně se rozvolňuje, takže svou příležitost tentokrát vidíme v upevnění pozice na světových trzích.“

Reklama
Reklama