Technologie, která je obvykle vyhrazena pro soudní procesy s vrahy, našla nové žhavé využití. Dokáže totiž zjistit, odkud na světě pochází třeba bavlna ve vaší košili.
Podobně jako může státní zástupce nechat otestovat krevní skvrnu na šatech oběti, aby zjistil, kdo patří mezi podezřelé, využívá novozélandská společnost Oritain forenzní vědu k tomu, aby odhalila, zda firmy používají bavlnu z problematických míst, jako je Turkmenistán nebo čínská oblast Sin-ťiang, které jsou známé využíváním nucené práce.
Od roku 2020 se počet žádostí o její služby zvýšil více než pětinásobně, protože se zvýšil tlak spotřebitelů a regulačních orgánů ohledně využívání nucené práce. Dnes firma pomáhá více než stovce velkých značek a maloobchodníků, jako jsou Shein, Primark a Lacoste, provádět tisíce testů měsíčně.
Konkrétně porovnává produkty dané značky se vzorky ve své databázi a hledá možné shody. „Můžeme vám pomoci pochopit, kdo ve vašem dodavatelském řetězci je hodný a kdo ne,“ řekl Grant Cochrane, generální ředitel společnosti Oritain, která v červenci získala 57 milionů dolarů od společnosti Chanel a dalších investorů.
Technologie, které společnosti pomáhají získat lepší přehled o jejím dodavatelském řetězci prostřednictvím testování výrobků, mapování nebo hodnocení rizik, se navíc rychle mění ze „zajímavé možnosti“ na „takřka nutnost“. A obzvlášť to platí v USA.
V loňském roce totiž za oceánem vstoupila v platnost nová rozsáhlá legislativa, která zakazuje společnostem dovážet výrobky z čínské oblasti Sin-ťiang a dává celním úřadům oprávnění zadržet zásilky, u nichž existuje podezření, že zákaz porušují. Společnosti mají třicet dní na to, aby prokázaly, že se mýlí.
Pokud dovozci nemohou předložit důkazy, musí být zboží vráceno zpět nebo zničeno, což je může stát miliony ve ztracených tržbách. A i když se jim podaří prokázat opak, může to trvat tak dlouho, že se budou snažit prodat věci mimo sezonu, například šortky a tílka v době, kdy se všichni vracejí do školy.
Od června loňského roku, kdy zákaz vstoupil v platnost, zadržela americká celní a pohraniční služba zboží v hodnotě 1,7 miliardy dolarů, od elektroniky přes oblečení až po rajčata. Čtyři z deseti zásilek byly uvolněny poté, co se společnostem podařilo prokázat, že výrobky nepocházejí ze Sin-ťiangu.
„Celníci jsou velmi seriózní, a to do té míry, že se z toho stala nejvyšší priorita na úrovni generálních ředitelů všech našich společností,“ říká Nate Herman, senior viceprezident pro politiku Americké asociace oděvů a obuvi.
Informace o otřesných pracovních podmínkách v čínském regionu Sin-ťiang, který produkuje pětinu světové bavlny, se poprvé dostaly na veřejnost v roce 2017, kdy skupiny na ochranu lidských práv a další organizace začaly zveřejňovat zprávy o převážně muslimských Ujgurech, kteří jsou zadržováni a nuceni pracovat proti své vůli.
Zpráva OSN z loňského roku popsala „způsoby mučení nebo jiné formy krutého, nelidského či ponižujícího zacházení“, které mohou být považovány za zločiny proti lidskosti. Čína program obhajuje s tím, že provádí odbornou přípravu a další vzdělávání.
Bavlna ze Sin-ťiangu
Zbavit se bavlny z tohoto regionu představuje pro oděvní průmysl velký problém. Australský institut pro strategickou politiku zjistil, že v roce 2019 mělo možné vazby na tento region nejméně 82 velkých společností, včetně Nike, Gap a H&M.
Když o dva roky později společnost Oritain náhodně shromáždila tisíc kusů bavlněného oblečení různých značek v různých amerických obchodech, zjistila, že 16 procent z nich bylo vyrobeno z bavlny ze Sin-ťiangu.
Aby společnostem pomohla zpřetrhat vazby s tímto regionem, začala Asociace módního průmyslu Spojených států během pandemie pořádat pravidelná setkání a uspořádala webináře s třiceti společnostmi nabízejícími různé technologie, jež dokážou zpětně zjistit původ bavlny. Některé jsou nicméně velmi drahé.
