V tomhle rybníku je DJ NobodyListen už patnáct let a je v něm za hlavní hvězdu. Teď ale přišel čas na novou plavbu. O vítr v zádech se postará byznysová superstar Martin Poš.
Jak se máte dneska večer? Tohle je nejvíc! Uděláme bordel! DJ NobodyListen vyskočí na pódium před dýdžejským pultem a hala na pražském Výstavišti nacpaná až po střechu řičí nadšením. Mobilní telefony nad hlavou, rozjíždí se hudba a party, kde Jakub Strach slaví patnáct let se svým alter ego jménem NobodyListen.
Musím přiznat, že hudba je elektrizující. I když na tomhle muzikou a světly pulzujícím místě vypadám jako otec, co shání svou neposlušnou dceru, nebo spíš děda, který přišel pro vnučku. Ale co! I celý tenhle rozhovor bude trochu generační záležitost. Buď Nobodyho znáte a viděli jste ho na pódiu, nebo ne.
Každopádně byste ho znát měli. Už teď je ve své generaci jedním z nejvlivnějších umělců u nás. A chce víc. A já chci vědět, co je za příběhem největší české klubové hvězdy.
Co je za příběhem Jakuba, který jako první v Česku dostal nabídku od Apple Music, má na Spotify skoro dvacet milionů přehrání, živí se příležitostně jako model, spolupracuje s Vogue, je ambasadorem značky Hublot, módní dům Dior ho zve jako čestného VIP hosta na svoje premiérové přehlídky.
Co je zač tenhle chlapík, který právě podepsal novou reklamní smlouvu se Semtexem, složil hudbu pro světové finále Elite Model Look i pro balet Národního divadla? Co je zajímavého na tomhle potetovaném muzikantovi a producentovi, partnerovi raperky Annet X, kolem kterého je spousta mediálního povyku a někdy možná až smogu?
A proč se spojil s jedním z nejzajímavějších a nejúspěšnějších podnikatelů uplynulých dekád Martinem Pošem, tvůrcem globální značky prémiových kočárků a autosedaček Cybex a šéfem a spolumajitelem největšího výrobce dětského zboží na světě?
Tohle spojení nemá v českém showbyznysu a byznysu obdoby. Spojení, které cílí na to, vystřelit jméno NobodyListen do světa. „My jsme si s Jakubem plácli, že budu investovat do jeho potenciálu. Já ho vidím. Může to být global artist, je fantasticky marketable,“ vypráví ze svého monackého domova Martin Poš, který dokáže vidět byznys a příležitost za vším. A taky má network asi jako nikdo jiný v Česku.
Jeho výrobky vyhrávají ceny za nejlepší kočárky či autosedačky na trhu, kupují je a fotí se s nimi světové celebrity. Martina zvou na večeři „100 most influential people“ časopisu Time, setkává se s raperem will.i.am z Black Eyed Peas, hvězdami NBA, světovými designéry i modelkami. V jeho kočárku vozily své děti Gwen Stefani nebo Sarah Jessica Parker, designuje pro něj Jeremy Scott. Martin Poš prostě přemýšlí světově.
„Že z toho rybníku může být moře nebo oceán, k tomu mě namotivoval Martin,“ přiznává Jakub Strach alias NobodyListen. „Kope mě do zadku a hustí do mě, abych vystřelil ven. Mapa zatím ještě není zaostřená, je malinko v mlze, ale letos se to stane,“ dodává na začátku léta 2024 tajemně.
Míří do světa ovládaného jmény jako David Guetta, Armin van Buuren, Tiësto, Skrillex, Fred Again nebo Peggy Gou, kteří na své koncerty dokážou přitáhnout desítky tisíc lidí a protočit v byznysu miliony eur. A to by chtěl NobodyListen taky. Své jméno si vybral před více než patnácti lety, protože ho nikdo neposlouchal.
Foto Anna Kovačič
NobodyListen, který vymyslel legendární taneční party Addict, kam nejspíš chodily vaše děti. NobodyListen, který má look modela i díky těžkému úrazu na skateboardu. NobodyListen, který o svoji image pečuje i tak, že s předním českým fotografem Benediktem Renčem vydal časosběrnou intimní fotoknihu.
Z roztančené a rapující haly Výstaviště, ze světa byznysu a slibných vyhlídek, z plánů vyměnit kluby za stadiony a rybník za oceán jdeme na balet. A rovnou do Národního divadla. Tady baletní soubor první scény už dva roky hraje představení bpm, beats per minute.
Jednu z částí triptychu, Bohemian Gravity, stvořil Yemi A. D. a hudbu složil právě NobodyListen. Ten den, v dubnu letošního roku, se muselo uvaděčkám ve zlaté kapličce na chvíli zastavit srdce. Tolik potetovaných návštěvníků Národní bezpečně ještě nikdy nevidělo.
Jedenáctá řada se zaplnila českou rapovou scénou, Jakub pozval do Národního svoji klubovou a rapovou bublinu. Chtějí si poslechnout, co vymyslel tvůrce kultovních tanečních party pro Národní divadlo. Kritici se asi v názoru na představení různili, já musím přiznat, že se mi epická hudba k baletnímu představení líbila.
A bavil mě ten kontrast – v divácích, kteří přišli a které pod touhle střechou normálně nevidíte. Ve zdánlivém rozporu mezi tanečními rave mejdany pro náctileté a nejposvátnějším jevištěm republiky.
Tím Národním taky náš rozhovor, odehrávající se netypicky nikoli ve studiu v pražském Karlíně, ale v hlubokých lesích nedaleko Berouna, kde má Nobody rovněž domov, začne.
Jak ses na představení v Národním divadle cítil?
Byl jsem trochu nervózní. Po dlouhé době jsem pozval hodně lidí. Viděl jsem to představení zhruba po roce a byl jsem zvědavý a měl jsem taky trochu obavy, jak se pozvaným bude tahle věc líbit. A oddechl jsem si, líbila se jim.
A co to znamená pro tebe, mít představení místo klubu v Národním?
Hodně dlouho jsem si neuvědomoval, co znamená mít něco v Národním divadle. Až nastal moment, který mi uvázl v hlavě: při druhé generálce se tam přišel podívat takzvaný Divadelní klub, převážně starší lidé, kteří chodí na předpremiéry a generálky. Zrovna jsem tam někde přebíhal, bylo tam asi dvacet důchodců a zavolali mě k nim. „
Tohle je Jakub, ten dělal muziku k tomu, co jste teďka viděli.“ Koukali na mě, na pokérovanýho někoho, o kom v životě neslyšeli, a začali si mě fotit. Telefony na šířku… A jedna paní říká, jaký je to pocit, mít představení v Národním v tak mladém věku? Teprve tam mi došlo, že je to velká a důležitá věc. Předtím mi to v tom mém zrychleném světě nedocvaklo.
Asi nikdo nedostal do Národního tolik potetovaných lidí jako ty…
Je to tak. Je skvělé, že mi to pak řekl i ředitel Národního divadla a děkoval mi za to, že tolik mladých lidí na baletu je unikát. To mi udělalo velkou radost.
Nastartovalo pro tebe představení něco nového?
