Po dvanácti letech příprav a předchozím nevydařeném pokusu konečně nazrál čas. Dolarový miliardář a legendární investor Ray Dalio pustil z rukou kontrolu nad společností Bridgewater Associates. K poslednímu zářijovému dni se formálně vzdal hlasovacích práv a odstoupil ze své funkce jednoho ze tří spoluředitelů pro investice.
Hedgefondové impérium, které spravuje dechberoucích 150 miliard dolarů, se definitivně rozhodl po sedmačtyřiceti letech konečně přenechat mladším manažerům, kterým v jejich úsudku věří stejně, nebo možná už i více než tomu vlastnímu.
Dalio nicméně ze společnosti neodchází úplně, ponechá si menšinový podíl, místo v představenstvu a bude radit zbývajícím spoluředitelům, tedy Bobu Princovi a Gregu Jensenovi. Přesto je to ale více než jen symbolické gesto.
Dalio měl totiž vždy ve firmě poslední slovo. Ne snad proto, že by patřil mezi typické mikro manažery, ale spíš proto, že byl tak posedlý myšlenkou meritokracie, tedy vlády těch nejschopnějších, jako ideální formy řízení, že na své potenciální nástupce kladl až extrémní nároky.
Na druhé straně mohl ve firmě údajně přijít s inovativními myšlenkami kdokoli. Nápady měly být ve firmě posuzovány podle jejich kvality, ne podle váhy autority, která je pronáší.
Odhodlání pokračovat
V době, kdy se řada jeho konkurentů rozhodla své fondy přeměnit na family office, případně je rovnou zavřít a z bezpečí si užívat kapitálu naakumulovaného v tučných letech, Dalio byl posedlý myšlenkou zanechat za sebou odkaz, který jej přežije. To se mu nakonec také podařilo, ovšem za tu cenu, že své práci podřizoval od roku 1975 všechno ostatní.
Z malé poradenské firmy pro správu majetku, která ze začátku sbírala drobky z Daliova předchozího zaměstnání u Shearson Hayden Stone, vytvořil postupně největší hedgeový fond světa. Na úspěch si ale musel řadu let počkat, skutečně prorazil až v okamžiku, kdy se jeho klientem stala společnost McDonald’s.
Spolupráce se ukázala jako oboustranně výhodná. Dalio dle svých vlastních slov částečně pomohl uvést na trh legendární McDonald’s kuřecí nugety, které firma začala poprvé nabízet v roce 1983. Za nápadem na počátku stála myšlenka nějak pojistit výkyvy v cenách kuřecího masa.
Pak již následoval efekt sněhové koule a Bridgewater začal rychle růst. Přišly další smlouvy s většími klienty, jako byl například Eastman Kodak, případně zvučná jména jako penzijní fond Světové banky. Další velký úspěch zaznamenal svými zisky z krachu akciového trhu v roce 1978. Neusnul ale na vavřínech, což dokládá například fakt, že na přelomu osmdesátých a devadesátých let přišel se strategií rizikové parity, kterou od něho později začal opisovat celý trh.
Nástupce hledal dvanáct let
Plán vzdát se úlohy mozku celé organizace se zrodil před více než dvanácti lety, v roce 2010 totiž Dalio zahájil takzvaný transformační plán, který počítal s jeho nahrazením do dvou let. Jenže hledání nástupců, se kterými by byl perfekcionistický Dalio spokojený, se nakonec proti původnímu plánu protáhlo o celou dekádu. V jejím průběhu se v rolích spoluředitelů firmy vystřídalo sedm různých lidí.
Skoro to už vypadalo, že se Dalio ve skutečnosti své role vzdát vlastně nechce a do své smrti bude firmu řídit sám. Přesto ale v roce 2017 odstoupil z role generálního ředitele a na konci roku 2021 z role předsedy představenstva. Zbýval ještě poslední krok a ten nastal nyní.
Čas k odchodu ve stylu v nejlepším přestat nemohl být načasovaný lépe. Bridgewater si napravila pověst po svých zaškobrtnutích v první fázi pandemie a například vlajková strategie firmy Pure Alpha si v letošním roce do konce září polepšila téměř o 35 procent.
