Větší prosklený prostor, sklápěcí sedačky a upravená vyhlídková plošina, takže vznikne dostatečné místo pro vozíčkáře nebo pro kola. Přesně tak bude vypadat nová lanovka na Petřín, kterou se svým týmem navrhla česká designérka Anna Marešová. A vyhrála s ní mezinárodní soutěž.
Jméno autorky je vám možná důvěrně známé – Anna Marešová se proslavila svým návrhem designových erotických pomůcek Whoop.de.doo, za které získala prestižní mezinárodní ocenění RED DOT award 2016 a italské ocenění A‘ Design Award.
V roce 2018 představila další úspěšný projekt – tramvaj T3Coupé, za niž získala cenu RED DOT award 2019 a cenu Designbloku za mimořádný počin. V roce 2020 navrhla svou první kolekci šperků pro značku MOOYYY.
Na co jste během navrhování lanovky mysleli především?
Chtěli jsme ji navrhnout, aby byla zkrátka příjemná a fungovala v kontextu celého Petřína, Prahy i její historie. Lanovka nejsou jenom vozy, i když právě jenom ty byly předmětem soutěže.
Nedalo nám to a zkusili jsme předělat alespoň spodní stanici a dát porotě a hlavně zadavateli zpětnou vazbu, že je důležité k celé lanové dráze přistoupit komplexněji. Ale abych se vrátila k otázce, hodně jsme mysleli na ty, kteří tou lanovkou budou jezdit, budou ji obsluhovat nebo ji jen uvidí zvenku.
Jak si užíváte úspěch a kdy se vracíte do Česka?
Vracím se dnes, v neděli. A je zajímavé být v tento okamžik mimo Česko. Jela jsem si na chvilku odpočinout a tohle jsem fakt nečekala, takže to s kolegy z týmu sdílím na dálku. Výsledky jsme se dozvěděli opravdu rychle, takže bylo by potřeba připravit výstupy pro média. Zatím moc neodpočívám.
Co vás čeká v nejbližších dnech?
Budu pokračovat v práci na jiných věcech. Dopravní podnik musí ještě vybrat výrobce a pak budeme mít asi co dělat. Myslím, že přesný harmonogram se dozvím v následujících dnech.
Do návrhu se vám nejdřív nechtělo. Jak dlouho jste se svým týmem návrh lanovky připravovali, kolik stál času a financí?
První návrh jsme odevzdávali loni před Vánoci. Tenkrát mě mrzelo, že na to byl jen necelý měsíc. Za tři a půl týdne se dá stihnout sice hodně práce, ale není vůbec prostor na to, mít od návrhu odstup a prostor nad ním víc přemýšlet. Tím, že byla soutěž zrušená a znovu vyhlášená, už tam odstup byl. Znovu jsme ten původní návrh zhodnotili a upravili.
Tentokrát jsme museli odevzdat i model, takže souboj s časem opět nastal, ale ne tak velký. Často od lidí slýchám, že se jim pracuje nejlépe pod tlakem. Já mám deadline ráda, ale mám ráda také to, když je projektu poskytnutý adekvátní čas.
Kolik bude řádově stát lanovku vyrobit?
Loni to mělo být devadesát milionů za oba vozy. Předpokládám, že inflace to finální číslo ještě změní.
Lanovky na sebe mají při míjení „mrkat“ červeným světlem. Proč jste do návrhu přidali tento efekt?
V novém zadání byla výzva, ať se zamyslíme nad tím, jak do výsledného návrhu zapojit fenomén toho, že Petřín je místem setkávání nejen zamilovaných. Nechtěli jsme to vůbec dělat v podobě nějakých přídavných světel. Chtěli jsme zachovat zcela čistý design a nic zbytečného nepřidávat.
Zároveň ale bylo nutné tu interakci udělat tak výraznou, že ji lidé zaznamenají v jakémkoli voze, či dokonce zvenku například z Nebozízku. Vedli jsme o tom různé diskuse a nakonec nám tohle přišlo jako ta správná míra interakce a zábavy, aniž by to bylo agresivní či nevkusné. Věřím, že to bude návštěvníky bavit. Hlavně když nebude nikdy jasné, který ze dvou vozů bude mrkat a který se bude červenat.
První cestující by se lanovkou mohli svézt již v roce 2024. Budete mít čas i na něco jiného než jen na realizaci a dohled nad výrobou?
Doufám, že ano. Ráda bych se věnovala i novým produktům pro Whoop·de·doo a dalším projektům, které mám v hlavě.
Z čeho, kromě výhry v soutěži, máte teď v životě největší radost?
Upřímně, v rámci téhle soutěže jsem měla radost z toho, že se nám sešel skvělý tým lidí a každý dělal skutečně, co umí. V základním týmu jsme tři designéři, já, Tomáš Chludil a Jakub Žanony. Pak máme v týmu grafické designéry, 3D designéra a konzultačně i konstruktéra. K animaci máme autorskou hudbu od Martina Hůly.
Takže já jsem se fakt těšila z toho, že každý má svůj talent a mohl jej ukázat. Takže mi dělá radost pracovat a trávit čas s lidmi, kteří mě obohacují. Věřím, že ta synergie je vzájemná.
Máte za sebou nyní velký úspěch, na začátku roku to tak ale nevypadalo. Na svém Instagramu jste zveřejnila příspěvek, ve kterém jste psala, že jste vyhořela. Co vás znovu postavilo na nohy?
Myslím, že to nebyl jeden jediný moment, ale bylo to postupné. Uvědomila jsem si, co mně v životě nejvíce bere energii, a snažím se to eliminovat. Jsou to hlavně provozní věci ve firmě. A tak jsem udělala pro malého podnikatele velký krok a našla jsem provozní ředitelku firmy.
Úleva přichází postupně a samozřejmě chvílemi s tím neumím naložit, jak jsem zvyklá starat se o všechno. Takže to je pro mě zajímavý druh adrenalinu.
Často mluvíte o udržitelnosti, co je pro vás udržitelný způsob života?
Třeba nepoužívám k pohybu po Praze auto, MHD je pro mě naprosto samozřejmé a taky ráda chodím po Praze pěšky. Čím dál tím víc si uvědomuji tu skutečnou možnost destrukce života kvůli naší pohodlnosti. Každopádně obecně nemám ráda zbytečné plýtvání čímkoli a tím nemyslím svoje osobní věci či finance. Myslím spíš v globálním měřítku.
Teď nedávno mi začal kapat kohoutek v kuchyni, než se to podařilo opravit, tak jsem tu vodu nechávala pokaždé nakapávat do několikalitrové konvice. Za pár hodin byla úplně plná a mě to vyděsilo. Říkala jsem si, kolik kohoutků někde takhle může kapat. No asi mám největší obavu, že jednou nebude pitná voda.
Vaše počiny sbírají jedno ocenění za druhým. Uvědomujete si svůj úspěch v té chvíli, ve které se děje, nebo až s odstupem?
Myslím, že to v tu chvíli moc nevnímám. Mám vždycky velkou radost, ale často to je spojené s povinnostmi, takže mi to většinou dojde s odstupem.
