Tak schválně, zkuste si v rámci rodiny udělat malý průzkum. Zeptejte se svého dědečka nebo otce, zda jim je ten červenožlutý model traktoru Zetor 25 na obrázku níže povědomý. S největší pravděpodobností všichni řeknou, že ano.
Ostatně, není se co divit. Přestože inkriminovaná hračka spatřila světlo světa před více než 60 lety, jako by za tu dobu vůbec nezestárla. Ne, na ovládání není, létat neumí a k wi-fi ji taky nepřipojíte. V kontextu dneška se něco takového může zdát jako hrubý nedostatek, ve skutečnosti je to však její hlavní přednost.
Zmíněný traktůrek je poctivým řemeslným výrobkem a ideálním dárkem nejen na Vánoce. Skládá se ze zhruba 200 dílů, je v podstatě celý z plechu, má v sobě zabudovaný originální pérový strojek, díky kterému disponuje až třemi rychlostmi, zpátečkou a brzdou a umí zatáčet. Navíc za něj lze připojit i vlek, cisternu nebo například valník – zkrátka vše, co si (nejen) každý desetiletý kluk přeje.
„A takových hraček u nás děláme spoustu,“ uvádí ředitel firmy Kovap Filip Klepek. „Některé jsou na výrobu výrazně náročnější, jiné o něco méně. Ale celkově vzato můžeme říct, že se pohybujeme na hranici nějakých 60 tisíc kusů ročně.“ Což je zvlášť vysoké číslo, zohledníme-li fakt, že jsou všechny vyráběny, respektive montovány ručně.
„Každý dílčí ohyb plechu představuje jednu normovanou operaci. No a my těchto operací v naší databázi evidujeme přibližně osm tisíc,“ poodhaluje Klepek a dodává: „Neumím si představit víc ‚handmade‘ produkty, než jsou právě ty naše.“
Zatímco jiní výrobci hraček sázejí především na co nejnižší výrobní náklady, v Kovapu kladou důraz na kvalitu. I proto jsou jejich traktůrky a autíčka na první pohled možná o trochu dražší – průměrná cena se pohybuje řádově mezi 800 až 1200 korun. Strategii založenou na jakosti ale firma razila již před dlouhými 70 lety, kdy ještě nesla název Kovodružstvo Náchod (KDN).
„Tehdy se jednalo o jakýsi organizovaný celek, který sdružoval topenáře, elektrikáře, výrobce domácího nábytku a další menší živnostníky,“ vzpomíná Klepek. „V dobách své největší slávy mělo uskupení na 700 zaměstnanců, přičemž část subjektů se specializovala na řemeslo, zbytek na hračky.“
Ty byly původně plastové. Když ale začala v průběhu
šedesátých let pod náchodský podnik formálně spadat i firma bratří Sedláků
v Semilech, došlo k proměně. Právě oni totiž stáli za výrobou již
tehdy legendárního plechového parního válce a rozhodli se, že v práci
s tímto materiálem budou na nějaký čas pokračovat i pod hlavičkou KDN.
To bylo z pohledu podniku naprosto klíčové – zájem o takové hračky se každým rokem zvyšoval, a to jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Především po zmíněném modelu Zetor 25 se na Západě doslova zaprášilo. Což tehdejší komunistická vláda kvitovala s úsměvem, neboť valuty, které za jejich vývoz dostávala na oplátku, se jí hodily víc než náramně.
K dalšímu významnému milníku pak došlo během let sedmdesátých. „Název Kovodružstvo Náchod by v zahraničí asi moc nepochodil, a tak jsme se přejmenovali právě na Kovap, což má být zkratka pro ‚kov a plasty‘,“ vysvětluje současný ředitel společnosti.
