skip to main content

Z korporátu ke kruhu. Markeťačka prorazila v hliněném byznysu

Keramika je teď fenomén. Pokud to byla dříve hlavně záležitost kroužků pro děti nebo kratochvíle lidí se specifickým životním stylem, dnes v ní nacházejí útočiště třeba manažeři, které zachrání před vyhořením. A někdy se z nově objeveného koníčku stává svébytné podnikání.

Právě jako Martina Seifertová, která podobně jako kdysi populární foodbloger Martin Kuciel alias Pan Cuketka pověsila původní kariéru na hřebík, aby ji vyměnila za tvorbu hrnků, misek a dalšího nádobí.

I když ji práce s hlínou fascinovala odjakživa, nikdy předtím to nezkusila. „Nenapadlo by mě, že by to moje ruce zvládly,“ říká skromně Martina Seifertová, autorka značky MarSei. Jenže pak přišla pandemie a rázem byly všechny příležitosti otevřené.

Covid jen umocnil nespokojenost v pracovním životě, kterou Martina coby marketingová specialistka v korporaci zažívala. Už delší dobu přemýšlela, že začne pracovat jako lektorka jógy, ale ta by ji v době lockdownů skutečně neuživila.

Los tedy padl na keramiku, která byla pro bývalou marketingovou specialistku láska na první dotek. „Vše jsem se naučila sama, roli sehrálo i stěhování z panelákového bytu do domu na venkově. Je tady prostor na tvoření a všechno už šlo samo,“ usmívá se. 

Z korporátu tak skočila rovnýma nohama do vlastního byznysu. „V práci se mi tehdy dost lidí divilo, že opouštím teplé místo v době nejistoty a jdu dělat keramiku. Ale já jsem do toho od začátku šla s jasným cílem se tím živit. Že buduju značku, mi ale došlo až ve chvíli, kdy mi začaly chodit nabídky, abych vyráběla servisy pro restaurace. Tam jsem si uvědomila, že to začíná být vážné,“ říká s úsměvem podnikatelka.

Do projektu na začátku investovala několik set tisíc, aby vybavila dílnu, nakoupila materiál, hrnčířský kruh a pec. „Měla jsem něco našetřeno, ale nějaký čas jsem musela nový koníček dotovat ze stálého příjmu ze zaměstnání,“ vysvětluje.

Reklama

Hned na začátku ale Martina Seifertová pochopila, že musí pořádně zabrat, aby nemusela svůj projekt dotovat věčně.

„Keramika je řemeslo, a když ho chcete dělat v určitém objemu, tak aby vás to uživilo, musíte tomu věnovat hodně času. Cesta produktu je dlouhá, trvá to zhruba tři až pět týdnů podle toho, co zrovna točíte. Skloubit tak práci v marketingu na plný úvazek a řemeslo bylo čím dál náročnější. V jeden moment jsem to musela risknout a zkusit to naplno, jinak bych se zbláznila,“ vzpomíná. 

Několik měsíců ale musela vydržet obojí a vstávat brzy ráno, aby se ještě před devátou učila na kruhu. Pak zasedla k počítači, kde pracovala do pěti odpoledne a hned potom jí začínala další směna v dílně, o víkendech zrovna tak.

Postupně přibývala i další práce kolem značky jako focení, komunikace se zákazníky, balení a odesílání zásilek, účetnictví, doskladňování, nákup nových materiálů. „Když pak začaly chodit první objednávky a recenze, skákala jsem radostí a hrozně moc mě to pohánělo dál.“

První pokusy sice skončily v koši, rychle se jí ale podařilo najít si vlastní styl, který má u zákazníků úspěch. Okamžitě založila Instagram, kde každý den sdílí novinky i zákulisní informace. Po deseti měsících má více než deset tisíc followerů. „Asi proto, že cítí lásku k řemeslu a dobrý úmysl. Instagram je skvělý v tom, že vás někdo může označit a šířit povědomí dál. To mi pomohlo nejvíc,“ vysvětluje.

I díky tomu se Martině Seifertové dnes daří velmi dobře – každé tři měsíce naskladňuje stovky nových produktů. Před Vánocemi spustila e-shop a všechno se během 15 minut vyprodalo. „Konečně si můžu dovolit z výdělku nakoupit další materiál, nové pomůcky i balicí materiály,“ říká spokojeně. Do nového roku ale vstupuje s předsevzetím nepracovat o víkendech a naopak zapracovat na lepší organizaci. 

Náročnější zákazníky se snaží uspokojit skrze objednávky na míru, i kdyby to měly být hrnečky atypického tvaru, s přesně danou velikostí, aby se vešly pod kávovar, nebo čajové a jídelní servisy s něčím osobním, jako jsou třeba iniciály zákazníka, nebo se symbolem, který má pro daného člověka význam.

Aby měla práce význam i pro Martinu, snaží se dělat věci, které mají přesah. Z prvního naskladnění věnovala výtěžek z prodeje organizaci podporující výsadbu stromů Home for Trees a plánuje v tom pokračovat. 

A jaké plány má s projektem dál? Vracíme se zpátky tam, kde to celé začalo. „Chtěla bych řemeslo propojit s jógou, kterou jsem odsunula na druhou kolej. Prostor, kde si zacvičíte, přečtete noviny, vypijete kávu a budete sledovat právě probíhající kurz keramiky,“ plánuje podnikatelka. Hlavní myšlenkou celého konceptu je ale setkávání generací. „Vím totiž, jak moc je důležité trávit čas s malými dětmi, stejně jako se staršími lidmi, kteří už třeba nikoho nemají.“