skip to main content
Český byznys

Z blogu se stal brněnský módní lovebrand. Ani po letech nestíhají vyrábět

Na začátku byla služba na civilce, volný čas a internet. Brzy se z toho stal úspěšný blog a pak i oblíbená módní značka youngprimitive, která má za sebou přelomový rok.

„Uznávám, naše jméno už není moc aktuální,“ směje se Filip Urban, který youngprimitive před jednadvaceti lety stvořil.

Tehdy ale tohle jméno, pod kterým založil svůj blog, bylo prý přesné. „Byl jsem na civilce v Kroměříži, byla to trochu zašívárna, ale měl jsem tam pevný internet, a tak jsem začal psát blog. Tenkrát jich ještě moc nebylo,“ vzpomíná na dobu okolo roku 2000.

Psal o koncertech, večírcích, různých akcích, svých grafikách a kolem youngprimitive se postupně vytvářela silná komunita. Když pak udělal první trička se symbolem svého blogu (chlapíka s modelem letadla) a začal je jen za náklady nabízet lidem, kteří jeho blog četli, okamžitě se vyprodala.

Ostatně tenhle model funguje u youngprimitive dodnes – kolik prodají, závisí na tom, kolik vyrobí. Tržby a růst firmy tak neomezuje ani tak poptávka jako spíš to, jestli mají dost zboží pro všechny zájemce.

Ale zpátky na začátek.

„Kamarád mi říkal, jestli by nebylo fajn dělat trička dražší, když jdou tak na dračku,“ říká Filip Urban, který pak začal ve Zlíně studovat grafický design a trička se mu zalíbila jako ideální nosič pro jeho grafické práce.

Na svém blogu proto udělal jednoduchý e-shop a už to jelo. Postupem času (a jak s úsměvem poznamenává, se svým stárnutím) už neměl lidem tolik co říkat a blog postupně utlumoval, zatímco do e-shopu a vlastního oblečení mířilo čím dál víc energie.

Brzy na to už navíc nebyl sám. I pro dnešní rozvoj značky hrála a hraje zásadní roli láska. Filip Urban totiž před lety potkal svou osudovou ženu Jitku, se kterou si padli do oka nejen po osobní stránce, ale brzy i po té pracovní.

Jitka totiž vystudovala oděvní průmyslovku, a postupem času se tak na tvorbu youngprimitive vrhli spolu. „Je to naše první dítě,“ říká dnes Jitka Urbanová a vzpomíná na dobu, kdy ve společné garsonce balila zboží a běhala s ním na poštu.

Nejoblíbenějším kouskem se brzy staly legíny, u kterých ale jejich autorům ani tak nešlo o takovýhle typ oblečení, jako spíš o možnost tisknout vlastní motivy.

„Přenést fotku, obraz nebo grafiku jde skvěle právě na tenhle typ materiálu, ze kterého se dají nejlépe dělat legíny, proto děláme zrovna ty. Ale víc než ony nás baví potisk a jeho vymýšlení,“ říká Jitka Urbanová s tím, že legíny v současnosti tvoří asi čtyřicet procent z tržeb firmy.

Dneska je youngprimitive, který každoročně roste a letos čeká obrat okolo patnácti milionů korun, už o pořádný kus dál.

Reklama

Klíčovou roli v rozvoji téhle brněnské firmy i jejího sortimentu sehrála dost bolestná a nečekaná zkušenost.

„Naše dvě švadleny, se kterými jsme externě spolupracovali, se zkraje první vlny pandemie rozhodly odejít. A my byli ze dne na den úplně na začátku. Neměli jsme nic a museli se rozhodnout, co budeme dělat dál,“ popisuje Filip Urban. Právě on je z dvojice podnikatelů-manželů ten, kdo umí bouchnout do stolu a udělat i riskantní rozhodnutí.

A přesně takové udělal loni na jaře, když se rozhodl, že novou situaci využijí a youngprimitive do toho šlápne pořádně. Urbanovi k sobě přibrali kamaráda, který měl zkušenosti z firmy, která vyrábí snowboardové oblečení. Naplno také přijali tři vlastní švadleny, zainvestovali do strojů i dílny.

Když se dneska Filip ohlíží zpátky, usměje se a jen řekne: „Byl to velký kolotoč.“

Tenhle kolotoč pořádně roztočil i nabídku, kterou v youngprimitive za poslední dva roky podstatně rozšířili.

„Šli jsme po materiálech, hledali, co nás zaujme a podle toho navrhovali, co budeme šít,“ vysvětluje jejich strategii Jitka Urbanová. Loni se tak v sortimentu téhle značky, která si stojí za tím, že všechny její věci vznikají v Česku, objevily třeba legíny z recyklovaných materiálů.

Zaujala je taky bambusová viskóza, ze které navrhli a udělali kolekci spodního prádla, objevili mušelín, ze kterého začali šít šaty a trička, pustili se do merino vlny a nechali v Brně uplést svetry.

Ty kvůli ruční práci a drahému materiálu stojí přes čtyři tisíce korun a samotní majitelé moc netušili, jaký čekat ohlas. „Překvapilo mě to, je o ně obrovský zájem. Nechali jsme jich uplést nejdřív devět a byly hned pryč,“ říká Jitka Urbanová a dodává, že všechno nové zboží vyrábějí v testovacím malém množství. Chtějí si nejprve ověřit, jestli o novinku bude zájem a podle toho pak vyrábějí dál.

„Je výhoda, že šijeme a pleteme v Česku, nemusíme objednávat nic půl roku dopředu, takže můžeme rychle reagovat na poptávku. Netvoříme zbytečnosti, o které není zájem a jen leží ve skladu,“ popisuje s tím, že tomu odpovídá i další přístup youngprimitive, který nemá klasické kolekce, ale průběžně pořád přichází s novinkami. A jejich zákazníci si na tenhle styl přivykli. Na sedmdesát procent z nich se k nim vrací opakovaně.

Když se podnikatelům narodil první syn, pustili se i do dětského oblečení, jak ale dnes říkají, tenhle trh je už tak zaplněný, že v něm svou budoucnost moc nevidí. Místo toho se spíš chtějí do budoucna začít víc soustředit i na pánskou módu.

„Děláme ty věci v podstatě pro sebe a s tím se svezou lidi, kteří to vnímají stejně,“ říká Filip Urban, a když k tomu jeho manželka dodává, že přesně tohle ji strašně baví, tak souhlasně přikyvuje.

Jediné, co by teď napůl vážně a napůl z legrace změnili, je jméno samotné značky. A tak alespoň místo okatého youngprimitive začínají používat méně nápadné YNGPRMTV. Na jejich přístupu, nadšení a chuti pracovat dál se ale nemění nic.