Koncem dekády se nicméně nad originálními plechovými
hračkami začala stahovat mračna. Zmíněný kov musel na příkaz soudruhů čím dál
více ustupovat levnějšímu plastu. Zatímco v obchodech byly plechové
traktůrky k mání za tehdejších 50 československých korun, jejich produkční
náklady dosahovaly korun sedmdesáti. A protože stát již nechtěl tuto ztrátovou
výrobu dále doplácet ze svého, rozhodl se od ní postupně zcela upustit právě ve
prospěch umělé hmoty.
Naštěstí ale přišel listopad 1989 a s ním i změna režimu a návrat k oblíbenému materiálu: „Když k nám po revoluci zavítali zákazníci z Německa a viděli, čeho jsme v Kovapu schopni, tak se poptávka po plechových traktůrcích opět rapidně zvýšila.“ To mělo i jeden veskrze pozitivní vedlejší efekt – firmu začali kontaktovat přední světoví výrobci traktorů s nápadem zpracování jejich ikonických modelů. „A tak jsme navázali spolupráci s Porsche, japonskou Kubotou a dalšími,“ vyjmenovává Klepek.
Že jsou hračky Kovapu natolik věrné svým skutečným předlohám, není pochopitelně žádná náhoda. V řadě případů mají totiž k dispozici původní návrhy od samotného výrobce. Ty nahrají do počítače a pomocí offsetového tisku přenesou na plech formátu A3, jako by se jednalo o obrázek. Jednotlivé díly se následně vystřihnou, zohýbají do příslušných tvarů a smontují dohromady.
„V továrně máme vše, co potřebujeme. Naleznete tu
excentrickou lisovnu, lisovnu plastických hmot, nástrojárnu… Řečeno jinak,
hračku jsme schopni z 95 procent vyrobit sami. Jediné, co nakupujeme, jsou
plechy – ty odebíráme z Košic – a granulát,“ poodhaluje šéf náchodské
společnosti.
Jakmile si zákazník odebere předem stanovený počet hraček potřebných pro vlastní marketingové účely, udělí standardně firmě licenci, na základě níž je ona může prodávat koncovým spotřebitelům, tedy natěšeným dětem a vášnivým sběratelům z celého světa. „Vyvážíme do Japonska, Austrálie, Mexika, USA a tak dále. Samozřejmě nechybí ani evropské státy, které máme pokryté téměř všechny,“ dodává Klepek.
Nenechte se ale zmást, pouze traktůrky v Kovapu nevyrábějí. Jejich sortiment je vlastně celkem široký a obsahuje takové unikáty, jako je například slavná Tatra 815, s níž posádka Karla Lopraise opanovala v roce 1994 Rallye Paříž–Dakar–Paříž, hasičské vozidlo od Mercedesu nebo ikonický londýnský double-decker. Ten je s cenovkou 1900 korun jejich nejdražší samostatnou hračkou vůbec. Ovšem zcela zaslouženě, neboť detail, do jakého byl vyroben, je skutečně impozantní a ve sběratelově vitríně se bude skvěle vyjímat klidně i za dalších 20 let.
„Strojařina a ozubené kolečko jsou věčné,“ míní Klepek. Že
by mladší generace na hračky jeho firmy do budoucna zanevřely, se rozhodně
neobává. Utvrdila jej v tom zkušenost, kterou nabyl během letošního
Designbloku.
„Byli jsme tam zcela poprvé a v dopoledních hodinách k nám každý den chodily spousty žáků. V jeden okamžik se jich v naší malé místnosti o rozměrech pět krát pět metrů sešlo zhruba 20 a všichni do jednoho se naše rozebrané hračky snažili smontovat dohromady,“ vypráví.
„A když něco takového vidíte na vlastní oči, tak zjistíte, že navzdory všem dronům, PlayStationům a podobným vymoženostem se o nic podobného bát nemusíte. Náš produkt je silný, přežil 30 dlouhých let bez jakékoli marketingové podpory, a proto v něj i nadále pevně věřím,“ uzavírá hrdě šéf náchodského Kovapu.
