Jim Henson, tvůrce legendárních dětských pořadů Sesame Street, The Muppet Show nebo The Jim Henson Hour, měl v osmdesátých letech posilu z Československa. Byla jí Jitka Exler, která z vlasti odešla po podpisu Charty 77. Jaký byl osud Češky, která unikla do USA kvůli politickému útlaku?
Z barvitého vyprávění umělkyně Jitky Exler by mohl vzniknout film. Začínal by v Karlových Varech, kde se tato – nyní ve Spojených státech amerických usazená – tvůrkyně narodila, pokračoval by v komunistické Praze a následně by diváky zavedl i na vzrušující útěk za hranice.
Nechyběla by významná zastávka ve studiu věhlasného loutkoherce Jima Hensona, vyprávění by nás pak zavedlo i do jedné americké firmy na hračky, kde tahle česká emigrantka několik let působila a kde dosáhla velkých úspěchů… Ke všemu se dostaneme. Dnes ji zastihujeme ve floridském Naples, odkud se i po více než čtyřech dekádách stále vrací myšlenkami do Česka.
„Už dlouho přemýšlím o návratu. V Praze ani Karlových Varech se mi bohužel nepovedlo najít hezké bydlení s ateliérem, proto jsem se právě přestěhovala z New Yorku na Floridu. V Česku nežiji 46 let, ale musím říct, že i když ho každý rok navštěvuji, chybí mi. K srdci mi samozřejmě přirostla i Amerika,“ říká na dálku.
O umění se zajímala už jako malá a kariéru začala jako dvacetiletá ve filmovém studiu Bratři v triku na Barrandově, kde se podílela například na animované pohádce o Rumcajsovi.
V USA, kam byla nucena emigrovat, pak absolventka pražské Vyšší odborné školy grafické tvořila loutky (přesněji řečeno muppety) pro světoznámé dětské pořady. Později se věnovala designu hraček a nyní své soustředění upíná k umění.
Právě se Spojenými státy je její život spjat neodmyslitelně. Emigrovala sem v roce 1980, a to i přesto, že odejít ze své milované práce ve filmovém studiu nikdy nechtěla. Okolnosti ale tomu chtěly jinak – po podpisu Charty 77 se dostala se svým manželem Leošem Exlerem do hledáčku Státní bezpečnosti, která je i kvůli napojení na řadu disidentů a lidí z undergroundové scény sledovala.
Útěk se tak jevil jako jediná možnost. Cesta do USA vedla přes Maďarsko, Jugoslávii, Itálii a následně i Rakousko. „Podle zákona jsme měli požádat o azyl už v první ‚svobodné‘ zemi, tedy v Itálii, jenže my jako chartisté jsme chtěli právě do Rakouska. Nechali jsme se proto záměrně chytit na hranicích. Ve chvíli, kdy tam sloužil člověk, o kterém jsme věděli, že Chartu zná a mohl by nám pomoci,“ vypráví.
„Nejprve nás ale stejně zavřel. Ve vězení jsem držela třídenní hladovku a čas si krátila hromadou německých časopisů – v jednom z nich jsem narazila na žabáka Kermita převlečeného za reportéra a na Miss Piggy, která se chystala do Hollywoodu,“ doplňuje vzpomínání o příhodný detail.
Manželé Exlerovi nakonec neskončili v Rakousku ani Německu, ale ve Spojených státech, kam přijeli v roce 1981. S hercem Petrem Kratochvílem tu pak společně s dalšími Čechy založili divadelní skupinu Ta Fantastica. Jitka Exler navrhovala loutky a kostýmy, které byly k vidění například až na turné v divadle ve venezuelském Caracasu.
„První chvíle v New Yorku? Vzpomínám si na modrou oblohu, žluté taxíky, které se předháněly na ulici. Byl to pro mě obrovský šok. Pamatuju si, že jsem byla nadšená, ale často jsem se i bála – v metru jsem se držela blízko stěn, aby mě někdo nehodil pod vlak,“ směje se dnes.
Foto se svolením Jitky Exler
Kvůli neshodám se brzy po emigraci s Petrem Kratochvílem pracovně rozešli. Jitka Exler však na kontě měla i další pracovní zkušenosti: šila například oděvní vzorky pro jednu oděvní značku. Anglicky sice uměla málo, se strojem se teprve učila. I přesto se jí v práci dařilo – odmalička měla talent a cit pro ruční práce.
„Jednou mi můj muž, který tehdy rozvážel po Manhattanu balíky, říká: Neuhádneš, kde jsem dnes byl. U žabáka Kermita!“ vzpomíná dnes Jitka Exler. „Hned jsem si našla, kde studio sídlí, a svou lámanou angličtinou jsem jim řekla, že bych u nich ráda pracovala,“ dodává.
Do světem obdivovaného studia Jima Hensona si ji pozvali na interview a po talentových zkouškách ji přijali. Nejprve jako externistku, později jako plnohodnotnou součást týmu. Jitka Exler tu zúročila svůj cit pro výtvarno, stejně jako zkušenosti s šitím kostýmů i oděvních vzorků.
Jak tým profesionálních výrobců loutek zaujala? Místo jedné loutky, kterou měla v rámci talentového výběrového řízení vyrobit, doručila hned tři. Jednu z nich navíc s nezvyklým konstrukčním detailem: pusou ve tvaru klikyháku, od jejíž tvorby ji jeden z mistrů zrazoval s tím, že takto loutka nebude správně fungovat.
