Od doby, kdy se lidé naučili zaznamenávat zvuk, získal vývoj hudby zcela nový rozměr: vznikl hudební průmysl. Jen málokterý tržní segment zažil ve své historii tolik obrody – a novou zažíváme v posledních letech.
Prodej vinylových desek v loňském roce poprvé po čtyřiatřiceti letech porazil CD. A letos nastolený trend pokračuje.
Světová jednička ve výrobě vinylů, česká společnost GZ Media, zažila loni nejlepší rok od svého založení. Dohromady jich ve svých lisovnách v Česku, USA a Kanadě vyrobila přes čtyřicet milionů. Za prvních šest měsíců letošního roku se celosvětově prodalo 19,2 milionu vinylů, zatímco cédéček 18,9 milionu.
Když se podíváme do minulosti, fyzické nosiče inspirovaly desetitisíce umělců k tvorbě a pomohly vzniku nových žánrů. Od chvíle, kdy člověk nemusel čekat, až umělec, kapela nebo třeba orchestr navštíví jeho město, začala hudba vskutku patřit všem, kdo si ji mohli dovolit.
Než v roce 1877 vynalezl Thomas Alva Edison svůj fonograf, jejím jediným záznamem byly noty. Kovových válečků, které fonograf přehrával, se do konce 19. století prodávaly celosvětově miliony a na jeho principu následně vznikl gramofon, který ovládl 20. století.
Během pandemického roku 2020 tvořil podíl vinylových desek zhruba 62 procent všech prodaných fyzických nosičů. Navzdory triumfálnímu vinylovému návratu však hudebnímu průmyslu stále více dominují streamovací služby a prodeje fyzických nosičů nepřestávají padat.
Úpadek dlouhé nadvlády gramofonových desek se začal psát v 80. letech, kdy společnosti Sony a Philips přišly s technologicky revolučním kompaktním diskem. Album The Visitors od švédské skupiny ABBA se v roce 1982 stalo prvním vycházejícím na CD.
Vinylovým deskám tou dobou dávno docházel dech míle za páskovými audiokazetami a na přelomu 80. a 90. let už bylo jasné, že komfort a skladnost technologie CD a CD přehrávačů jasně přebíjí jakýkoli jiný fyzický nosič.
Jednalo se o audiovizuálně-technologickou revoluci, přehrávače byly cenově dostupné a nadšené nahrávací společnosti slavily vysoké tržby… než se samy střelily do nohy. Na trh přišlo CD-R, kompaktní disk s možností zápisu.
Původní myšlenka byla taková, že Sony umožní lidem sestavovat si vlastní kompilace oblíbených písní. S vypalováním CD ale hudební průmysl zalila obrovská vlna pirátství, na kterou koncem 90. let navázala tsunami nastupujícího internetu.
Začaly vznikat peer-to-peer platformy pro sdílení hudby ve formátu MP3, umožňující dostat na jedno CD nikoli kompilaci písní, ale klidně desítku celých alb. Hudební průmysl si to ještě neuvědomoval a zkoušel přívalu marně stavět různé hráze, ale bylo jasné, že fyzickým nosičům časem zbyde jen symbolická hodnota a tlusté vrstvy prachu.
Ale možná právě symbolika je to, co dnešnímu mainstreamovému poslechu chybí. Možnost pustit si díky streamovacím platformám kdykoli (skoro) cokoli hudbu znehodnotila a připravila o výjimečnost. Dnes se její hodnota rozpustí v paušálu placeném na službách typu Spotify.
Jak se tedy stalo, že si vinylové desky znovu proklestily cestu k tomu, stát se nejprodávanějším fyzickým nosičem? Klíčové slovo může být „rituál“.
Reprodukovaná hudba se stala soundtrackem našich životů, ale odnesla z nich spoustu drobných rituálů. Jsme zvyklí pustit si píseň, kterou našim uším doporučí algoritmus. Poslech hudby v hávu digitální doby už pro spoustu lidí prostě není sexy. Vinylové desky oproti tomu lidem voní znovunalezenou tradicí.
Dalších motivací je hned několik: dekádami prověřená kvalita zvuku, sběratelství, uspokojující pocit z vlastnění fyzického zboží, který zkrátka streamovací platforma nenahradí, a nakonec: dlouhodobá investice.
A vinylům nahrála pandemie. Veřejnost byla ochuzena o živé koncerty, což vytvořilo obecně větší poptávku po hudbě jako takové, zároveň právě vinyly bývají často prostředkem, kterým fanoušci podporují své umělce. Klidně i v případě, že sami nevlastní gramofon, na kterém by si zakoupenou desku přehráli.
„Rok 2020 byl jako na horské dráze, v první vlně pandemie jsme přišli o zakázky, pak jsme jich ale získali tolik, jako nikdy předtím. Se zrušením koncertů umělci z celého světa pro své fanoušky ve velkém připravovali nové desky. Musíme navyšovat kapacitu, abychom stíhali vyrábět,“ popisuje ředitel GZ Media Michal Štěrba.
Štěrba klíčová strategická rozhodnutí dělá společně s hlavním majitelem společnosti Zdeňkem Pelcem. Ten se podílí na rozvoji firmy už od roku 1983, kdy se stal šéfem tehdejších Gramofonových závodů.
GZ Media letos slaví sedmdesát let od svého založení. K příležitosti kulatých narozenin přichystala společnost i obsáhlou knihu o své pestré historii s názvem Gramofonka – Z Loděnice do velkého světa.
Za dobu své existence vyprodukovala česká firma přes 600 milionů gramofonových desek a více než 1,7 miliardy CD a DVD. Auditované tržby legendární lisovny v Loděnici z hudebních nosičů a polygrafických výrobků dosáhly v uplynulém roce 3,8 miliardy korun a EBITDA činila 870 milionů korun.
V obci na Berounsku si nechávají lisovat své vinyly i takové hvězdy, jakými jsou irští U2 nebo americké zpěvačky Lady Gaga a Madonna. Společnost také dodává do celého světa obaly a jiné polygrafické výrobky, mimo jiné i pro společnosti Samsung, Hewlett-Packard nebo Canon.
S globálním návratem starých dobrých vinylových desek se tedy slaví hlavně u nás – a to nejen v Loděnici, kde má výroba desek v Čechách nejdelší tradici, ale také v Brně.
Meziroční nárůst prodeje vinylových desek nám potvrdil zakladatel tamní firmy AZCD Marek Košulič. „Ke konci června sledujeme v meziročním srovnání zvýšení objemu objednávek na výrobu gramodesek o 48,5 procenta – a to je potěšitelné,“ pochvaluje si.
Podle Košuliče je vinylový comeback hlavně módním trendem mileniálů, kteří si k vinylům našli cestu, a starší generace X, která na desky nostalgicky vzpomíná.
„Zajímavé je, že stejně jako existuje dost lidí, kteří si vinyl nikdy nepřestali kupovat, existují dnes i tací, kteří si kupují vinyly, ale paradoxně si je nemají na čem přehrát,“ potvrzuje šéf brněnské firmy, že pro leckteré zákazníky je fyzický nosič prostě artefaktem.
V Brně je vyrábějí od roku 2003 a pandemický lockdown pocítili především kvůli zákazu koncertů. „Jednoduché to nebylo a stále není. Hlavním kanálem pro prodeje fyzických nosičů a dalšího merche jsou pro velkou většinu hudebníků živá vystoupení. Věřím, že konec letošního roku už bude v pořádku,“ předpokládá optimisticky Košulič.
