Model, v němž táta zůstane doma s dětmi, může mít spoustu výhod. A nejen pro danou rodinu, klidně i pro ekonomiku: přesně takto totiž vznikla firma, díky níž weby na českém internetu lépe vypadají, a hlavně lépe fungují. „Rozhodně nelituju. Já mám rád změny a tady máš změnu pořád,“ říká Jakub Goldmann.
Ten spolu s Davidem Švejdou už pomohl s webdesignem například Mitonu, Pentě, Cyrklu i velkým médiím. Přitom dvojici Švejda a Goldmann, sdružené pod názvem společnosti Š-G, zdaleka nejde jen o to, aby stránky působily vizuálně atraktivněji.
„Jsme hodně business-oriented agentura. Často překvapujeme klienty tím, že se ptáme na model jejich příjmů. Kde chcete dělat inovace? Co vás živí? Chápeme, že inovace neděláte jen kvůli byznysu, ale nesmíte si ho v žádném případě poškozovat,“ popisuje Goldmann.
S kolegou mají ročně obrat zhruba pět milionů korun a jsou sami sobě pány. To vše se stalo díky ději nastíněnému v úvodu. Společně pracovali v Seznamu jako designéři, Jakub později ve firmě GoodData přičichl k analytice či vizualizaci dat: „Získal jsem k tomu vztah.“
Tato
štace ale trvala jen rok. Pak totiž dostala přednost bohemistika a
hebraistika, což jsou obory, které vystudovala jeho manželka – a
on zamířil na otcovskou. „Žena mi říkala: Teď zase já
chci jít do práce, koukej ukázat moderního otce,“ usmívá se.
„Až tehdy jsem opravdu pochopil, jak šílený zápřah to je. I
když jsem to viděl celou dobu, teprve pak mi všechno došlo. Byl
jsem úplně hotovej.“
Rodina se jim brzy rozrostla o třetí dítko, takže se vystřídali znovu. „Ale mně už se vlastně nechtělo nikam do zaměstnání, a tak jsem přesvědčil kamaráda Davida, abychom začali dělat projekty spolu,“ říká. „Trochu jsem na něj tlačil, aby dal po iks letech výpověď. Což bylo těžké, Seznam je za mě nejlíp fungující reklamka v Česku – a to myslím v nejlepším slova smyslu.“
Pro ně to byla
výborná škola. Cestu si ale našli vlastní.
„Hodně se orientujeme na mediální domy, což je dobrý mix byznysu a zároveň potřeby informovat, která musí jít i malinko mimo zisk,“ líčí Švejda. „Takový rozhled nás odborně mimořádně zajímá. A taky rádi děláme fintechové startupy. To je zase super prostředí v tom, že jde hodně na dřeň obchodu, je v tom málo sentimentu. Což je do jisté míry očistné.“
V jejich vidění
světa totiž design nemá – ba nesmí – být pouze uměním pro
umění. „Nechci vypadat úplně pragmaticky, ale ano, chceme být
účelní, ono je to ve výsledku pak i zábavnější a
demokratičtější. A napasuje se to na konkrétní potřebu,“
říká druhý z dvojice.
Díky tomu všemu si
vlastně sami vykolíkovali část trhu, na níž chtějí působit.
Proces je podle nich jasně daný a musí obsahovat tři ingredience.
„Průzkum a pozice klienta, koncept, design. To je náš pevně
daný oblouk. Jen tak se dosáhne konzistentního a dobrého
výsledku,“ říká Goldmann.
Baví je i možnost
podívat se na každodenní práci někoho jiného s odstupem,
analyticky.
„Můžeme pomoci ještě dřív, než se začneme jakkoli vizuálně vyjadřovat. Předtím děláme strategické workshopy, na těch hodně poznáváme danou firmu – jaká chce být, co chce dělat,“ popisuje Švejda a jeho společník dodává: „A jsme silní v analýzách. Třeba výstupy uživatelských testů mi přijdou často takové… lyrické, hodně v emocionální rovině. Ať se testuje všechno a všude, ale vzhledem k naší zodpovědnosti k rozpočtu klienta nám analýzy poslouží líp.“
To, jak přemýšlejí
nad jednotlivými etapami, z velké části vysvětluje, proč je o
ně zvlášť na startupové scéně takový zájem.
