Před konferencí Lepší Česko se bavíme s největšími mozky Česka, politickou elitou i nejúspěšnějšími byznysmeny a byznysmenkami v zemi.
Ekonom Filip Matějka vystudoval Princeton. V době pandemie radil jako člen Ústředního krizového štábu i jeho odborného týmu NERV vládě s ekonomickými opatřeními v nouzovém režimu. V komentáři pro Forbes nastiňuje, jak zařadit českou ekonomiku na světovou úroveň.
Pro lepší Česko, respektive lepší ekonomiku, potřebujeme celostní přístup. Ten nám teď chybí. Pomůžeme části, ale to samé opatření uškodí někde jinde a celku přinejlepším neprospěje.
Pomáháme například podnikatelům a škodíme soutěži, zákazníkům i začínajícím firmám. Dotujeme bydlení v Praze a zároveň se snažíme zamezit vylidňování regionů. Rozčilujeme se, že stát neumí ani valorizovat penze, a přitom zvažujeme, že by sám místo soukromých investorů vybíral obory, kam investovat.
Nejlepší ekonomiky mají silný export. Abychom se takovou stali, tak musíme export podporovat, že? Veliké firmy po takové podpoře často volají. Ono to je však trochu naopak: nejlepší ekonomiky nemají skvělé firmy, protože mají silný export, ale hodně vyvážejí, protože mají skvělé firmy.
Velká jména
Před konferencí se bavíme s největšími mozky Česka, politickou elitou i nejúspěšnějšími byznysmeny v zemi. Sami sepsali inspirativní texty s konkrétními radami, jak nakopnout Česko.
Najdete mezi nimi třeba texty šéfredaktora Forbesu Petra Šimůnka, investora a filantropa Martin Romana, ekonomického poradce prezidenta Davida Marka, developera Dušana Kunovského, majitelky firmy Petrof Zuzany Ceralové Petrofové, ministra dopravy Martina Kupky, miliardáře Zbyňka Frolíka, mecenáše Nadace Neuron Jaroslava Řasy, miliardáře Michala Strnada, bývalého ředitele České pojišťovny Pavla Řeháka nebo třeba místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové.
Představte si ostravskou strojírenskou firmu o deseti zaměstnancích. Zvládne ročně postavit jeden lyžařský vlek na Šumavě, anebo stejně dlouhý v Tatrách. Když bude export dotovaný, tak bude stavět v Tatrách. Tím víc ztratíme, než získáme.
Díky dotaci může maximálně přetáhnout zaměstnance z jiné neexportní firmy a postavit vleky oba. Když se v ekonomice nezvětší celkový počet pracovníků, tak finanční podpora prodeje do zahraničí nezvýší HDP, ale pouze dluh. Jen pokud táž firma vyvine nový postup, že se stejným počtem zaměstnanců dokáže stavět vleků více u nás i ve světě, tak to nám pomůže velmi.
Lepší prostředí pro nápadité firmy se vyplatí, podpora pouhého prodeje do zahraničí už moc ne. Export je navíc typickou disciplínou pro zavedené firmy, a proto dotace na jejich pracovní místa ztěžují mladým firmám přetahovat zaměstnance od těch velkých.
Mladé firmy se přitom na růstu podílejí nejvíce. Podpora zahraničního obchodu má smysl ve formě informací, propagace nebo spolupráce se světovými špičkami, a tedy učení se od nich. Dlouhodobě největší vládní podpora ale mířila levnými půjčkami přes Českou exportní banku na prosté zlevňování vývozu do zaostalejších zemí, kde jsme se nemohli naučit téměř nic.
Konference Lepší Česko
Tahle země nevzkvétá. Česko zažívá pesimistickou etapu. Důvěra ve vládu je nejníž za poslední dekády a spotřebitelské i podnikatelské indikátory jsou chmurnější než před čtyřmi, pěti lety.
