Rodná ves – Nelahozeves. Tak se děti už na základní škole učí o rodišti Antonína Dvořáka.
Světově proslulého hudebního skladatele například Japonci často označují za svého vůbec nejoblíbenějšího evropského hudebního skladatele a jeho symfonie Novosvětská či opera Rusalka patří dodnes ke globálně nejhranějším kusům.
Ve svém rodišti ovšem Dvořák momentálně na první pohled vidět není. Nijak.
Nápadné to je, zejména pokud si vybavíte rodná místa jiných světoznámých skladatelů. Například v Salcburku vidíte rokokové portréty Wolfganga Amadea Mozarta doslova na všem od domovních zdí a vlajek v oknech přes školní pomůcky až po všudypřítomné marcipánové Mozartkugeln.
V Nelahozevsi je ticho. Úplné ticho.
Dvořákův bílý a trochu oprýskaný dům v zatáčce pod impozantním průčelím renesančního zámku při průjezdu vesnicí snadno přehlédnete. Je přitom významnou destinací pro každého milovníka a milovnici klasické hudby.
Kdysi v původně klasicistním domě s číslem popisným dvanáct bývala hospoda, obyčejný výčep a za ním taneční sál, v němž se pořádaly vesnické tancovačky. Při jedné takové, pořádané na svátek Narození Panny Marie, se večer 8. září 1841 hned ve vedlejší místnosti mladé paní Anně Dvořákové a jejímu muži, řezníku a hostinskému Františku Dvořákovi, narodilo první z jejich devíti dětí.
Jak se dodnes traduje, malý Antonín skutečně přišel na svět za zvuků veselé taneční hudby. A možná ho to ovlivnilo na celý život – podobně, jako o pár let později stavba nedaleké železnice na trati z Prahy do Ústí nad Labem a Děčína, kterou v době, kdy navštěvoval obecnou školu, chodil malý Antonín každé odpoledne pozorovat.
Láska k vlakům se stala vedle hudby rovněž láskou celoživotní. Ostatně kdykoliv kolem domu po nedaleké trati dodnes projíždí vlak, jako první slyšíte Humoresku, ať chcete, nebo ne.
A od příštího roku toho tady uvidíte a uslyšíte ještě mnohem víc. Symbolickým předáním klíče z rukou Alexandry Lobkowicz, prezidentky Lobkowicz Collections, stavební firmě Metall Quatro byla před pár dny zahájena dlouho očekávaná rekonstrukce Dvořákova rodného domu.
Její součástí bude jak oprava a obnova stávajících částí, tak i výstavba části nové. Výsledkem stavebního projektu má být moderní muzejní expozice, která by měla odpovídat Dvořákově mezinárodní reputaci – a do Nelahozevsi lákat turisty z celého světa.
Alexandra Lobkowicz symbolicky předává stavební firmě klíč od Dvořákova rodného domu | Foto Veronika Graulíková
Starobylá budova hostince je spolu se sousedními budovami celé hospodářské usedlosti, která vytvoří základ nového muzejního areálu, zapsaná od roku 1958 jako kulturní památka. A celý projekt rodiny Williama a Alexandry Lobkowiczových samozřejmě nevzniká ze dne na den, je výsledkem mnohaleté práce.
Už na jaře 2019 převzala správu areálu jejich společnost Lobkowicz Collections a začala se připravovat jeho kompletní obnova. „Pro rodinu Lobkowiczů se jedná o jeden z největších a nejdůležitějších projektů v novodobé historii,“ vysvětluje Alexandra Lobkowicz, když stojíme uprostřed travnatého dvorku Dvořákova rodného domu.
„Myšlenkou vytvořit z rodného domu Antonína Dvořáka v Nelahozevsi muzeum úrovně, které bude hodno věhlasu jednoho z největších hudebních skladatelů všech dob, se zabýváme od okamžiku, kdy jsme dům získali zpět,“ popisuje prezidentka Lobkowicz Collections.
„Přijde nám nesmírně důležité uchovávat a dále rozvíjet Dvořákův odkaz i pro další generace, ale také vytvořit z rodného domu místo, které bude inspirativní. Kdo ví, třeba se zde podaří najít i nového Dvořáka budoucnosti,“ dodává k projektu muzea, jehož otevření je momentálně plánováno na konec dubna 2024.