„Doufám, že doby, kdy se lidi dali oblbovat jen hezkými obrázky, jsou pryč,“ říká Goldmann. „Znudění manažeři se často nechají svést tím, že někdo to udělá hezky, a když celý den sedíte v Excelu, pak vytáhnete hlavu a najednou vidíte hezké barevné fleky, osvěžíte se, zamilujete se do toho. Ale to je mimořádně zavádějící.“
Jejich přístup
proto zní: odložte euforii, zastavte se a udělejme průzkum.
Nechme mluvit data. Až poté přicházejí první návrhy a vizuální
stránka je vrchol. „Je to třetí etapa našeho oblouku, pro nás
odměna, to hezké. Výstup je nejkrásnější, ale musíme si to
odedřít. Jako když celý fotbalový zápas makáte na gól v
poslední minutě,“ vytahuje originální přirovnání.
Goldmann mimo jiné přednáší na VŠE, ve firmě dělají mentorink pro nadějné designéry a s jiným kolegou zase chystají knihu s leitmotivem Jak si říci o dobrý web – tak aby fungovaly lépe nejen stránky firem, ale i úřadů a jiných součástí státní správy.
„Přístup úřadů
a municipalit k digitálním projektům se vážně hodně zlepšuje,
zodpovědní lidé jsou chytří a motivovaní. Jen nevědí, jak do
toho. Na nás jako na komunitě designérů je právě vzdělat
takové lidi, aby si říkali o dobré weby, aby dávali dobrá
zadání,“ shodnou se oba.
Vidí v tom ostatně
podobnost s veřejným prostorem v tradičním, offlinovém světě.
„Architekt taky musí přemýšlet v dlouhém časovém úseku a
říkat lidem: Super, máte kde bydlet, ale to je málo, pojďte dál,
mysleme na urbanismus, na vztahy kolem sebe. Tak, aby celý
environment fungoval. To platí i v digitálu.“
Plus je samozřejmě
třeba nadále dbát na zásady onlinu. Když nechytnete jednu
sekundu uživatelovy pozornosti, je pryč, opakuje Goldmann. Jiné
věci se ale ve světech před a za obrazovkou prolínají víc, než
si mnozí z nás uvědomují. Souvisejí mimo jiné s formativním
zážitkem tohoto příběhu, tedy s péčí o malé děti.
„V digitálu roste
tlak na společenskou odpovědnost, velké agentury si začínají
všímat přístupnosti a použitelnosti webu – třeba jak se dá
web ovládat, když hůř vidíte, nebo jen jednou rukou,“ popisuje
Goldmann. „Nejdřív jsem si říkal: Jednou rukou, proč? Kolika
promile lidí to týká?“
Ale pak si vzpomněl právě na chvíle, které zažíval on sám nejen na dětských hřištích. „Protože člověk na rodičovské jedno dítě krmí, druhé ho tahá za nohu a v tom všem se rozhoduje, jestli se dá web použít jednou rukou, tak aby mohl dokončit nákup košíku. Tenhle úsek je klíčový a často rozhoduje o úspěšnosti byznysu.“
Tomu jejich se daří.
A nevypadá to, že by se situace měla měnit k horšímu.
„Trh je pořád
nenasycený. Kdo se naučí design a programovat, bude mít práci,“
má jasno Goldmann, který sám hodně přemýšlel nad tím, jak by
lidé jeho ražení mohli přicházet o práci kvůli nastupujícím
technologiím.
Výsledek podobných úvah je ale pozitivní. „Existují webové stavebnice, dále jsem hodně sázel na umělou inteligenci, ale zdaleka to nejde tak rychle, jak jsem myslel. V tomhle smyslu nás baví hodně prozkoumávat NFT. Kryptoměny jim prokopaly cestu, ale zdá se, že NFT budou přijímány snáze.“
„A hlavně, v každém byznysu bude pořád platit, že ať děláte cokoli, hledáte příležitost, jak se odlišit. Takže stejně budete chtít někoho, kdo vám pomůže podívat se všechno zvenčí a bude mít řemeslnou převahu. Což dělá dobrý designér,“ dodává na závěr Goldmann.
