Designér Petr Štěpán získal cenu Czech Grand Design za orientační systém Českých drah, ale na poličce má také Českého lva za nejlepší filmový plakát pro snímek Kuky se vrací. Nově si se svým týmem z autorského studia superlative.works připsal ocenění Red Dot Award za vizuální styl Pražské integrované dopravy.
Mezi další návrhy někdejšího člena studia Najbrt patří například vizuály oblíbeného cukrářství Skála, výstavy Paměti národa, firmy Wikov nebo Pálavského vinobraní. Co pro něj ocenění znamenají, jaká úskalí skrývá navrhování pro městskou hromadnou dopravu, co si myslí o vizuálním smogu a jaký je jeho designérský sen?
Designér Petr Štěpán a ukázky jeho práce
Na jednotné vizuální identitě pražské integrované dopravy jste pracoval tři roky, čím byla specifická?
Je to disciplína sama o sobě, do které musíte jako designér zahrnout nejrůznější množství daných norem a také požadavky na bezpečnost. Navíc pro vozidla na kolejích jsou pravidla ještě přísnější, takže když máte vizi sjednocení designu, není to úplně snadné, jak by se zvenku mohlo zdát. Třeba i tím, že pro veřejnou dopravu jsou pravidla na viditelnost mnohem přísnější než u automobilového průmyslu.
Zkoušeli jsme například několikrát různý poměr červených ploch na autobusech a zjistili, že za zhoršených světelných podmínek se červená barva začíná opticky měnit v černou a je vidět mnohem míň než šedivá, takže můžete například půlku autobusu večer přehlédnout. Museli jsme tak upravovat barvy podle praxe.
Ve spolupráci s Ropidem jsme přeformulovali také většinu sdělení, která v dopravním prostředku máte. Přidali jsme například slovo prosím, jiné texty zase udělali tak, aby se cestující necítili špatně. Aby sdělení promlouvala lidskou řečí, ne úředními zákazy.
Co z toho vás nejvíc bavilo?
Ten venkovní nátěr a design kastlí dopravních prostředků. Chtěli jsme je udělat milé, přece jen to není rychlovlak, fičící dvě stě padesáti kilometry v hodině, ale spíše takový milý posunovač. Chtěli jsme, aby i design nebyl agresivní, ale laskavý. Je skvělé, že se tahle spolupráce řeší jako ucelené výtvarně designérské téma. Teď třeba děláme nové látkové potahy na sedačky, aby ladily s celým konceptem.
Jak vzniká dobrý design?
Na začátku každého úspěšného projektu musí být osvícený klient. Nemusí vědět přesně, co chce, ale musí to chtít on. V poslední době se ale vyrojil takový obecný trend designu, kdy se na něm snaží firmy ušetřit a zadávají to někomu in-house. Příkladem jsou třeba ČSA, které měly dlouho skvělý design, ale pak si jeho obnovu nechaly udělat od vlastního zaměstnance, což hned bylo poznat, protože to sklouzlo o několik úrovní níž.
Ještě smutnější bylo, že se přímo tímto aerolinky chlubily, jak ušetřily. Instituce tohoto typu by měly naopak dělat design pořádně a mít zodpovědnost, aby byl design jejich produktů na úrovni. Jinak devalvují kvalitu životního prostoru kolem nás, protože my se na to musíme dívat. Design nás ovlivňuje nejen podvědomě – kultivované životní prostředí je důležité pro psychické zdraví. Člověku dělá dobře, když je obklopen krásou, nechce žít na vizuálním smetišti.
Bohužel postkomunistická Evropa je vizuálně mnohem míň gramotná než západní státy a tato odpovědnost vůči veřejnému prostředí tu není tak zakořeněná. Vizuální gramotnost by se měla vyučovat už na základních školách, třeba by pak bylo méně inzertního vizuálního smogu ve městech a fialových nebo pistáciových domků na venkově.
Je naděje na zlepšení?
Postupně ano, oslovují nás lidé, kteří nepovažují design za zbytečnost, a chápou, že se to vyplatí, že to funguje, že to přináší zákazníky. Dobrá obchodní filozofie a dobrý produkt v propojení s kvalitním vizuálem dávají smysl a přináší obchodně měřitelná pozitiva.
Vaše návrhy sklízejí ocenění, co přesně vám v práci přinášejí?
Dopad je těžko měřitelný, krom toho, že nám dělá radost. Nové klienty nám ale přinášejí úspěšně realizované zakázky, kdy klient vidí podobný typ práce, hotový a úspěšně fungující. Náš záběr je velmi široký, od dětských knížek a filmových plakátů až po korporátní identitu.
Foto superlative.works
Pro konkrétní zakázky pak stavíme individuální týmy. Například na redesignu PID jsme pracovali společně s Bohumilem Vašákem a Mikulášem Macháčkem, takže na Red Dot Award máme všichni nedělitelný autorský podíl.
Co byste si chtěl jednou navrhnout?
Chtěl bych si udělat aerolinky, protože ten dopravní design mne baví.