Jak naši zemi rozhýbat, aby se v ní žilo lépe a obstála ve světové konkurenci? Jak vzdělávat děti, abychom je připravili na budoucnost? A kde se opřít o technologie, ve kterých jsme na špici, aby hrály v náš prospěch? Zkrátka a dobře – jak na lepší Česko?
Na tyto otázky budeme i letos hledat odpovědi na stejnojmenné konferenci. 19. října v prostorách Císařských lázní v Karlových Varech povedeme o budoucnosti Česka diskuzi spolu s mozky nejvýznamnějších osobností z byznysu, vědy, politiky i kultury.
Buďte u toho s námi. Registrujte se a přijeďte za námi do Karlových Varů.
Stačí tedy do České republiky přivést co nejvíce nových pracovníků? Tento požadavek podnikatelských asociací je také dlouhodobě hlasitý a z jejich pohledu rozumný. Víc mladých pracantů odjinud může pomoci s udržitelností důchodů i současným firmám – ale ekonomice jako celku nepomůže, jak se zdá.
Co když každého z nás okopírujeme a bude nás dvakrát více? Pak budeme umět všeho vyrobit dvakrát tolik. A taky budeme všeho dvakrát tolik potřebovat, jen abychom byli stejně bohatí.
Příchod levných nekvalifikovaných pracovníků pomůže vyrábět více, naše průměrné bohatství ale možná i klesne. Pomoci naopak může příchod špičkového odborníka, který svoje znalosti předá spoustě dalších, a ti pak sami vyrobí něco lepšího než dříve. Že nám jako republice chybí prosté vyšší počty pracovníků je jedna z velkých mýlek o naší či téměř jakékoliv jiné ekonomice.
A co podpora bydlení, naší skoro hlavní potřeby, je na tom lépe? Ne zcela. Mnohé dotace nejenže zvýší státní dluh, ony zvýší i ceny pro zákazníky a svému cíli nepomohou.
Například program „Oprav dům po babičce“ chce snížit energetickou náročnost staveb a zvýšit dostupnost bydlení. Zní to skvěle – jenže dočasný program nové dělníky do stavebnictví nepřitáhne, a proto objem odvedené práce zůstane stejný.
Jelikož si lidé díky dotaci můžou dovolit dražší rekonstrukci, tak bude více rekonstrukcí a naopak méně nových staveb. Ceny stoupnou, dluh také, emise se sice sníží, což je úspěch, ale klesne i dostupnost bydlení. Kdybychom chtěli snížit emise a zároveň zvýšit dostupnost, museli bychom investovat spíše do rozhýbání trhů s materiály a novými technologiemi.
Stejně tak nerozumím velkým celonárodním plánům na podporu nájemního bydlení i obecnějšího investování. Pořád vymýšlíme, jak se navzájem motivovat, abychom si spořili na stáří: dotujeme penzijní fondy s odůvodněním, že jsme krátkozrací a na stáří nemyslíme. Záleží na detailech, ale pokud vznikne velký vládní program, dotující dlouhodobé bydlení v nájmu, bude mít přesně opačný efekt – budeme si méně spořit na vlastní bydlení ve stáří.
Co s tím vším? Ve všech příkladech jsem hodně zjednodušoval. Chtěl jsem ukázat, jak dopady některých opatření na celou ekonomiku můžou být úplně jiné, než se zdá. To je další důvod, proč stát nejde řídit jako firmu, která má vždy úzký pohled. Volné trhy nejsou dobrou ideologií, dokonce ani správným cílem. Jsou ale skvělým nástrojem, který je třeba chápat a umět používat.
Existuje soubor několika principů, jak přibližně na to. Jde o takové shrnutí obecně známě vědecké ekonomie posledních šedesáti let – pro sebe mu říkám „laděná tržní ekonomika“. Než se však pustíme do čehokoli složitějšího, je potřeba začít dělat méně zbytečností.
Ušetříme tím spoustu peněz i energie.