„Když se jedna ze zaměstnankyň Jima Hensona dozvěděla, že jsem z Československa a že jsem byla ve studiu Jiřího Trnky, řekla: Nechte ji to zkusit. Češi jsou šikovní,“ vzpomíná dnes Jitka Exler na svou vůbec první loutku. Byla fialová s výrazným žlutým nosem a právě i nezvykle tvarovanými ústy, která – navzdory očekáváním – fungovala stejně dobře jako kulatá.
Ve studiu známém pro pořady, jako je Sesame Street (česky Sezame, otevři se), The Muppet Show nebo The Jim Henson Hour, pracovala až do začátku devadesátých let, kdy jeho zakladatel zemřel. Česká tvůrkyně se tu podepsala hned pod několika známými loutkami.
Muppeti, na kterých se Jitka Exler za léta práce pro Jima Hensona podílela. Vlevo nahoře je její vůbec první loutka – ta s křivými ústy, díky které získala ve studiu místo. | Foto se svolením Jitky Exler
Podle designu Kirka Thatchera zkonstruovala postavu Zondra, vytvořila také verzi slimáka Slimy the Worm. V roce 1988 dokonce za svou práci na Sesame Street obdržela společně s dalšími členy týmu nominaci na cenu Daytime Emmy Awards v kategorii Outstanding Achievement in Costume Design.
„Musíte být primárně zruční. Když se staví loutka, je nutné přemýšlet jako sochař. Vedle znalosti materiálů a textur – což je základ – musíte umět brousit nebo šmirglovat molitany a hlavně si umět představit loutku ve 2D, ve formě rozložené látky,“ říká.
Mezi největší zážitky patří natáčení s kubánskou zpěvačkou Celiou Cruz, která několikrát hostovala v pořadu Sesame Street. „Prostě jsem dostala skript a podle toho navrhla postavy a jejich kostýmy. Pak jsem je odvezla taxíkem do práce, po cestě se učila scénář a ve studiu vše připravila pro loutkáře,“ říká.
Jitka Exler odešla ze studia v roce 1990, krátce po smrti Jima Hensona. Zajímavostí je, že o jeho skonu se dozvěděla na dovolené v Německu, těsně po své první návštěvě Československa, kam byla studiem vyslána, aby tu domluvila založení české odnože dětské show Sesame Street.
„Zhroutil se mi svět, ta firma byla jako moje rodina,“ vzpomíná. I to – vedle řádově vyššího platu, který se jí jako dvojnásobné matce hodil – bylo jedním z impulzů pro změnu směru. Po angažmá ve studiu Jima Hensona tak začala působit jako designérka a konstruktérka dětských hraček.
Pracovala jako art directorka ve firmě Equity Marketing, která produkovala hračky založené na pořadech a filmech z dílny Warner Bros., později pak stejnou pozici dělala i pro společnost Shelcore Toys v New Jersey. Ani tady se nebála nezvyklých přístupů: vytvořila například hračku s hlavou a končetinami ve stylu Barbie, kdežto s plyšovým tělem.
Česká tvůrkyně má na kontě desítky designových hraček pro filmové společnosti jako Warner Brothers, Disney, Nickelodeon a hračkářské společnosti jako Tyco, Fisher Price nebo Mattel. Pro poslední zmíněné vytvořila třeba všechny postavy ze Sesame Street – podle svých slov se podílela i na legendárním plyšákovi Tickle Me Elmo, který se dnes ve sběratelských kruzích prodává za stovky dolarů.
Designu hraček se pak věnovala i na volné noze. Vytvořila svou vlastní kolekci plyšových figurek. Při jejich tvorbě se inspirovala tvaroslovím a vizuálním jazykem Joana Miróa, Pabla Picassa či Salvadora Dalího.
Reliéfy, obrazy, sochy. To vše patří do portfolia tvůrkyně Jitky Exler. Na poslední fotografii je zachycena práce na soše inspirované postavou knihy Maurice Sendaka: Tam, kde žijí divočiny. | Foto se svolením Jitky Exler
Jitka Exler vždy svou prací žila, neměla problém za ní daleko dojíždět a trávit v ní dlouhé hodiny. S věkem se však začala více soustředit na vlastní uměleckou tvorbu, které se věnovala odmalička. „Nikdy jsem nepřestala malovat. I po práci. Klidně do čtyř do rána, hrozně mě to nabíjí,“ říká dnes sedmašedesátiletá tvůrkyně.
Její autorské portfolio je stylově, materiálově i formátově bohaté. Nechybějí olejomalby, českou tvůrkyni ale hodně zaměstnávají zakázkové reliéfy vytvořené z kovu či sádry, nebo sochy. Odbyt pro svá díla pak tvůrkyně nachází díky napojení na architekty u soukromých klientů.
Právě teď Jitka Exler pracuje na bronzové soše, která se inspiruje postavou z knihy Maurice Sendaka Tam, kde žijí divočiny. Téměř tři metry vysoká socha bude instalována před knihovnou Ridgefield Library ve městě Ridgefield v Connecticutu. V plánu má pak ještě tvorbu dalších šesti soch.
Její dílo bylo donedávna k vidění na výstavě v Českém centru v New Yorku. Expozice Parallel Arrivals dávala její dílo do dialogu s tvorbou umělce Jana Kabzana.
„Největší milník mé kariéry? Takto se na svůj život nedívám,“ říká Jitka Exler. „Pro mě je jediné měřítko to, zda jsem u toho šťastná. Mám motto: Nemrhat časem, disciplína je důležitá. Inspirace je všude kolem nás i v nás.“