„Noční můrou je, že celníci vaši zásilku zastaví a požádají vás o předložení všech dokumentů k prokázání původu,“ řekla Julia Hughes, předsedkyně obchodní skupiny. „Protože to je extrémně náročné.“
Vláda nakonec požaduje, aby byla zajištěna papírová stopa kompletního procesu počínaje původem surovin. „Hledají dokumentaci od hlíny až po košili,“ řekl Herman z AAFA, který dodává, že většina společností musí poskytnout stovky stran dokumentace, včetně faktur, objednávek a nákladních listů, které musí být přeloženy do angličtiny.
To je obtížné, pokud nemáte přehled o segmentech svého dodavatelského řetězce. V minulosti mohla společnost spolupracovat na přímo se stovkami dodavatelů, ale o dodavatelích svých dodavatelů věděla jen málo.
Stále více společností proto nyní utrácí peníze za vytvoření obřích podrobných map svých dodavatelských řetězců, aby mohly rychle dohledat podrobnosti o zadrženém zboží. Například prodejce kuchyní Williams-Sonoma a obuvnické společnosti Hoka a Ugg spolupracují s newyorským startupem Sourcemap, který jeho generální ředitel Leonardo Bonanni popisuje jako LinkedIn pro dodavatele.
Každý dodavatel uvede své dodavatele, kteří uvedou své dodavatele, dokud nezískají kompletní seznam, přičemž průměrná společnost nakonec získá asi 50 000 odkazů na svůj dodavatelský řetězec. Zatímco dříve byla míra účasti nedostatečná, nyní se pohybuje kolem 92 procent. Dodavatelé, kteří se nezúčastní, jsou totiž okamžitým varovným signálem.
„Není nic horšího než dodavatel, který vám neřekne, odkud věci nakupuje,“ říká Bonanni. Společnost Sourcemap, která si za svůj software účtuje měsíční poplatek, zaznamenala za poslední tři roky desetinásobný nárůst prodeje. V červnu získala finanční prostředky ve výši 20 milionů dolarů.
Miliardy dokumentů
Jiný startup, Sayari, pomáhá společnostem hledat skryté vazby na oblast Sin-ťiang tím, že prochází miliardy dokumentů o vlastnictví společností a globálních obchodních transakcích.
„Umožňujeme zákazníkům rychle vyhodnocovat rizika v jejich vlastních dodavatelských řetězcích,“ říká David Lynch, globální vedoucí analytických řešení společnosti Sayari.
Fyzické testy výrobků, jako jsou testy prováděné společností Oritain, se někdy předkládají celním orgánům jako součást většího balíčku. Jsou však nákladné a málokdy stačí k vyřešení celého problému. „V nejlepším případě je to jen kousek skládačky,“ říká John Foote, právník zabývající se mezinárodním obchodem ve washingtonské advokátní kanceláři Kelley, Drye & Warren.
Společnosti obvykle používají k sestavení mapy svého dodavatelského řetězce kombinaci technologií a stává se, že se díky nim dozvědí o neočekávaných případech podvodů, zneužití nebo nesprávného označení.
Sázky mohou být vysoké. Například poté, co zpráva agentury Bloomberg odhalila vazby společnosti Shein na Sin-ťiang, lobbovali zákonodárci a generální prokurátoři jednotlivých států za pozastavení primární veřejné nabídky jejích akcií, dokud neprokáže, že nevyužívá nucené práce.
V rámci hloubkové kontroly svého dodavatelského řetězce testuje společnost Shein s pomocí společnosti Oritain stovky výrobků měsíčně ze všech svých 40 továren. Doufá, že jí to pomůže podpořit tvrzení, že nepoužívá bavlnu, která pochází z nucené práce.
„Nicméně přibližně dvě procenta testů našich výrobků už prokázala vazby na Sin-ťiang nebo Turkmenistán,“ uvedl pro Forbes Peter Pernot-Day, vedoucí strategické komunikace společnosti Shein. V těchto případech společnost Shein zintenzivňuje monitorování a testování. V loňském roce ukončila spolupráci se třemi továrnami.
„Umožňuje nám to obrovský dohled,“ řekl Pernot-Day. „Schopnost mít důvěru ve svůj dodavatelský řetězec a jít za zákazníky a říct jim, že mohou mít důvěru v oblečení, které si kupují, je pro nás k nezaplacení.“