Stavební práce potrvají přibližně dvanáct měsíců a po dokončení bude v rekonstruovaných i nově přistavených budovách instalována rozsáhlá muzejní expozice. „Bude inovativní jak z hlediska užité technologie, tak kurátorské koncepce a přiblíží návštěvníkům Dvořákovo dětství v malé středočeské obci v polovině devatenáctého století i jeho rané inspirační zdroje,“ slibuje Alexandra Lobkowicz.
Největší výzvou bylo podle ní zajistit financování. „Rozpočet je nyní zhruba sto padesát milionů korun. Tyto prostředky budou vynaloženy na stavební práce a přípravu expozice, ale také na úpravu okolí včetně návsi,“ přibližuje.
„Jedná se o poměrně nákladný projekt, na který už několik let s manželem a naším fundraisingovým týmem usilovně sháníme peníze od soukromých i institucionálních dárců v Česku i ve světě – zejména v USA, kde Dvořákovo jméno díky jeho působení v Americe silně rezonuje,“ připomíná Alexandra Lobkowicz.
Projekt byl finančně podpořen také z Fondů EHP a Norska, které na její vytvoření poskytly grant. Rekonstrukci dále finančně podpořil Středočeský kraj a raritou je také zapojení takzvaných nezaměnitelných tokenů.
Rodina Lobkowiczových má lásku k hudbě zakořeněnou hluboko ve svém rodokmenu. Díky sedm století dlouhé historii milovníků hudby u nás vlastní rozsáhlé a cenné hudební sbírky, jejichž část je k vidění v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Zároveň mnozí předci Williama Lobkowicze patřili k významným hudebním mecenášům a donátorům, kteří byli v osobním kontaktu s hudebními skladateli, jako byl třeba Ludwig van Beethoven.
Historické a kulturní dědictví tak představují originály osobní korespondence, hudební partitury i historické hudební nástroje. Míří některé exponáty i do nově vznikajícího Dvořákova muzea?
„Většina sbírkových předmětů týkajících se hudby bude nadále vystavena v muzeu Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě. Část je k vidění také v hudebním salonu na zámku v Nelahozevsi. Na obou místech pořádáme dočasné výstavy, kterými obohacujeme stálou expozici vždy o nové předměty, jež nejsou běžně k vidění,“ přibližuje Alexandra Lobkowicz.
Hudební sbírky rodiny Lobkowiczů | Foto Lobkowicz Collections
„Dočasné výstavy plánujeme také v muzeu Dvořákova rodného domu, kde ale jinak exponáty z našich sbírek vystaveny nebudou. Jsme domluveni s Národním muzeem, že nám zapůjčí několik originálních dobových předmětů, které Dvořáka propojují s Nelahozevsí a s naší rodinou. Jedním z nich bude bible, kterou malému Antonínovi věnoval osmý kníže Lobkowicz,“ dodává.
Expozice bude podle ní jednoznačně zaměřena na hudbu. „Poskytne návštěvníkům komplexní zážitek z toho, jak vypadalo místo, kde se skladatel narodil, a jak vypadala česká vesnice v polovině devatenáctého století. Návštěvníci poznají prostředí, které mělo na malého Antonína zásadní vliv, a které můžeme rozpoznávat v jeho nejslavnějších skladbách,“ popisuje plány.
Části budoucí expozice, obsahující řadu interaktivních prvků, budou již letos v červnu instalovány na nedalekém zámku a představeny prvním zájemcům. „Půjde v podstatě o zkušební provoz, v jehož rámci chceme některé prvky této unikátní expozice ukázat prvním návštěvníkům,“ vysvětluje Alexandra Lobkowicz.
„Protože se jedná o technicky velmi zajímavé, ale realizačně poměrně náročné řešení, je naším cílem také v rámci zkušebního provozu najít a opravit všechny případné závady a nedostatky,” doplňuje její slova i Barbara Starostová z Lobkowicz Collections.
Obnova rodného domu Antonína Dvořáka zároveň přispěje k oživení obce Nelahozeves a zkvalitnění zdejšího veřejného prostoru. Ve spolupráci s vedením obce se připravuje revitalizace místního parku, kde vznikne nové hřiště s hudebními prvky i prostor pro venkovní koncerty. Do budoucna se také s areálem rodného domu Antonína Dvořáka počítá pro pořádání nejrůznějších kulturních, vzdělávacích i společenských akcí.
„Rozhodně to nebude jen muzeum. Chceme vybudovat prostor pro komunitní a společenské setkávání a také zde rozvíjet kulturní a vzdělávací programy pro všechny generace,“ uzavírá Alexandra Lobkowicz.
